Když jsme se seznámili s manželkou, zjistili jsme zábavnou věc. Oba dva jsme měli v pokoji pověšený stejný plakát. Dnes, když už bydlíme spolu, jeden z těch plakátů odpočívá stočený kdesi ve skříni, kdežto druhý je na stěně tak, že když si lehnu do postele, zírám přímo na něj. Co na něm je? Zpustošená krajina a tisícihlavé armády, které útočí na draka chrlícího ze svých útrob žhavou zkázu. Ten plakát je zaprvé úžasně epický a zadruhé neuvěřitelně nesmyslný. Proč? Čtěte dál.

Původní webová adresa, na plakátu uvedená, již neexistuje, ale podařilo se mi jej přesto objevit. Prosím, odkaz. Usoudil jsem, že nemá příliš cenu popisovat poměr velikosti lidí a draka, když si to můžete sami prohlédnout. Jaký je drak? Obrovský. Ne tak obrovský, aby kolem nej obíhaly měsíce, ale rozhodně takový, aby ty armády neměly nejmenší šanci. Když se na něj podívám zblízka, vidím, že vojáci, kteří se dostali skoro až k němu, nejsou velcí ani jako jeho dráp. Velikost drápu odhaduji tak na pět metrů.

Pomineme, že pří této velikosti by ten tvor jen těžko mohl létat a hlavně by se nikdy pořádně nenažral. Když jsem si totiž dneska plakát prohlížel, došlo mi, že nesmysl ve velikosti draka (no ne, fakt, kolik by jich planeta vůbec uživila? Při páření by působili zemětřesení!) vždy zastiňoval nesmysl ve velikosti plamene, který chrlí. Vleže na posteli jsem pracoval opravdu jen s odhady, ale prostě jsem nakonec musel uznat, že malíř nejspíš pracoval s obrácenou perspektivou. Drápy jsem odhadl na pět metrů, přičemž zuby vypadají, že jsou podobně dlouhé. Z toho jsem odhadnul, že mezi otevřenými čelistmi je zhruba dvacet pět metrů. Tím pádem i proud ohně má v průměru dvacet pět metrů. Navíc vidíme, že se poté rozšiřuje. Když však dopadá na zem, tak je v porovnání s lidmi vedle náhle podivně menší, než by měl.

Nakonec jsem nad tím mávl rukou. Epický plakát, hezká ozdoba na zeď. Nic víc. Jenže mi připomněl téma, na které občas narazím u povídek. Autoři jako kdyby se báli něco spočítat.

Do matematického pekla mě uvrhla nám zaslaná povídka Řešitel. Jelikož zasláním autor souhlasil, že budeme moct jeho text použít jako příklad, mohl být na toto připraven. Ano, je možné, že jste tuto tématiku viděli již ve formě obrázku nebo na přednášce, ale některé věci je třeba jednou za čas zmínit znovu a znovu, protože znovu a znovu čtu povídky, v nichž se to vyskytne. Navíc tentokrát jsem přišel na pár nových nápadů, jak situaci řešit.

Hrdina chce za práci pět tisíc zlatých, které mu však mohou být zaplaceny v podobě zlatých a stříbrných prutů. Pět zlatých a deset stříbrných. Později se dozvíme, že deset stříbrných má cenu jednoho zlatého. Takže vlastně požádal o šest prutů zlata. O hmotnosti prutu do té doby řeč nebyla. Když však hrdina odměnu převezme, popíše je jako ,,asi pět kilo kovu”. V tom momentě moje mysl udělala přemet. Hodně lidí rádo ignoruje fakt, že zlato je mnohem těžší než olovo. Zlatá krychle o straně 37,27 cm by vážila tunu. V povídkách se však setkávám se zlatými předměty, s nimiž si hrdina hází jako s míčkem, ale podle popisu by vážily metrák.

Google, kalkulačka. Jak těžká může být zlatá mince? Našel jsem si údaje o více z různých období a usoudil, že budu na hrdinu hodný. Jeho zlaťáky budou spíše lehčí. Jako desetikoruna z dob císaře pána, která měla 3,38 gramu (různé zdroje uvádí plus-mínus setinu gramu, ale po pár letech se ta mince stejně musela odřít a její hmotnost se tak snížila), tloušťku 0,9 mm a průměr 19 mm. Jedná se o dvaadvacetikarátové zlato (dost čisté, viz obrázek). Pak stačilo vzít kalkulačku a spočítat si, že pět tisíc těchto mincí by mělo skoro sedmnáct kilogramů. A jak vidíte, jedná se o malé mince o necelé velikosti dnešní koruny. Malá, co? Pro přesnost, dnešní koruna má 20 mm v průměru, tloušťku 1,85 mm, váží 3,6 gramu a je vyrobena z poniklované oceli. A ano, zjištění všech těchto údajů mě stálo pouhých pár minut života.

Asi pět kilo kovu, z toho většina stříbra? Hrdina se nechal dobrovolně ošidit. Zlatý prut by měl mít hodnotu tolika mincí, kolik by se z něj dalo vyrobit. Pokud je v tom světě měnový systém nastaven, že prut važící pár deka má automaticky vyšší hodnotu, než stejná hmotnost v mincích, jedná se o ráj pro podvodníky. Vzal bych hrst mincí a přetavil je na prut o několikanásobné hodnotě. Jelikož prut má vyšší hodnotu než investované mince, v bance bych jej rozměnil za více mincí, než s kolika jsem začal. Postup bych opakoval.

Autor zde bohužel vytvořil ekonomický model stojící na hliněných nohou. A přitom stačilo jediné – strávit dohromady maximálně deset minut s Googlem a kalkulačkou.

Moje rada? Pokud by to v tom světě a situaci šlo, hrdina měl chtít šek. Pokud by chtěl za každou cenu něco hmatatelného, měl chtít drahokamy. Malé, snadno přenosné. Cenu diamantů se svém světě si můžete určit sami. A aby ani tohle nikdo nenapadl, stačilo by to formulovat slovy, že chce diamanty v hodnotě pěti tisíc. Proti tomu nelze říct nic. Pak stačí napsat, že převzal pytlík diamantů. Jenom pytlík, pokud není třeba udávat z nějakého důvodu počet a velikost kamenů.

Obecná rada může znít, že pokud nemusíte určovat přesná čísla, neurčujte je. Pokud je určovat chcete, tak se té zatracené kalkulačky a internetu nebojte. Dejme tomu samice slona afrického váží kolem čtyř tun. Stačilo mi podívat se na Wiki. Deset sekund práce s internetem. To je vcelku jasné číslo, že? Když však napíšete:

Mezi vojáky vběhla vyplašená slonice. Deset tun živé hmoty je rozmetalo na všechny strany.

tak si myslím, že se vám prostě ani nechtělo zjišťovat, kolik slon váží. Dnes, v dobách, kdy máte informace na dosah ruky a nemusíte ani listovat desítkami encyklopedií. Nebo ještě jinak – přestaňte ty slony překrmovat!

Když už jsem u toho, rád bych ještě zmínil oblíbené rčení, že internet nemáme považovat za stoprocentně spolehlivý zdroj informací. Je to pravda. Nejednou se mi stalo, že jedna stránka tvrdila něco dost jiného, než druhá, a já musel dál zjišťovat, který z těch údajů je tedy pravdivý. To však neznamená, že cokoliv se píše na internetu, je automaticky blud. Přístup ,,já internetu nevěřím, všechno je tam plné chyb” není dobrý. Upřímně, ony i všechny ty chytré knížky občas obsahují chyby, jak jsem už párkrát nemile zjistil.

V závěru mohu říct, že také nemám rád argument ,,nejsem matematik, ode mě nikdo počítání nemůže očekávat”. No, neočekává. Opakuji. Pokud nemusíte určit přesné číslo, neurčujte jej a údaj nechte v mlze. Pokud však přesné číslo chcete, tak bych prosil, aby skutečně přesné bylo. Střílení údajů od boku je zlo. Slovy Míly Lince, jeden spokojený rýpal je horší, než deset spokojených čtenářů.

Ten rýpal se najde, věřte mi to. V lepším případě to budu třeba jen já, který vás na to upozorní v komentáři k povídce. Nebo tímto článkem, protože mi přijde škoda nechat tyhle informace jen pro těch pár lidí, kterým jsem je do komentářů psal.

Nestřílejte od boku. Nic netrefíte. Nebojte se kalkulačky.

Sikar