Dobrej matroš máš?

I když se to tak nezdá, nezbláznila jsem se a nezapomněla jsem používat český slovosled. Dokonce ani nesháním crack, haš nebo jinou ze stovek (více méně) dostupných drog. Názvem dnešního článku totiž směřuji k trochu opomíjené a možná zbytečně podceňované oblasti informací, která se pro autora, potažmo čtenáře může stát hotovým zdrojem potěšení. Nebo prokletí, pokud s tím neumíte zacházet.

Čas od času narazím při pročítání textů (a to nejen těch zasílaných Triumvirátu, nebojte se) na pořádný nesmysl, týkající se vlastností nějakého popisovaného materiálu. Samet, který se třepotá v mírném větru, stříbrný – nebo obsidiánový, diamantový, zkrátka kamenný meč, beraní kožešina nacpaná do torny poté, co si ji muž sundal ze zad (a tedy mu sloužila jako plášť) a podobné radosti. Už pár týdnů u mne z osobních důvodů vede tento odstavec:

„Velký dvouobloukový luk ze slonoviny, klížené lípy a šlach jelena. Pěkně drahá záležitost, ale poměr ceny k užitku byl velkorysý. Trvalo mi měsíce, než jsem na něj našetřil. Sada šípů. Obyčejné s ocelovým hrotem, mírně vlnité, které krásně pocuchají vnitřnosti, další byli s lanem na snadné cestování z domu na dům, pak nějaké s olověným hrotem nebo měděné zubaté na pomalé bolestivé a nevyléčitelné zranění…“  (Ten odstavec pokračuje dál ještě výčtem dalších zbraní, ale pro ilustraci to stačí. Text pochází z povídky Řešitel – do třetice všeho dobrého, autor Michal Frolík)

Coby rekreační lučištnice mám tendence se při pročítání tohoto a jemu podobných textů střídavě ušklíbat a neřízeně hihňat. Zkrátka si nedovedu pomoci, ovšem ne proto, že bych byla zlá a zákeřná bestie, co má v oblibě zesměšňování ostatních. Spíš se ušklíbám nad autorovou naivitou a smích ve mne vyvolávají představy, co by se stalo, kdyby hrdina dotyčný luk skutečně použil.

Lípa, jak známo, totiž nemá dvakrát pružné dřevo. Jasan, tis, habr, některé druhy asijských dřevin – není problém. Ale lípa? Prosím vás. A slonovina? Jak by se vůbec dostala do kontaktu s lípou, která je na luky naprosto nevhodná? Který mistr lučištník by drahou slonovinu obětoval na luk, co při prvním nátahu praskne? V oslnivých barvách made by Technicolor si představím roztříštěnou zbraň, vyražené zuby a zkrvavenou tvář lučištníka, možná nějaké to vyražené očičko a dozajista rozšvihané ruce. Stačí vám to pro ilustraci?

Stejný problém v sobě ukrývají hroty popisovaných šípů. Je dosti nepraktické vláčet s sebou takovou výbavu, pokud nejste Hawkeye s hi-tech toulcem, který v sobě ukrývá kompozitové dříky a hroty můžete s klidem našroubovat. A z čistě praktického hlediska vám stačí jeden typ hrotu, maximálně dva – chcete způsobit pomalé, smrtelné a velmi bolestivé zranění? Nechejte hrot pár dní v hnijícím mase a pak vyhlédnutou oběť střelte třeba do břicha. Jistota zaručena, zvlášť pokud není po ruce ultra moderní operační sál a hromada antibiotik, případně zásah vyšší moci.

Tímhle vším chci říct: milí autoři, pokud se vám zalíbí určitý detail, ověřte si, zda nepopisujete naprostou hovadinu. Ono to sice vypadá extrémně dobře ve filmu, ale to je zcela jiný rámec, než jaký používáte vy. Filmovému hrdinovi projde pověstný nekonečný zásobník snáze než knižnímu, protože během promítání je mozek diváka zahlcen vícero vjemy naráz. Každý člověk však čte jinou rychlostí, navíc málokdo čte od první stránky po poslední, aniž by neodložil knížku – a tedy má čtenář mnohem více času nad obsahem přemýšlet. Když se k tomu přičtou osobní zkušenosti…

No dobře, chápu, že ne každý začne šermovat, střílet z různých typů zbraní a provádět desítky dalších vylomenin, jen aby si ověřil, že něco ne/jde napsat do příběhu. Od čeho tady ale máme internet a knihy? Encyklopedie? Žijeme v 21.století – do háje, žijeme v tom, o čem generace našich dědečků a otců hovořila jako o sci-fi! Tak používejte, co máte k dispozici! Buďte zvědaví, vnímaví, nespokojte se jen s tím, co si myslíte, že je – ověřujte si to. Věděli jste třeba, že vlněný plášť skutečně hřeje, i když je navlhlý nebo přímo mokrý, ale zároveň je tak těžký, že už jen samotné jeho nošení je dost fyzicky náročné, zvlášť pokud se do něj zahalí vaše drobná štíhlá hrdinka? Nebo že nic z moderních materiálů nezahřeje tolik, jako kožešiny a nahřátý kámen (nebo milenec, pro zletilé), když prochladnete?

Tímhle krátkým článkem chci říct to nejdůležitější: máte oblíbený materiál? Přijde vám perfektní, když se na určitý artefakt použije ten daný kus dřeva nebo kamene? Nejprve si ověřte, že je dotyčný materiál vůbec schopen chovat se aspoň částečně tak, jak si přejete. Magií všechno neokecáte, ne před čtenářem. Ten sice chce číst fikci, ale fikci s reálným základem – a jedním z těch základů je dodržování přírodních zákonů*, mezi něž spadá i nepopírání přirozených vlastností jednotlivých materiálů.

Samozřejmě pokud píšete „pro radost“ a „nemyslíte to vážně“, nevšímejte si detailů a směle do popisování vlajících sametových plášťů (pěkný vítr, tak na pouštění extra velkých draků), křišťálových mečů (při prvním seknutí se roztříští, ale hrdina určitě potřebuje jen ten jeden sek, ne více), nepřeberné zásoby různých typů zbraní (protože poblíž je vždy nějaké Zavazadlo, že) a dalších radostí, které vypadají náramně dobře, jen… jen hodně kulhají, když se nad nimi skutečně zamyslíte.

Ekyelka

 

* Jistě, existují výjimky, kdy přestávají platit přírodní zákony a jsou o tom celé povídky i knihy, ale prosím vás, rejpalové, snad vnímáte, co se snažím říct. I převrácení některého ze zákonů musí mít své opodstatnění, jinak to není fikce, ale fantasmagorie.

13 komentářů u „Dobrej matroš máš?“

  1. To mi připomíná Klacíkov. Už nevím, kde to bylo, ale „úplně obyčejný stříbrný meč“ mě opravdu pobavil 😀

    1. Tam s tím pracovali jako s jedním z prvků zápletky. Logický nesmysl, ale pokud divák přistoupil na tu hru, tak to nebyl až tak zásadní problém.
      Rozhodně to nebrali jako samozřejmost, kterou není třeba odůvodňovat.

  2. Nebo když postava vysype pytel plný malých drahokamů, na kterých jsou vyryta různá jména, načež postava prohlásí ,,Zabralo mi to celý den, tam ty jména napsat“

  3. Hrot a hnijící maso se mi opravdu moc líbí, to někdy někde s dovolením použiju 🙂

    Tohle je jedna z věcí, se kterou asi celkem problém mám, protože člověka nějaký ten detail kolikrát ani nenapadne hledat. Já jsem hodně nejistá a Google používám často, ale jsou věci, které ani toho nejopatrnějšího člověka nenapadnou, pokud o nich nemá žádné povědomí.

    1. Klidně použij. Pro znepříjemnění posledních chvil života postavy i jejího blízkého okolí doporučuji hrot se zpětnými háčky, který maso při pokusu o vyjmutí potrhá – smrt dlouhá a bolestivá zaručena.
      Obecně ale platí, že kterákoliv zbraň je namočena, otřena nebo napuštěna jedem či septickým hnusem, způsobuje mnohonásobně horší rány než zbraň čistá. Zanícené řezné rány také dovedou dosti potrápit, proto mějte na paměti, když už se vaše postavy dostanou do potyčky, že pálenka je dobrá nejen jako anestetikum, ale i jako desinfekce. A přizpůsobte tuto informaci svému světu (takže pokud nemají postavy jinak o sepsi a dalších radostech umírání ani zbla ponětí, tak to tam necpěte, to dá rozum).
      A toho smajlíka si odpustím. Však víte, jak: s nadhledem.

  4. Nejspíš jen neumím hledat, ale hodilo by se mít nějakou encyklopedii jen na věrohodné mrzačení literárních postav, protože když na gůglu hledám informace o svalech, zraněních a podobně, musím se proklikat nekonečným počtem odkazů na to, který sportovec si natáhl jaký sval a jak vyléčit akné. Ve valné většině případů se ke kýžené informaci ani nedostanu.

    Já jsem ten typ, co než něco napíše, desetkrát to prožene vším možným aby nedej bože něco nenapsal špatně, zabývám se každým detailem, a nakonec zjistím, že mi proklouzla mezi prsty bota jako Brno…

    1. A to je důvod, proč by se měli autoři socializovat. Chce to hodně známostí ze všech oborů.
      Já mám naštěstí Google+, takže se socializovat nemusím, tam se dají klást otázky všem, od doktorů přes chemiky k astronautům:)

  5. Ke smrtelnemu ucinku staci sip zapichnout do prvniho exkrementu, idealne konskeho (tam je tusim cholera).

    1. O choleře nic nevím, schválně se příště při kydání hnoje podívám pořádně.
      Na druhou stranu, tetanus, resp. půdní bakterie, které ho způsobují, jsou běžně v obyčejné hlíně. A té přihnojené obzvlášť.
      Viděla jsem tetanus u zvířete a není to nic pěkného. Antibiotika a očkování, ó jak se máme, že je máme.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *