• Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Napiš a zmáčkni Enter
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Únor 2014
Po Út St Čt Pá So Ne
« Led   Bře »
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
2425262728  
Rubriky
Nejnovější příspěvky
  • Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Literární cvičení – pauza
  • 5 x 5 x Triumvirát 2020: odkládáme první setkání
  • Zadání literárního cvičení – pátek 6.3.
  • 5 × 5 × Triumvirát 2020
Nejnovější komentáře
  • Adhara: Z popela: o navazování
  • Adhara: Strašidelné vs. směšné
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Zlý strýc Leonard: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
Facebook
logo triumvirát
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Ach, postavo

Ach, postavo 1: Všudevím Otravný

26.2.2014
-
Publikováno Ekyelka

Čím déle se věnuji psaní článků pro Triumvirát, tím častěji zjišťuji, že škatulky jsou taky fajn. Třeba i ty osobní – aneb začíná série článků o postavách a jak si s nimi může autor podle mě pohrávat.

Jistě jste na tuhle personu už narazili. Většinou jde o muže, hodně často o vědce nebo čaroděje, který v průběhu děje zachraňuje svět i ostatní postavy. Je chytrý, všemocný, zcestovalý zkrátka takový Všudevím. Když si autor nedá pozor, velice rychle náš Všudevím získá ještě přídomek Otravný, protože během čtení získáte pocit, že si z vás tahle postava utahuje a prokazováním své inteligence a všemocnosti jen dokazuje, že všichni ostatní (včetně čtenáře) jsou mameluci a neumětelové.

Představte si Gandalfa bez jeho soucitu a lidskosti, zato s větší potřebou postrkovat ostatními členy Společenstva i těmi ostatními jako šachovými figurkami. Co kdyby Sherlock Holmes nevysvětlil, jak ke svými závěrům došel, zato dával ještě okázaleji najevo, jak jsou všichni ostatní omezení “normálním” uvažováním?

Vybrala jsem tyhle dva příklady schválně, protože na nich lze jednoduše ukázat, jak může postava Všudevíma fungovat. Gandalf sice patří k nejsilnějším postavám Tolkienova universa, ale protože dodržuje pravidla daného světa a ponechává dění i na ostatních, není a priori brán za hlavního hybatele děje (aspoň ne běžným čtenářem, který se nerýpe v druhých a dalších plánech příběhu). Ano, je to mocný čaroděj, ale taky dostal po čenichu, čímž se víc přiblížil smrtelníkům. Sympatický rys, který z těžko uchopitelné entity dělá čtenáři bližšího tvora.
Holmes? Je snadné obvinit geniálního detektiva z vymýšlení si, dokud nám sir Doyle neukáže vysvětlením jeho deduktivních postupů, jak dospěl k řešení případu. Opět zde hraje roli psychologie čtenáře: dokud nepochopí, jakým způsobem došla postava ke svým závěrům, je pro něj nereálná, vymýšlející si. V lepším případě označí text nálepkou deus ex machina, v tom horším slátanina.

Čtenář má ve zvyku se s postavami ztotožňovat. Vytvořte geniální, i když asociální nebo přímo patologickou postavu, dodejte jí pár zajímavých lidských rysů a čtenáři se stejně bude zamlouvat, i když je to zloun největší. Svého hrdinu můžete obdařit božskou silou, křemíkovým mozkem, jak je komu libo a jak vyžaduje příběh, neměli byste však zapomínat na dvě jednoduchá pravidla: každý má nějakou slabinu plus dokonce i největší nelida je uvěřitelný teprve ve chvíli, kdy má v základu reálné lidské rysy. Prozraďte čtenáři důvod, proč je zlý právě ve vztahu k ostatním postavám – a čtenář je spokojený.

Se silnými postavami autor zkrátka musí zacházet opatrně – stejně jako s nukleární hlavicí. Dokud je bomba zajištěná, všechno je v pořádku a můžete si společně třeba dát odpolední čaj, ale stačí se trochu zapomenout a máte opravdu velký problém. Když už máte svou nezničitelnou nebo geniální postavu, je třeba neustále mít na paměti, že její chování se musí čtenářům vysvětlit. Z jakého titulu se třeba řadový kapitán postaví do čela armády? Kde se naučil taktice? A co přinutí jeho spolubojovníky, aby ho následovali na smrt?

V tom je celý vtip silných postav. Neukázat jen jejich sílu, která je nesporná a tak nějak se s ní počítá (protože v tom občas tkví jádro příběhu, jeden proti stu a podobné záležitosti, však to jistě poznáváte), ale zároveň jim i někde ubrat. Proto má Superman kryptonit a Batman musí udržovat fasádu jménem Bruce Wayne. Čtenáři jsou různí a tedy se mohou vyskytnout i ti, co nebudou držet palce vašemu hrdinovi, ale naopak záporákovi. Pokud nedostanou aspoň naději, že by mohl jít šťastný konec do kopru, protože je váš hrdina absolutně dobrý (bráno z matematického hlediska), začnou se nudit a mohli by také váš text odložit předčasně. Což jako autoři rozhodně nechcete.

Spousta věcí se v textu objeví jen tak mimochodem, mezi řádky. Neplatí to však vždy a hlavně se na to jako autoři nesmíte spoléhat. Především ve vztahu k postavám a důvodům jejich konání je třeba dohlédnout, aby bylo podáno náležité vysvětlení. Stačí vhodně umístěná zmínka, kterou čtenář vstřebá v příběhu, a můžete si vesele šoupat s postavami, jak je libo. Jakmile máte reálně znějící vysvětlení, jak mohl váš hrdina přežít třeba pád z dvaceti metrů, nebo proč se mu podařilo rozlousknout nerozluštitelnou šifru, která vedla k dalším odhalením, čtenář se těší na finále, místo aby vyskakoval z krabičky jako podrážděná kočka a prskal, že to přeci není možné.

Protože co se stane, když na takové detaily zapomenete? Z celkem sympatického, i když místy únavného Všudevíma (copak vás někdy neotravuje, když vás svět dennodenně přesvědčuje, že ano, opět jste měli pravdu?) se stane Všudevím Otravný. Jak mohl tenhle hrdina vědět, že se situace najednou takhle zamotá, a předem se na to připravit? Kde jsou v předchozím textu náznaky a indície, že zločin spáchal právě ten človíček, kterého náš detektiv označil? Zkrátka čtenáři v tu chvíli přijde chování dané postavy nelogické právě díky tomu, že postava jedná podle toho, co víte vy jako autor, ale co jste jaksi čtenářům nesdělili.

Jak podobné propasti a skrytá propadla odhalit? Nejlépe s pomocí beta-čtenářů (bet, prvotních čtenářů, pokusných králíků, jodidů – každý autor jim říká jinak). Pokud máte štěstí, pár takových přátel máte, co jsou ochotni přelouskat vaše prvotní texty (občas ještě před započetím korektur, což bývá peklíčko), a ti vás na podobné případy upozorní. Je to však štěstí relativní – pokud to jsou dlouholetí betaři, proniknou do vašeho způsobu přemýšlení a tedy částečně vnímají text stejně jako vy, tím pádem jim sem tam může uniknout něco, co je pro ně zcela jasné, ale normálnímu čtenáři to nedojde.

Proto je dobré se na děj a chování postav zaměřit osobně. Berte to jako malou duševní rozcvičku. Zkuste sami sobě nebo třeba své kočce několika slovy převyprávět charakterové rysy, minulost a důvody jednání té které postavy. Sedí všechno tak, jak má? S největší pravděpodobností v textu žádná pastička nečíhá. Narazili jste na něco, co vám samotným nejde pod nos? Marš zpátky do dílny a přepracovat! Většinou jde o drobné detaily, které jemným zásahem napraví největší škody – a o zbytek se postarají betaři, když je požádáte, aby se přímo na dané místo či problém soustředili.

Pokud jste na světě sami samotincí, bez betařů, přátel, rodiny – no, jak to říct kulantně? Nevymýšlejte si, vždyť čtete tenhle článek a tedy máte připojení na net! Způsobů, jak sehnat zpětnou vazbu, je nespočet. A někde mezi navazováním nových kontaktů se zamyslete, kde třeba váš čaroděj získal tu absolutní moudrost a čím za ni platí. A proč si vlastně všechny problémy světa nevyřešil sám a potřebuje na to další postavy. Vidíte? Už prostým kladením podobných otázek se dostáváte k řešení. Jen to chce trochu přemýšlet – a nemilovat své postavy zcela bezhlavě.
Aspoň vás pak nebude tolik bolet, když jim urazíte hlavu (o čemž si povíme příště).

ach postavo
detaily
Ekyelka
klišé
nesmysly
připomínky
psaní
realita
škrtat
26.2.2014
Email
16 Komentářů

Související příspěvky

Další zajímavé příspěvky, které chcete přečíst
Ach, postavo

Ach, postavo 3: Nezničitel Vytrvalý

12.3.2014
-
Publikováno Ekyelka

Usekneš mu hlavu, vyroste nová. Shodíš ho do sopky, vyletí sopouchem ven jako bumerang. Zatížíš ho pořádným kamenem …

Číst více
12.3.2014
Publikováno Ekyelka
Ach, postavo

Kapesní kryptonit

2.12.2017
-
Publikováno Ekyelka

aneb zadní vrátka nejen pro vaše záporáky

Číst více
2.12.2017
Publikováno Ekyelka
Ach, postavo

Ach, postavo 11: Bodřil Šumný

23.7.2014
-
Publikováno Ekyelka

Možná jste ho už potkali, možná ho dokonce máte v rodině. Bodrý strýc nebo dědeček, tátův kamarád ze …

Číst více
23.7.2014
Publikováno Ekyelka
← DALŠÍ ČLÁNEK
Úsměvná klišé 11: Profesionál je blbec
PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK →
Tři věci, které jsme dělali skoro všichni

16 Komentářů

Ach, postavo 1: Všudevím Otravný.
  1. Tenny
    26.2.2014 @ 15:52
    -
    Odpovědět

    Článek super, jenom teda… Je to Bruce Wayne, ne John Wayne. John Wayne je ten americký herec, co hrál hodně kovbojů.
    Každopádně si nemyslím, že Brucova slabina je zrovna jeho alter ego, to mu spíš slouží ku prospěchu (i když Bruce vlastně “Bruce Wayne” nesnáší, což by se za slabinu považovat mohlo…
    Spíš je jeho slabinou naprostá odtrženost od reality, nezdravá posedlost smrtí jeho rodičů, workoholismus nejtěžšího zrna a totální neschopnost komukoliv věřit. (Batman má sociální schopnosti rovné nule…) Krátce řečeno je to hrozně nepříjemný člověk.
    Ale to tedy mluvím o tom komiksovém batmanovi.

    • Ekyelka
      26.2.2014 @ 15:59
      -
      Odpovědět

      Díky za korekci, opraveno. 🙂
      Ono je těžké vybrat srozumitelný příklad a nejít do hloubky – a právě proto jsem tak ráda za komentáře!

    • KadetJaina
      26.2.2014 @ 15:59
      -
      Odpovědět

      Batman v TAS třeba nebyl tak nepříjemný. Měl i pár světlých chvilek. Myslím, že úplného temného temňáka (nebo rytíře?) z něj udělal až Nolan.
      A i v komiksech má občas světlejší chvilky. Občas. A důvěřuje aspoň svým ptáčatům a Alfrédovi (ten mu to občas natírá solidně).
      (Ale stejně většina Batmanových fanoušků Batmana nemá ráda jako charakter :D.)

      • Markéta
        26.2.2014 @ 17:56
        -
        Odpovědět

        A hele. Jsem Batman! 🙂

      • Elinor
        26.2.2014 @ 18:42
        -
        Odpovědět

        Ptáčata… nevím, pokud si vzpomínám, ptáčata jsou držená povětšinou dost zkrátka a vylétání z hnízd bývá i vzhledem k Brucově sociální inteligenci občas dost zajímavá záležitost. (Dick v Bludhavenu, Jason… no, mrtvý/na své vlastní straně, u Tima se to myslím obešlo bez problémů, protože byl dlouhodoběji indisponován Bruce a Tim vpodstatě z toho hnízda musel vyletět dřív, než to k tomu dospělo tak nějak samovolně jako u Richarda, Damian umřel dřív, než se to mohlo nějak řešit). Příšerný rodič.

        A nezapomínejte na to, že permanentně potřebuje mít věci pod kontrolou, je to geniální detektiv a vždycky má pravdu, i když ji náhodou nemá. A právě proto je to skvělá postava, s kterou se dobře ztotožňuje. 🙂

        • Tenny
          26.2.2014 @ 19:17
          -
          Odpovědět

          Koukám, že je to kromě mě nějaký další Batman expert! 🙂 Elinor má pravdu, to jsem právě myslela tou nulovou sociální inteligencí.
          Jinak u Tima to moc bez problémů nebylo, poprvé byl donucen k opuštění pozice Robina vlastním otcem (myslím Jacka Drakea) a podruhé ho Dick vyhodil dost podobným způsobem, jakým dřív Dicka vyhodil Bruce. Ale je fakt, že ani v jednom případě to nebyla Brucova vina, taky proto měl před New 52 Tim s Brucem asi nejlepší vztah ze všech ptáčat.

          To s tou skvělou postavou je ironie, nebo je to myšleno vážně? 😀

          • Elinor
            2.3.2014 @ 18:07
            -

            Ad. Tim – myšleno ze strany Bruce.

            Ad. postava – vzhledem k tomu, že za další podobně skvělou postavu považuji Sladea Wilsona… 😉

      • Tenny
        26.2.2014 @ 19:10
        -
        Odpovědět

        Ani ptáčatům občas ne, hele. Stoprocentně věří opravdu jenom Alfrédovi, což je fakt tristní… 😀
        Hm, Nolan možná, ale ono to bylo v komiksech temné i předtím, třeba Frank Miller ho psal dost temného.
        Světlejší chvilky má, ale jak říkáš… Já mám ráda Batmana jako komiks, ale Bruce mi hrozně leze na nervy. 😀

  2. KadetJaina
    26.2.2014 @ 15:57
    -
    Odpovědět

    Líbí se mi, jak ty i Sikar vždycky podobné věci ukazujete na Gandalfovi. On je koneckonců dobrá postava (ale občas taky Gandalf ex machina). Ono je občas problém, že si pisálek postavu moc zamiluje a chce, aby právě ona byla střed pozornosti. A pak je to v háji, protože opravdu bude všechno dělat sama.
    A Bats je Bruce, ne John ;).

    • Ekyelka
      26.2.2014 @ 16:01
      -
      Odpovědět

      Ano, opraveno. Tenhle jediný detail jsem neověřovala (aspoň vidíte, co se mi honí při psaní hlavou – žádní netopýři, ale cowboys!), omlouvám se.
      Opravdu si oba bereme na paškál Gandalfa? Hm, asi ano, máme načtenou tu samou část knihovny. Což vede k druhé části mojí odpovědi: počkej si na další díly! 😉

  3. Ewelyn
    26.2.2014 @ 17:42
    -
    Odpovědět

    Všudevím Otravný – práve ste charakterizovali Doctora Who! 😀

    • Markéta
      26.2.2014 @ 17:58
      -
      Odpovědět

      Po dlouhých letech pátrání přišla Ekyelka a Docotorovo jméno už dále není největším tajemstvím vesmíru 🙂

      • Viviana
        26.2.2014 @ 19:43
        -
        Odpovědět

        Chachá! 😀

  4. TluTjoch
    27.2.2014 @ 21:35
    -
    Odpovědět

    Mne naopak vadil Dr. Watson.
    Přílišná přitroublost škodí zrovinka jako přehnaná přemoudřelost.

  5. Firren
    1.3.2014 @ 16:46
    -
    Odpovědět

    Mno jo, občas se autoři snaží dát hrdinovi se silou Supermana nějakou vtipnou slabost, třeba závislost na alkoholu 😀

  6. Karolína Kahounová
    3.3.2014 @ 13:31
    -
    Odpovědět

    Ahojky… Máš moc zajímavé a užitečné rady ohledně psaní.

    Je mi 14 let a před několika týdny mi nakladatelství Nava vydala mou fantasy knížku Poslání. Pokud chceš zjistit víc, můžeš se mrknout na mé stránky 🙂

Zanechej komentář

Váš názor je pro nás důležitý. Zadaný email nebude veřejně publikován
Cancel Reply

Prosím chvíli počkejte
Odeslat

© 2017 Triumvirát
Ach, postavo 1: Všudevím Otravný | Triumvirát