• Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Napiš a zmáčkni Enter
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Září 2013
Po Út St Čt Pá So Ne
« Srp   Říj »
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30  
Rubriky
Nejnovější příspěvky
  • Zadání literárního cvičení – pátek 6.12.
  • Skutečně chcete psát?
  • Trnitá cesta k vydání knihy
  • Z knihovničky Triumvirátu | listopad 2019
  • Mějte rádi díry!
Nejnovější komentáře
  • Dvcstrelec: Zadání literárního cvičení – pátek 6.12.
  • Arbara: Zadání literárního cvičení – pátek 6.12.
  • Arbara: Zadání literárního cvičení – pátek 6.12.
  • Ave: Zadání literárního cvičení – pátek 6.12.
  • Zlý strýc Leonard: Zadání literárního cvičení – pátek 6.12.
Facebook
logo triumvirát
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Úsměvná klišé

Úsměvná klišé 8: Absurdně ostrý meč

23.9.2013
-
Publikováno sikar

Na rovinu a bez zbytečných keců? Klišé, o němž se chystám mluvit, je něco, co existuje i ve skutečném životě, jak uvidíte později. Meč v názvu neberte doslovně, protože v reálu nefunguje to, co ve videohrách. Pokud dáte postavě na nízké úrovni nejlepší zbraň ve hře, nestává se z ní automaticky superhrdina. Nejde jen o samotný meč, ale i o postavu.

Katana je superzbraň. Přeseknete s ní cokoliv. Tak, teď zahoďte podsložku klišé s nápisem „anime“ a podívejte se na realitu. Viděl jsem dokument o katanách, v němž vzali tlustý kus bambusu obalený rýžovou trávou (prý to dobře imituje lidskou paži) a dva šermíře. Jednomu dali katanu, druhému evropský meč, jakým se rytíři oháněli ve středověku. Výsledek? Chlapík s katanou tasil, třikrát švihnul a třikrát odseknul kousek bambusu. Chlapík s evropským mečem tasil a dvakrát sekl se stejným účinkem. Výsledek byl ten, že ačkoliv katana byla jasně rychlejší, tak ve výsledku tahle krutě ostrá čepel svedla to samé, co v podstatě tupý meč.

Jednou jsem se dostal k debatě šermířů, kteří probírali téma, jak by dopadl střet samuraje a evropského rytíře z dob vrcholného středověku. Pokud by si rytíř vzal zbroj určenou do boje, žádnou okrasnou (kdo četl Křižáky od H. Sienkiewicze, možná si pamatuje na pasáže, v nichž se hovoří právě o tomto tématu), mohl by víceméně jen vyčkávat, kdy se mu samuraj přiblíží na dosah. Pokud by se samuraji nepovedlo šikovně bodnout do nějaké mezery, neměl by šanci. Ať máte čepel ostrou, jak chcete, jste omezeni vlastní silou a rychlostí. Železný plát se přesekává těžko. (Historky o damascénské oceli jsou hezké, ale reklamy byly nadnesené vždycky, takže kdo ví, nakolik jim lze věřit.)

Podobná porovnání, kdo z dvou bojovníků z odlišných epoch a částí světa, by zvítězil, bývají zábavná, ale většinou zbytečná. (Navíc se dost často ukazuje, že ve výsledku vítězí hrubá síla.) Slouží ovšem jako jednoduchá ukázka, jaká zbraň je vám v určité situaci k ničemu.

Kapitola druhá - absurdně obrovský meč.

Kapitola druhá – absurdně obrovský meč.

Již zmíněné evropské meče měly tupou čepel (nikoliv však špičku). Pokud totiž spolu bojují dvě plechovky na koních, nepotřebujete ostrý meč, kterým nepřítele rozkrájíte na kostičky do guláše. U rytíře na koni je vaším cílem ho předně dostat dolů z toho zvířete. Než ostrá čepel se vám spíše hodí něco pádného, třeba cep (husité prostě věděli). Jak je jednou plechovka na zemi, máte vyhráno.

V boji s obrněncem nepotřebujete meč (ostatně, když na začátku druhé světové války Německo napadlo Polsko, polští kavaleristé útočili na tanky s šavlemi v rukou. Dostalo se jim falešné informace, že to jsou makety tanků s pancíři z překližky) na jemné sekání. Jednou jsem také četl o bizarních typech pušek, které armády různě světě odmítly, protože byly zbytečné. U útočné pušky opravdu nepotřebujete dostřel dva kilometry. Vlastnost to byla sice obdivuhodná, nicméně nepříliš využitelná.

U literatury zase nepotřebujete jakýkoliv aspekt zbraně či postavy, který slouží jen k tomu, abyste mohli ukazovat, že váš hrdina je prostě výjimečný.

Hrdina s sebou nosí meč. Ten meč je tak úžasný, že jedním švihem s ním přeseknete kovadlinu. Otázka zní, je to důležité? Jedná se o opravdu speciální zbraň a hrdina tuto její vlastnost využije k něčemu opravdu důležitému? (Například pouze králův meč přesekne jablko, aniž by se rozpadlo, což je důkaz, že je buď králem nebo králi ten meč ukradl.) Nebo je tento prvek zapracován pouze proto, abyste ukázali, že to jde?

Nebo váš hrdina. Nosí u sebe docela obyčejný revolver, ale dovede s ním na půl kilometru ustřelit záporákovi žhnoucí špičku cigarety. Vždy, dokud ho tak neodnaučí kouřit. Myslíte si, že by toho byl schopen?

Neříkám, že něco takového není možné. Koneckonců, i v realitě se setkáváme s lidmi, kteří mají z našeho pohledu superschopnosti. Podívejte se například na video s chlapíkem, jenž dovede v letu přeseknout střelu z kuličkové pistole. Prostě to umí, je skutečně dobrý. Pokud se s takovým člověkem setkám na stránkách povídky, fajn. Pokud na mě vyskakuje z každého druhého textu, už to fajn není.

Chlápek z videa je výjimečný případ. Jeden člověk z několika miliard. Má absurdně ostrou schopnost a dokonce možná i absurdně ostrý meč. Otázka zní, zda by mu byla co platná, kdyby si ho za cíl vzala skupinka vojáků se skutečnými zbraněmi.

Vašemu hrdinovi docela dobře stačí obyčejný meč a charisma až na půdu. Jen mu nesmíte zabít otce, to se pak musíte připravit zemřít.

Vašemu hrdinovi docela dobře stačí obyčejný meč a charisma až na půdu. Jen mu nesmíte zabít otce, to se pak musíte připravit zemřít.

V literárním světě se to však podobnými individui jenom hemží. Ale nejen takovými, co mají jednu schopnost, o jejímž praktickém využití můžeme pochybovat. Hovořil jsem o tom už nedávno v jiném článku. Když vymýšlíte hrdinu, položte si důležitou otázku. Je nutné, aby ten člověk měl nějakou absurdně výjimečnou schopnost? James Bond je neprůstřelný, Geralt zkrátka smrtící, Dědek Čuchák je typický kyborg schopný nadlidských výkonů. Jenže všechny tyto postavy mají svoje vady. Neseskočí jen tak ze střechy mrakodrapu. Nepřežijí výbuch granátu v zadní kapse vlastních kalhot.

Zaklínač Geralt je sice veskrze dokonalý bojovník. Meč ovládá skvěle, vypomáhá si trochou magie, a když je jasné, že na něco nestačí, může si lupnout nějakou drogu. I když vylepšený, je to také jenom člověk. V jedné knize přesekne v letu dva šípy. Když je tento fakt někým okomentován stylem „To jsem ještě neviděl!“, v odpověď je řečeno, že jen tak taky neuvidí, protože se to Geraltovi povedlo poprvé v životě.

Geralt udělal něco takřka nemožného a sám pochybuje, že se mu to ještě někdy povede. Kdyby ovšem tenhle kousek páchal co tři kapitoly, začal bych se tvářit otráveně.

Absurdně ostré meče, s nimiž hrdina machruje a hrdinové s absurdními schopnostmi, které doslova nadužívají. Vítejte ve světě nudy. Mějte si klidně hrdinu s předponou super, ale dejte mu strop, který hlavou neprorazí. Zamyslete se nad tím, nakolik je nutné tyto aspekty postavy nebo předmětu zahánět do extrému. Zda jsou pro příběh důležité. Jestli je váš hrdina pak vůbec pro někoho zajímavý, když vlastně dovede cokoliv a ani se při tom nezadýchá.

Nedávno jsem zabrousil na jeden víceméně literární server. Víte, co na mě mrklo z domovské stránky? Krátký článek o tom, že už tam opravdu nechtějí více povídek o tom, jak někdo získá všechny možné nadlidské schopnosti a vydá se zachránit svět/pomstít se/co já vím. Pobaveně jsem četl dál a zjistil, že když už se lidé rozhodnout svého hrdinu vyšperkovat speciálními dovednosti, chrstnou jich po něm celý kýbl.

Ano, taky na to nejsem moc zvědavý.

Sikar

Příště: Hrdina bez občanky

andrzej sapkowski
autorské chyby
fantasy
geralt
james bond
katana
klišé
literatura
meč
nesmysl
ondřej neff
psaní
realita
rytíř
samuraj
Sienkiewicz
Sikar
superhrdina
teorie
zaklínač
23.9.2013
Email
19 komentářů

Související příspěvky

Další zajímavé příspěvky, které chcete přečíst
Úsměvná klišé

Úsměvná klišé 13: Elektrikáři vymřeli

31.3.2014
-
Publikováno sikar

Představte si, že dojde z nějaké katastrofě a vy žijete v postapokalyptickém světě. Ve světě, v němž doktor …

Číst více
31.3.2014
Publikováno sikar
Úsměvná klišé

Úsměvná klišé 40: Všechno to byl jenom sen

7.9.2015
-
Publikováno sikar

O tomto klišé jsem vlastně ani psát nechtěl. Co jsem začal se seriálem Úsměvná klišé, přišlo mi, že …

Číst více
7.9.2015
Publikováno sikar
Úsměvná klišé

Úsměvná klišé 16: Už fakt poslední jednorožec

5.5.2014
-
Publikováno sikar

V roce 1968 napsal Peter S. Beagle fantasy román Poslední jednorožec. Snad netřeba říkat, co je to jednorožec. …

Číst více
5.5.2014
Publikováno sikar
← DALŠÍ ČLÁNEK
Japonský tvrdý rohlík udeří tvrdě na autora
PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK →
Ten dělá to a ten zas tohle... Proč ale?

19 Komentářů

Úsměvná klišé 8: Absurdně ostrý meč.
  1. Weredragon
    23.9.2013 @ 7:20
    -
    Odpovědět

    Ještě by to chtělo trochu prohloubit ty vědomosti o damascénské oceli, protože ač reklama bývá skutečně často přehnaná, prozkoumání skutečného vzorku už nemá jak přehánět a byl to skutečně nejen na svou dobu naprostý unikát, který se ještě dnes, se všemi moderními vědomostmi, jen obtížně duplikuje. Ale jinak bych ve většině případů i souhlasil – až na to, že i ta katana (natož její obouruční verze, zvaná daikatana) dokáže, pokud se s ní umí zacházet, bez problémů proseknout to středověké plnoplátové brnění. Problém je v tom, že na to člověk potřebuje také ten celoživotní trénink, který samurajové měli – lidé mají tendenci zapomínat, že už odmala nedělali vpodstatě nic jiného, než že od rána do večera trénovali…

    • sikar
      23.9.2013 @ 7:27
      -
      Odpovědět

      Damascénská ocel je materiál na samostatné zpracování (mám to časem v plánu).
      O celoživotním tréninku apod. bude svým způsobem příští článek.

      • Weredragon
        23.9.2013 @ 7:53
        -
        Odpovědět

        Coby někdo, kdo se věnuje tréninku na poli bojových umění většinu života, jsem na tento článek obzvláště zvědav 🙂

        • sikar
          23.9.2013 @ 7:59
          -
          Odpovědět

          Buď, ale připrav se, že to bude ono téma tak trochu naruby. Téma “popadl meč a byl z něj hrdina” jsem už měl. Tentokrát to bude “popadl meč, stal se z něj hrdina, ale pak potkal někoho, kdo ten meč popadl před dvaceti lety a používal ho denně”

          • Weredragon
            23.9.2013 @ 8:20
            -

            No, uvidíme. MImochodem, ještě mne tak napadá, k té kataně a její neschopnosti prorazit plátové brnění – v Japonsku se používalo plátové brnění o nějakého páteého století našeho letopočtu, od sedmého i to klasické plnoplátové, a navzdory tomu, že běžně jsou ukazovány samurajské bojové uniformy u nás v muzejích nebo v anime jako dřevěné, naprosto běžně byly ve skutečnosti právě plnoplátové. A to (pokud nepočítáme Řeky a Římany) už o nějakých šest století dřív, než to napadlo evropu. Měli koneckonců za sousedy Čínu, která si hrála s řízenýma prskavkama jako první na světě. Takže katana skutečně musela to plnoplátové brnění bez problémů proseknout. Je to ale prostě o tom tréninku 🙂

    • Lina Dee
      23.9.2013 @ 9:36
      -
      Odpovědět

      Někde jsem viděla (a teď vážně neím, jestli to byla prezentace našeho kováře, nebo nějaký pořad na Discovery) jak kovář svou čepelí ukovanou z damašku přesekl železný hranolek 1x1cm. Pro změnu katany mají své kouzlo v tom, že mají jádro z měkčí oceli než plášť a kalené je pouze ostří čepele, tím pádem je dosaženo podobných vlastntostí dvěma odlišnými způsoby.

      • Weredragon
        23.9.2013 @ 9:52
        -
        Odpovědět

        To není úplně stoprocentně pravda, tedy co se katan týče. Ta sendvičová čepel u katan vznikla tak, že se v Japonsku jednoduše nevyskytoval pořádný materiál; v Evropě s tím, z čeho se vyrábějí v Japonsku katany, odmítají kováři vůbec pracovat, protože je pak čepel příliš křehká a snadno se zlomí. Proto si v kováři v Japonsku vymysleli systém sendvičové čepele, tedy postupného překládání materiálu, obvykle se překládá tak osmkrát (legendy o mečích překládaných nastokrát, nebo dokonce natisíckrát, jsou nesmyslem – jen si zkuste udělat něco takového i jen s obyčejným papírem, co vám z toho vznikne). Byla to nutnost, protože jinak by ten meč prostě nic nevydržel. Vysloveně zakalený je samozřejmě jen vnějšek, protože jinak by nemohli s ocelí dále pracovat. Ale protože samotná ocel je od základu špatné kvality, celek není ani zdaleka tak superpevný, jak se v legendách říká, a rozhodně nedosahuje kvality třeba té damascénské oceli, která byla obzvláště na svou dobu naprostým unikátem. Mimochodem, i dnes se japonské meče pořád dělají z toho samého druhu oceli – překládat tímhle stylem opravdu kvalitní ocel je totiž jednoduše nesmysl, pouze se tím kazí.

  2. Mortis
    23.9.2013 @ 7:49
    -
    Odpovědět

    Fajný článek. Prosím, když se bavíme o dostřelu, mohl bys v naučné literatuře používat termín účinný dostřel? Rád bych, aby si to lidi zapamatovali. Dostřel jednoduše určuje, jak daleko od hlavně doletí standardizovaná kulka při správně nastaveném úhlu pod kterým pálíš. Účinný dostřel je považována vzdálenost na jakou je s určitou zbraní za více či méně normálních podmínek trefit cíl převážnou většinou střel. Díky M.

    • sikar
      23.9.2013 @ 7:57
      -
      Odpovědět

      Díky za upozornění, dobrý nápad. Asi tomu mimo jiné věnuji obrázek.

      • Mortis
        23.9.2013 @ 11:18
        -
        Odpovědět

        Znáš mě Sikare, nerad rýpu bez podkladu. Právě jsem si to trochu propočítal, našel příklady a podobně a došel jsem k mírně šokujícímu zjištění, že z automatické pistole s delší hlavní i obyčejná střela používaná standardně pro munici Luger (9×19 mm) má při správné elevaci tolik energie, že i na 2 km střela stále cestuje rychlostí cca. 100m/s. Bohužel bys musel být střelecký superpočítač, abys na tu vzdálenost dokázal zasáhnout cíl. Z hůře potvrzených zdrojů jsem dokonce zjistil, že nejsou tak vzácné případy těžkých zranění, když někdo na střelnici přestřelil terč i ochranný val a naprostou shodou náhod trefil někoho v sousední vesnici.

        • Fionor
          23.9.2013 @ 19:22
          -
          Odpovědět

          superpočítače existují – říká se jim snipeři
          ale ti rozhodně nestřílí jen tak od boku (ale na soutěžích běžně trefují čepel nože na vzdálenost 250 m – vlastně ne až tak běžně a stačí i drobný vítr aby minuli o celé metry, ale prostě to mají v ruce)

          • redfox
            23.9.2013 @ 20:25
            -

            Jenže pistolový náboj je lehčí a kratší než puškový, tedy i méně stabilní a přesný s rostoucí vzdáleností, tolik ke sniperům a jejich trefám. Trefit desítku pistoli na 50m (Sikar tuším v článku mluvil o revolveru) je problém i pro cvičeného vojáka. Pamatuji si jak mi kluci říkali, že se to jednou jednomu lampasákovi povedlo a chodil pak ještě dlouho s nosem nahoru, byť to již nikdy nedokázal zopakovat.

    • Lina Dee
      23.9.2013 @ 9:36
      -
      Odpovědět

      Dobré!

  3. vita
    23.9.2013 @ 18:17
    -
    Odpovědět

    Drobná poznámka. Polská jízda nikdy neútočila na německé tanky přímo. Byla to standartní vojenská jednotka, která používala koně na přesun. Před bojem sesedla, zaujala bojová postavení a z těch útočila, nebo bránila jako normální pěchota. Tato deinformace byla použita poprvé německými válečnými reportéry, kteří po jedné z bitev, kde byli poláci zatlačeni, dorazili na místo a tam se pásli rozuteklý koně. A vedle stály německé tanky. Tak vznikla mimo jiné ona slavná fotografie. Němci to poté používali v propagaci jako známku polské zaostalosti.
    A poláci pro jistotu, ale spíš vlivem rusů po válce natočili film, v kterém se tato scéna odehrává. Jako známku polského odhodlání a jelikož je pak zachraňovali bratři z východu, tak i jejich neschopnosti.

  4. TlusŤjoch
    27.9.2013 @ 19:04
    -
    Odpovědět

    Já upřednostňuji šaršoun. Už to jméno zabíjí.

  5. Úsměvná klišé 9: Hrdina bez občanky | Triumvirát
    30.9.2013 @ 7:52
    -
    Odpovědět

    […] Dalším problémem dětského hrdiny zachraňujícího svět je právě už zmíněná nezkušenost. Pokud svět může zachránit jedině nevinné dítě, protože /vložte libovolný důvod, třeba dobrotu srdce nebo jinou emoční deus ex machinu/, pohoda. Jakmile dítě popadne meč a je z něj rázem hrdina, padám naznak. Prosím? To se opravdu děje? Opět opakuji, že u literatury pro děti si páchejte, co chcete, ale jakmile mi tohle provedete v něčem, co se snaží tvářit za každou cenu seriózně a dospěle, budu hodně divně koukat. To je mnohem horší, než u obyčejného sedláka nebo absurdně ostrého hrdiny. […]

  6. Týna
    21.4.2014 @ 19:01
    -
    Odpovědět

    Omlouvám se jestli budu moc vrtavá..:D Ale ve videu jsem viděla, že katana propíchne i některé druhy brnění..:) Je pravda, že na proseknutí by to měla hodně těžký, ale na konci tam říkají, že propíchnutí katanou způsobí větší zranění, než propíchnutí evropským mečem.

    Kdyby vás to zajímalo tak tady je to video 🙂 https://www.youtube.com/watch?v=EDkoj932YFo

    • Šílený Dračí vědec
      11.6.2014 @ 12:53
      -
      Odpovědět

      Faktem je, že ten meč byl tupej, když se podíváš třeba na to, jak je ostří osvětlený, když seká to kožený brnění. Neměl žádný ostří. Nemůžeš porovnávat tupej meč a ostrej meč a pak prohlásit, že ten ostrej je lepší. Samozřejmě že si v tom testu vede líp, protože je ostrej. Každopádně bych řek, že kdyby ten meč byl ostrej, tak to brnění prorazí snáz, protože těžko říct, jestli ta katana nebyla náhodou levná napodobenina vyrobená z jednoho kusu vysokouhlíkovýoceli. Taková napodobenina se ani za mák nemůže měřit s tradiční katanou, která má až přímo božské vlastnosti. Katana je vynikající nástroj na řezání a sekání, ale na bodání není moc dobře uzpůsobená, protože je zahnutá (hrot není v jedný lajně s rukojetí a čepelí) a je jednostranně broušená a jednostranně broušenej hrot nemá takovou průraznost. Civilistu probodne lehce, to ano, ale hrot rytířskýho meče má průraznost vyšší.

  7. Šílený Dračí vědec
    11.6.2014 @ 12:44
    -
    Odpovědět

    “Již zmíněné evropské meče měly tupou čepel (nikoliv však špičku). Pokud totiž spolu bojují dvě plechovky na koních, nepotřebujete ostrý meč, kterým nepřítele rozkrájíte na kostičky do guláše.”
    Dovolte mi nesouhlasit. Evropský meče byly ostrý, jak to jen ocel a schopnosti brusiče dovolovaly. Čím ostřejší, tím lepší; primárně byly určený na sekání masa, kostí a koženejch zbrojí, co měli běžný středověký vojáci. Proseknout plát brnění je dost těžký, je potřeba mít sílu a pořádně do něj praštit i když máte ostrej meč, ovšem tupým mečem proseknout nejde vůbec. Meč neslouží k proseknutí brnění. Proti rytířům je efektivní široká škála jinejch útoků než je sekání čepelí. Jednak hlavici nebo záštitu jde použít jako kladivo a prostě s tím rytíře v tý plechovce umlátit, jednak jde brnění probodnout, ale i probodnout plát vyžaduje pořádnou pecku a proto se hrotem útočí na slabý místa na brnění. Ve středověku bylo běžné, že rytíři byli zabiti mečem a jejich brnění byly téměř netknutý; možná šly zanést k pasířovi a vyklepat, protože byly trošku promačknutý, ale šly prostě znova nebo třeba prodat (a to byla slušná kořist takový brnění).

    “Jednou jsem se dostal k debatě šermířů, kteří probírali téma, jak by dopadl střet samuraje a evropského rytíře z dob vrcholného středověku. Pokud by si rytíř vzal zbroj určenou do boje, žádnou okrasnou, mohl by víceméně jen vyčkávat, kdy se mu samuraj přiblíží na dosah. Pokud by se samuraji nepovedlo šikovně bodnout do nějaké mezery, neměl by šanci. Ať máte čepel ostrou, jak chcete, jste omezeni vlastní silou a rychlostí. Železný plát se přesekává těžko.”
    Na to bych řekl toto: Neschopnej samuraj by podlehl zkušenýmu rytíři a neschopnej rytíř by podlehl zkušenýmu samurajovi. A nemyslím si, že by rytíř moh jen vyčkávat, až se samuraj přiblíží na dosah. Co já vím, katana dokáže brnění proseknout jako máslo, ale nejsem si tím jist, protože to nemohu vyzkoušet, takže to nechme stranou, mnozí z vás budou souhlasit a odporovat na základě informací z druhý ruky (třetí, čtvrtý…). Ale i kdyby bylo brnění katanou neproseknutelný, neměl by samuraj problém vrazit svůj meč do slabýho místa. “Ať máte čepel ostrou, jak chcete, jste omezeni vlastní silou a rychlostí. Železný plát se přesekává těžko.” Jste omezeni vlastní rychlostí a silou, ale co je třeba vědět, samuraj má výbornej výcvik, specializuje se na svou rychlost a dokáže svému meči udělit rychlost pořádnou. A jistě že platí, že čím ostřejší čepel, tím menší potřebná síla na přeseknutí stejnýho objektu. Zkuste třeba nakrájet několik rajčat jednotlivými čepelemi: tupou, 1-2mm tlustou ocelovou destičkou, příborovým nožem, starým tupým nožem a kudlou šéfkuchaře ostrou jako žiletka. Co si povede nejlíp a co nejhůř? Na základě mých zkušeností mohu říct, že relativně tupej kuchyňskej nůž, co ho máme už dost dlouho a máma ho neumí pořádně nabrousit, nedokáže rozříznout zmrzlý kuřecí prso (docela pěknej blok ledu), zatímco jedna kvalitní kudla, co ji máme ani ne 2 roky a je pořád neskutečně ostrá, ho dokáže rozříznout dost spolehlivě, tedy stačí trošku přitlačit. A když je to maso trošku rozmrzlý, ale pořád na omak tvrdý, tupým nožem ho jenom pořežu na povrchu, zatímco ten ostrej ho rozřízne jako máslo.
    Takže když má bojovník k dispozici pořádně ostrej meč z vysoce kvalitních fantasy materiálů (Valyrijská ocel, mithril, adamantuim…) neměl by problém rozseknout rytíře v brnění jako máslo. Nebo třeba přeseknout pancíř od tanku nebo dokonce probodnout dračí šupiny. Absurdně ostrým mečem by neměla slabá, nedospělá a nezkušená metr šedesát vysoká dívka problém přeseknout kovadlinu vejpůl. To však neznamená, že jak ho má, je z ní superhrdinka. Sice by s ním vykydlila početnej dav buranů, ale každej šermíř by si s ní hravě poradil. Meč toho děvčátka přesekne jeho železnej meč i při působení nepatrný síly, to ano, ale krytí není jen o tom nastavit svůj meč tomu soupeřovu. Šermíř prostě její meč tím svým odkloní z cesty, aniž by ho vystavil kontaktu s tím ďábelským ostřím, a nemá problém ji porazit a její meč si vezme. Hrdinu nedělá výbava, hrdinu dělá hrdina samotnej, jak vždycky tvrdím. Skupinu vojáků v opevněnym komplexu nejde porazit ani minigunem, ale když máš plán a postupuješ systematicky a nenápadně, porazíš je klidně jasanovým lukem nebo pistolí s tlumičem (ale nikoli puškou, ta dělá hluk)

Leave a Reply to Weredragon Cancel Reply

Prosím chvíli počkejte
Odeslat

© 2017 Triumvirát
Úsměvná klišé 8: Absurdně ostrý meč | Triumvirát