Postavy jsou taky lidi – rozdíly v gestech

Leonard Nimoy, fotil Gage Skidmore
Leonard Nimoy, fotil Gage Skidmore

Minule jsem tu nakousla, že jsou-li všechny postavy stejné, je to nuda. Napětí a chemie mezi postavami vzniká z toho, že jsou jiné. Zatímco ve svém posledním článku jsem rýpala do toho, že většina začínajících autorů vyjadřuje rozdíl v mluvě postav buď šroubovanými výrazy nebo vulgaritou, pojďme se podívat na to, co spoustě lidí uniká. Gesta. Existuje jich spousta, a zatímco já se dnes zaměřím na pár gest vyjádřených rukama, nezapomínejte, že k nim také patří pohyby celého těla a mimika. Vážně, kolikrát ještě budu číst, že Cthulhu pokrčilo chapadly?

Protože většina z nás se povětšinou drží v rodných krajích, máme také tendenci používat pro všechny své postavy stejná gesta, ať už jsou odkudkoli. Je to mimo jiné dané tím, že my sami, pokud se na to nesoustředíme, moc variací neznáme, maximálně se ještě pousmějeme nad tím, že v Bulharsku kýváním hlavy vyjádříme zápor a vrtěním hlavy pak souhlas. Jsou nějací popletení, ti Bulhaři, že?

Ani nápad. Každý, kdo přijde s podobným výrokem, by si měl být přinejmenším vědom toho, že je velmi sebestředný. Na světě je víc než sedm miliard lidí a čekat, že se všichni budou chovat stejně, je přinejmenším zaslepené. Nemusíte být zrovna světoběžníci a zarytí multi-kulti, aby vám došlo, že mnoho věcí prostě jinde funguje jinak, namátkou připomenu Sikarův článek o japonském rohlíku a dalších místních rozdílech.

 

Vlevo vítězství, vpravo typické "up yours".
Vlevo vítězství, vpravo typické „up yours“. Rozdíl je ve směru dlaně.

Jednou z věcí, které je potřeba si ověřovat při psaní, je rozdíl v chápání gest. Pokud vám připadá, že se opakuju, zvykněte si.

Vezměte si tohoto šaramantního pána vpravo, totiž Winstona Churchilla. Na pravém obrázku, tedy „véčko“ dlaní k sobě a hřbetem ven, by v americké znakové řeči vyjádřil číslo dvě. Ve Spojeném království, Irsku, Austrálii, Jižní Africe a na Novém Zélandě tím samým znakem vyjádříte hrubou neúctu a pohrdání. Vlevo pak „v jako vítězství“, které se za druhé světové rozšířilo z Belgie mezi Spojenci a postupně se rozlezlo do celého světa. Mimochodem, během konfliktu v bývalé Jugoslávii Chorvati a Bosňané véčko používali jako neformální vojenský pozdrav a vojáci z mírových misí měli zakázáno toto gesto používat, aby nedráždili Srby. Ve Vietnamu se tento znak zase používá jako pozdrav, protože výslovnost vietnamského výrazu pro číslo 2 je prý podobná jako anglický pozdrav „Hi!“ Nevím, co je na tom pravdy, ale jako příklad to funguje dobře.

Palec vzhůru. Prý veskrze pozitivní znak.
Prý veskrze pozitivní znak. Nebo ne?

Nebudeme se teď vrtat v původu pozitivního významu palce vzhůru, měli jsme už na toto téma obrázek. Tedy, pozitivního jak kde – ve většině evropských a severoamerických kultur to má pozitivní význam, v Austrálii taky, ale jen do té chvíle, než se vám začne třást ruka. Jakmile totiž začnete pohybovat rukou či paží se vztyčeným palcem nahoru a dolů, jako kdybyste u nás stopovali, naznačujete Australanům, že si mohou vy víte co vy víte čím. A v některých islámských a asijských zemí stačí ukázat, nemusíte ani ničím nikam hýbat. V Indii zase palec vzhůru a kývání ze strany na stranu naznačuje nesouhlas. Ale proč vlastně chodit tak daleko – v Izraeli vám za palec vytrčený jakýmkoli způsobem natrhnou krovky a na Sicílii je to považováno za extrémně vulgární gesto.

Nikdy ne na Filipínách, prosím.
Nikdy ne na Filipínách, prosím.

Chcete někoho přivolat a nechcete ale u toho řvát přes celou místnost? Mávněte na něj, jak prosté! Nebo zahrabejte prstíčkem, že… Nehledě na to, že ve většině zemí je „hrabání“ jedním prstíčkem často považováno za svůdnické gesto, v některých oblastech, například ve Střední Asii a v Severní Africe, se na lidi „volá“ kýváním celé ruky. Pokud jedním prstem „zahrabete“ na Japonce nebo jiného Asiata, řeknete mu, že není ani člověk, ale nějaké zvíře – pokud ho chcete přivolat civilizovaně, zvedněte ruku do výši hlavy dlaní ven a „hrabejte“ podél dlaně všemi čtyřmi prsty. Jako byste dělali „pápá“ jenom prsty, ale obráceně, zdola nahoru. Na Filipínách se posunky přivolávají jenom děvky a psi a prý (nepotvrzeno) za to hrozí trest, i fyzický. Ještě dodám, že v Singapuru toto gesto naznačuje smrt.

Buď je vše v pořádku, nebo jste v prdeli.
Buď je vše v pořádku, nebo jste v prdeli.

Je všechno v pořádku? Jasně, je to oukej! I když počkat, stejně záleží na tom, kde jste. Zatímco pro buddhistu to znamená debatu o a předávání buddhistického moudra a pro finské brance poslední den povinné vojenské služby, je to také jedno z mezinárodně používaných gest při potápění (když se chcete někoho zeptat, zda je vše v pořádku, nebo mu to chcete sdělit). V Číně tak vyjádříte číslo tři, když otočíte ruku hřbetem dolů, zaznakujete v Japonsku výraz pro peníze a ve Francii číslo nula.

Ovšem v některých zemích střední a jižní Evropy (ne ve Španělsku nebo Portugalsku) tím dáváte někomu najevo, že je nula. Například v Turecku, Brazílii a v dalších jihoamerických zemích tohle gesto znamená řiť a v přeneseném významu také vulgární nadávku pro homosexuála.

Tolik významů a tak málo místa!
Tolik významů a tak málo místa!

Tak jo, metalisti, hezky pěkně ruce v pěst a vytrčit ukazovák a malík! V Indii tak Gautama Buddha vymítal démony a odstraňoval překážky a negativní myšlenky, v Itálii a dalších středomořských zemích je to způsob, jak odvrátit uřknutí. A když v těchto zemích někdo drží „paroháče“ prsty dolů, je to pověra a pokus o odvrácení smůly v nepříjemné nebo nebezpečné situaci – Giovanni Leone, který byl italským prezidentem v letech 1971 – 1978, byl vyfocen, jak při návštěvě Neapole, zatímco si potřásal rukou s pacientem nakaženým cholerou, druhou rukou za zády bezmyšlenkovitě ukázal růžky, aby se ochránil. Mimochodem, podobný význam má toto gesto i například v Peru. Ale zatímco z tohoto ochranného významu vychází i Ronnie James Dio, který toto gesto začal používat poté, co vystřídal Ozzieho v black Sabbath (Ozzie používal „véčko“ a Ronnie chtěl navázat i na gesto, ale zároveň se chtěl vyhnout kopírování Ozzieho, a tak začal používat cornu s tím, že jeho babička se tak chránila před uřknutím, zdaleka ovšem nebyl první), ve chvíli, kdy ho namíříte na konkrétní osobu a ještě párkrát otočíte rukou sem tam, právě jste mu sdělili, že má na hlavě parohy, se kterými neprojde dveřma. A to už si říkáte o pěst do tlamy.

fig
Mám tvůj nos! Anebo mě neskutečně štveš…

Ale figu! Zatímco ve starém Římě tak hlavy rodiny zažehnávali zlé duchy a ještě předtím to byl symbol Bohyně, dnes najdeme pozitivní význam snad jen v Brazílii, kde tak člověk přeje sám sobě nebo někomu jinému štěstí. Neutrální významy pak jsou hláska „T“ v americké prstové abecedě a číslovka pět v masajské posunčině. Pro zbytek světa toto gesto znamená jednu či druhou sadu genitálií, ale v každém případě zápor a odmítnutí, většinou nějaké prosby. Prostě takové „fuck you“, „ty jsi ale pí*a“ a „máš ho malýho“ v jednom, přesné významy a nuance se opět liší podle místa, kde se nacházíte. Ve mnoha zemích je minimálně stejně vulgární jako vztyčený prostředníček, v některých je považován za ještě vulgárnější. Pro zajímavost dodám, že někdy před třiceti lety se toto gesto v Japonsku používalo pro „sex“, ale to už zapadlo někam na smetiště dějin.

Když už je řeč o tom prostředníku, když na vás někdo ve středomoří a arabských zemích začne vztekle vztyčovat ukazovák, je to totéž, jako kdyby zvedl ten prostředník. V některých zemích je dost sprosté, když někomu ukážete „číslo pět“, tedy dlaň se všemi prsty vytrčenými – právě jste mu řekli, že „má pět otců“, tedy že jeho otec je paroháč, jeho matka je coura a on sám je bastard.

time_outNež přijde shrnutí, dáme si malý time-out.

Cože? Tímhle gestem v Japonsku požádáte o účet? Ach jo.

Prostě, jiný kraj, jiný mrav. Platí to pro mluvu, pro žebříčky hodnot, oblečení, zbraně, i pro ta gesta. Bylo by fajn vidět, že jsou autoři důslední, a když už proti sobě postaví dvě naprosto různé země, mohli by jejich vojáci mít i odlišné posunky a navzájem se třeba i nechtěně urážet…

1941, jeden z poslední Bellamských pozdravů vlajce v USA.
1941, jeden z poslední Bellamských pozdravů vlajce v USA.

Co to je? Nějaká americká pobočka Hitlerjugend? Kdepak! Američané už od devatenáctého století začínali svou přísahu vlajce s rukou na srdci a pak ji vztyčili k praporu a drželi ji vzhůru, dokud celou přísahu neodříkali. Když pak Hitler v první polovině 20. století zavedl svoje heilování, docela dost je tím naštval. Některé z tradičních spolků odmítaly couvnout a zavést nějaké jiné gesto, nakonec ustoupily poté, co Hitler vyhlásil Spojeným státům válku…

9 thoughts on “Postavy jsou taky lidi – rozdíly v gestech”

  1. Mne se treba libi „kyvani“ hlavou v Indii- to nejde ani napodobit. A co se gest tyce- za spatne ukazani trojky vas klidne muzou i zabit jak ukazali Hanebni pancharti

  2. „Véčko“ ukazovali waleští lučištníci útočníkům, kteří je obléhali, což mělo znamenat, že stále mají tyto dva prsty a že mohou své luky i nadále napínat.
    V té době se totiž nepřátelským střelců tyto části těla odsekávaly.

    1. jenže ty dvě skupiny nepřátel, podle kterých to mělo vzniknout, se prý nemohly potkat. Takže, pěkná story, ale nepotvrzená 🙂

  3. Zvednutý palec je taktéž zavedené gesto v gladiátorském ringu. ve skutečnosti to ale neznamená, že pán poraženému gladiátorovi daruje život, jak se vžilo mezi lidi (a palec směřující dolů smrt). ve skutečnosti vstyčený palec znamená právě tu Smrt – ve znamení vztyčeného meče. Naopak ušetření poraženého je palec sevřený do dlaně – ve znamení meče v pochvě. Přijde mi to trochu zvláštní. Stejnak gladiátoři do arény nenosili žádné pochvy, do kterých by meče mohli strčit – jim stačilo, že je mohli zabodnout do nepřítele.

    1. O palci dolů jsme tu měli obrázek, rozhodně je to vymyšlené. Ale právě, že nikdo neví, jak to tenkrát bylo. To s pochvou, myšleno „schovej zbraň, ušetři život“, mohlo být a nemuselo, ostatně to mohlo taky znamenat celou spoustu úplně jiných věcí, o kterých dnes nemáme ani šajna. Holt, to je jako ta teorie s lovem mamuta.

  4. Jednou jsem chtěla cizí kulturu odlišit i gesty. Po pár stránkách jsem to vzdala, protože výrazy, že někdo pokrčil rameny, přikývl, nebo zavrtěl hlavou, často používám místo uvozovacích vět. (Nad multilogy typu řekl A… řekl B… řekl C… řekl B… jsem si vypěstovala averzi k uvozovacímu slovesu řekl, a tak moje postavy většinou vykřikují, šeptají, odsekávají, protestují, ušklíbají se anebo používají výše zmíněná gesta.) Vysvětlováním, co každé neznámé gesto znamená, by děj ztratil spád, a tak jsem tu myšlenku opustila.

    Na druhou stranu, pokud se přenáší zažitá gesta do cizích kultur, je vhodné se zamyslet, jestli mají důvod. Například pukrle – žena ve vyztuženém korzetu sahajícím pod úroveň pasu se jinak pořádně uklonit nemůže. Ale proč proboha dělají pukrlata třeba ženy ve světě Kole času, kde jsem v celé sérii nenašla jedinou zmínku o korzetech? Sukně elegantně rozložená v kruhu kolem nohou své nositelky sice vypadá elegantně – ale jen do té doby, než je lem celý urousaný.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *