Na rovinu a bez zbytečných keců? Klišé, o němž se chystám mluvit, je něco, co existuje i ve skutečném životě, jak uvidíte později. Meč v názvu neberte doslovně, protože v reálu nefunguje to, co ve videohrách. Pokud dáte postavě na nízké úrovni nejlepší zbraň ve hře, nestává se z ní automaticky superhrdina. Nejde jen o samotný meč, ale i o postavu.

Katana je superzbraň. Přeseknete s ní cokoliv. Tak, teď zahoďte podsložku klišé s nápisem „anime“ a podívejte se na realitu. Viděl jsem dokument o katanách, v němž vzali tlustý kus bambusu obalený rýžovou trávou (prý to dobře imituje lidskou paži) a dva šermíře. Jednomu dali katanu, druhému evropský meč, jakým se rytíři oháněli ve středověku. Výsledek? Chlapík s katanou tasil, třikrát švihnul a třikrát odseknul kousek bambusu. Chlapík s evropským mečem tasil a dvakrát sekl se stejným účinkem. Výsledek byl ten, že ačkoliv katana byla jasně rychlejší, tak ve výsledku tahle krutě ostrá čepel svedla to samé, co v podstatě tupý meč.

Jednou jsem se dostal k debatě šermířů, kteří probírali téma, jak by dopadl střet samuraje a evropského rytíře z dob vrcholného středověku. Pokud by si rytíř vzal zbroj určenou do boje, žádnou okrasnou (kdo četl Křižáky od H. Sienkiewicze, možná si pamatuje na pasáže, v nichž se hovoří právě o tomto tématu), mohl by víceméně jen vyčkávat, kdy se mu samuraj přiblíží na dosah. Pokud by se samuraji nepovedlo šikovně bodnout do nějaké mezery, neměl by šanci. Ať máte čepel ostrou, jak chcete, jste omezeni vlastní silou a rychlostí. Železný plát se přesekává těžko. (Historky o damascénské oceli jsou hezké, ale reklamy byly nadnesené vždycky, takže kdo ví, nakolik jim lze věřit.)

Podobná porovnání, kdo z dvou bojovníků z odlišných epoch a částí světa, by zvítězil, bývají zábavná, ale většinou zbytečná. (Navíc se dost často ukazuje, že ve výsledku vítězí hrubá síla.) Slouží ovšem jako jednoduchá ukázka, jaká zbraň je vám v určité situaci k ničemu.

Již zmíněné evropské meče měly tupou čepel (nikoliv však špičku). Pokud totiž spolu bojují dvě plechovky na koních, nepotřebujete ostrý meč, kterým nepřítele rozkrájíte na kostičky do guláše. U rytíře na koni je vaším cílem ho předně dostat dolů z toho zvířete. Než ostrá čepel se vám spíše hodí něco pádného, třeba cep (husité prostě věděli). Jak je jednou plechovka na zemi, máte vyhráno.

V boji s obrněncem nepotřebujete meč (ostatně, když na začátku druhé světové války Německo napadlo Polsko, polští kavaleristé útočili na tanky s šavlemi v rukou. Dostalo se jim falešné informace, že to jsou makety tanků s pancíři z překližky) na jemné sekání. Jednou jsem také četl o bizarních typech pušek, které armády různě světě odmítly, protože byly zbytečné. U útočné pušky opravdu nepotřebujete dostřel dva kilometry. Vlastnost to byla sice obdivuhodná, nicméně nepříliš využitelná.

U literatury zase nepotřebujete jakýkoliv aspekt zbraně či postavy, který slouží jen k tomu, abyste mohli ukazovat, že váš hrdina je prostě výjimečný.

Hrdina s sebou nosí meč. Ten meč je tak úžasný, že jedním švihem s ním přeseknete kovadlinu. Otázka zní, je to důležité? Jedná se o opravdu speciální zbraň a hrdina tuto její vlastnost využije k něčemu opravdu důležitému? (Například pouze králův meč přesekne jablko, aniž by se rozpadlo, což je důkaz, že je buď králem nebo králi ten meč ukradl.) Nebo je tento prvek zapracován pouze proto, abyste ukázali, že to jde?

Nebo váš hrdina. Nosí u sebe docela obyčejný revolver, ale dovede s ním na půl kilometru ustřelit záporákovi žhnoucí špičku cigarety. Vždy, dokud ho tak neodnaučí kouřit. Myslíte si, že by toho byl schopen?

Neříkám, že něco takového není možné. Koneckonců, i v realitě se setkáváme s lidmi, kteří mají z našeho pohledu superschopnosti. Podívejte se například na video s chlapíkem, jenž dovede v letu přeseknout střelu z kuličkové pistole. Prostě to umí, je skutečně dobrý. Pokud se s takovým člověkem setkám na stránkách povídky, fajn. Pokud na mě vyskakuje z každého druhého textu, už to fajn není.

Chlápek z videa je výjimečný případ. Jeden člověk z několika miliard. Má absurdně ostrou schopnost a dokonce možná i absurdně ostrý meč. Otázka zní, zda by mu byla co platná, kdyby si ho za cíl vzala skupinka vojáků se skutečnými zbraněmi.

V literárním světě se to však podobnými individui jenom hemží. Ale nejen takovými, co mají jednu schopnost, o jejímž praktickém využití můžeme pochybovat. Hovořil jsem o tom už nedávno v jiném článku. Když vymýšlíte hrdinu, položte si důležitou otázku. Je nutné, aby ten člověk měl nějakou absurdně výjimečnou schopnost? James Bond je neprůstřelný, Geralt zkrátka smrtící, Dědek Čuchák je typický kyborg schopný nadlidských výkonů. Jenže všechny tyto postavy mají svoje vady. Neseskočí jen tak ze střechy mrakodrapu. Nepřežijí výbuch granátu v zadní kapse vlastních kalhot.

Zaklínač Geralt je sice veskrze dokonalý bojovník. Meč ovládá skvěle, vypomáhá si trochou magie, a když je jasné, že na něco nestačí, může si lupnout nějakou drogu. I když vylepšený, je to také jenom člověk. V jedné knize přesekne v letu dva šípy. Když je tento fakt někým okomentován stylem „To jsem ještě neviděl!“, v odpověď je řečeno, že jen tak taky neuvidí, protože se to Geraltovi povedlo poprvé v životě.

Geralt udělal něco takřka nemožného a sám pochybuje, že se mu to ještě někdy povede. Kdyby ovšem tenhle kousek páchal co tři kapitoly, začal bych se tvářit otráveně.

Absurdně ostré meče, s nimiž hrdina machruje a hrdinové s absurdními schopnostmi, které doslova nadužívají. Vítejte ve světě nudy. Mějte si klidně hrdinu s předponou super, ale dejte mu strop, který hlavou neprorazí. Zamyslete se nad tím, nakolik je nutné tyto aspekty postavy nebo předmětu zahánět do extrému. Zda jsou pro příběh důležité. Jestli je váš hrdina pak vůbec pro někoho zajímavý, když vlastně dovede cokoliv a ani se při tom nezadýchá.

Nedávno jsem zabrousil na jeden víceméně literární server. Víte, co na mě mrklo z domovské stránky? Krátký článek o tom, že už tam opravdu nechtějí více povídek o tom, jak někdo získá všechny možné nadlidské schopnosti a vydá se zachránit svět/pomstít se/co já vím. Pobaveně jsem četl dál a zjistil, že když už se lidé rozhodnout svého hrdinu vyšperkovat speciálními dovednosti, chrstnou jich po něm celý kýbl.

Ano, taky na to nejsem moc zvědavý.

Sikar

Příště: Hrdina bez občanky