Host: Míša Merglová: Jak je důležité míti Sikara

Opět jednou nám dorazil článek od hosta, který mě sice zpočátku vyděsil názvem, ale už v úvodu jsem se naštěstí uklidnil, když jsem zjistil, jak to je. Ale co bych zdržoval, račte se začíst.

Sikar Pokračování textu Host: Míša Merglová: Jak je důležité míti Sikara

Honem sežeňte novou postavu!

Určitě to znáte. Text nějak nedrží pohromadě, máte v něm díry a zdá se, že by to chtělo něco navíc, co by ho slepilo. Ačkoliv ve výsledku je lepší mít postav méně, než více (není nic horšího, než ztrácet se v záplavě jmen), občas problém vyřeší právě to, že přidáte nějakou novou. Otázka ale zní, zda na to není třeba pozdě. Pokračování textu Honem sežeňte novou postavu!

(Ne)pište trailery(?)

Dávno pradávno tomu, když jsem na těchto stránkách světu oznámil, že lidé mají psát povídky, nikoliv filmy. Jenže svět kolem nás se mění velmi rychle a máme tu nový fenomén, který stojí za to rozebrat. Dnešní problém se zase jednou bude týkat především literárních soutěží. Zmatený název článku snad pochopíte rychle. Pokračování textu (Ne)pište trailery(?)

Otevřené dopisy autorům a šokovaní nakladatelé

Každému z nás občas přijde e-mail, nad kterým zůstává rozum stát. Pamatuji si na jeden takový z dob, kdy jsme se s tehdy ještě přítelkyní zabývali tvorbou titulků k seriálům. Podle jednoho komiksu totiž vznikly dva různé seriály, každý v jiné zemi. My přeložili verzi ze země A, načež nám někdo napsal, že chce přeložit verzi ze země B, tak jestli by mohl použít náš překlad a jen to přečasovat. Odpovídat mu, že to asi opravdu netočili podle stejného scénáře, byla docela lahůdka. A víte, že podobné maily občas chodí i nakladatelům, kteří sem tam neodolají a reagují na ně formou otevřeného dopisu? Pokračování textu Otevřené dopisy autorům a šokovaní nakladatelé

Drobečky, co se jinam nevešly (1)

Omlouvám se opět jednou za výpadek, měl jsem problémy s pevným diskem, který se rozhodl jít do důchodu. Rovnou bych na úvod článku ještě chtěl opožděně poděkovat všem, kdo se na nás přišli podívat na Světě knihy. Dvě hodiny před koncem celé akce jsme čekali maximálně dvacet lidí ale ta téměř sedmdesátka nám vyrazila dech.

Dnešní článek bude takový rozkouskovaný a bude to v podstatě několik miniaturních článků v jednom. Mnoho nešvarů, na které při čtení soutěžních povídek narážím, na samostatný článek nevydá a sem tam se povede, že si jich je několik podobných, aby se daly považovat za dostatek materiálu. Pak vám ale zůstanou vždy nějaké drobečky a výkřiky do tmy, o kterých nevíte, kam je zapracovat. Přesně těm se budu věnovat dnes, ať už se bude jednat o drobnosti ohledně reálií nebo zmatení pojmů. Pokračování textu Drobečky, co se jinam nevešly (1)

Roleplaying vs. powerplaying

Jistě jste si povšimli mých občasných povzdechů, že lidi nechápou často rozdíl mezi povídkou a dobrodružstvím své postavy z her na hrdiny. Pojďme se na to podívat i z trochu jiného úhlu, ano? Hraje tady totiž roli nejen vztah autora a kritika, ale také hráče a pána hry. Protože pokud jste někdy nějakou hru na hrdiny vedli, jistě jste se setkali s hráči, u nichž jste si říkali, že tihle by nikdy psát radši neměli. Pokračování textu Roleplaying vs. powerplaying

Přespříliš vyvolený obětní beránek

Vyvolený. Nejspíš si představíte hrdinu, jehož příchod předpovědělo nějaké dávné proroctví. Může se dejme tomu jednat o dlouho ztraceného potomka legendárního krále, o němž se neví nic, kromě toho, že na <doplňte část těla> má mateřské znaménko ve tvaru <doplňte tvar> o velikosti mexického dolaru. Ano, zní to jako klišé, ale dává to docela smysl. Není s tím zrovna problém. Jenže co když ten váš vyvolený je přespříliš vyvolený? Pokračování textu Přespříliš vyvolený obětní beránek