• Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Napiš a zmáčkni Enter
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Září 2014
Po Út St Čt Pá So Ne
« Srp   Říj »
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930  
Rubriky
Nejnovější příspěvky
  • Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Literární cvičení – pauza
  • 5 x 5 x Triumvirát 2020: odkládáme první setkání
  • Zadání literárního cvičení – pátek 6.3.
  • 5 × 5 × Triumvirát 2020
Nejnovější komentáře
  • Adhara: Z popela: o navazování
  • Adhara: Strašidelné vs. směšné
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Zlý strýc Leonard: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
Facebook
logo triumvirát
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Autorské nešvary

Zavalen postavami

22.9.2014
-
Publikováno sikar

O tom, do jak dlouhého textu patří jaké množství postav, už jsem nějaké články četl. A víte co? Je to fuk. Jistě, nejspíš existuje nějaké ideální množství, kolik postav se do povídky/románu vejde, ale spíše bych řekl, že tady záleží na schopnostech daného autora. Je jedno, zda má v povídce tři nebo pět hlavních postav. Hlavní je, zda je schopen je ukočírovat.

Začnu příběhem ze života. Jedna spolužačka kdysi viděla fotku, na které jsem byl s několika dalšími lidmi. Řekl jsem jí jejich jména a ona nakrčila obočí a začala přemýšlet. Pak se mě optala na jednoho z nich, protože má pocit, že jí to jméno něco říká. Buď ho zná z internetového fóra A nebo B.

B bylo správně a my se zaradovali, že máme něco společného. V tu chvíli se ukázalo, že ona v B chodí jen do jedné diskuze, ale jinak je neustále na fóru A, které zase já neznám vůbec. Jo, máme toho hodně společného, zvláště, když začala nadšeně vypravovat o fóru A a jak to tam chodí a hahaha, to určitě znám. Trochu ignorovala moje prohlášení, že jsem tam v životě nebyl a netuším, o jakých lidech to sakra mele.

Tohle byl syndrom mejdanu, kam vás pozve kamarád, se kterým nemáte žádné společné známé. Vy tam pak sedíte a nevíte, zda se s někým vůbec smíte dát do řeči. Upřímně, jsem rád, že se mi tohle nestává v normálním životě, ale u hodnocení povídek na to narážím neustále.

Vrátím se myšlenkou k začátku článku. Kolik postav do povídky? Ještě se mi snad nestalo, abych měl u povídky pocit, že je v ní málo postav. Pobíhají tam čtyři, ale já si myslím, že se šesti by to šlo lépe. Právě naopak, častější případ je, že autor nás seznámí s pěti postavami v příběhu, který by fungoval klidně i s trojicí.

Téma zbytečných postav, které můžete s radostí vyškrtnout, je obsáhlé a dnes v něm vážně nebudu zabíhat do podrobností. Snad jen zmíním takové typy jako sexy lampa (pokud je ženská postava jen pro potěchu oka a mohla by být nahrazena neživým předmětem), roztomilé zvířátko (třeba pejsek, který jen vrtí ocasem, ale na malého Timyho ve studni neupozorní) nebo vševědoucí informátor (postava, která vám v sáhodlouhém monologu shrne vše, co autor nebyl schopen čtenáři předložit elegantněji). Zkrátka, pokud jste vymysleli tým pěti hrdinů, z nichž jeden se celou dobu jen šťourá v zubech, což takhle se nad jeho přítomností zamyslet? Tohle je z vlastní zkušenosti. Prostě jsem míval rád číslo pět a až na sté stránce mi kdysi došlo, že ta poslední postava neudělala lautr nic.

Pak ale nastávají ony situace osamoceného člověka na mejdanu. Hostitel-autor představuje hostu-čtenáři všechny svoje přátele, které on nezná. A co se nestane? Zhruba u pátého už čtenář marně přemýšlí nad nějakými výraznějšími rysy, podle nichž by ty lidi rozeznal. Pokud číslo přesáhne sedm, nastává krize. Vrcholem všeho jsou případy, když na nás vyskočí pět hlavních a deset vedlejších postav, které se snaží natěsnat na omezeném počtu stránek. U takového případu totiž hrozí to, že nikdo z nich nedostane pořádně prostor, aby se projevil, a díky tomu u čtenáře upadne v zapomnění. Pepa, Petr a Pavel měli všichni tři věty, neprojevili hlubší osobnost a v jejich popisu nepadlo nic, co by je nějak odlišovalo.

Nemusí se však jednat nutně o postavy důležité pro děj. V knize Lidé od R.J.Sawyera jeden z hlavních hrdinů řekne, že má mnoho přátel, jejichž jména nezná. Proč? Protože to nepotřebuje. Pozná je, ví, že se jedná o přátelé, s nimiž se setkal tam a tam.

Proč o tom píšu? Protože někdy se stane, že jste doopravdy zavaleni jmény. Narazil jsem na povídku, která začínala příchodem velkého množství postav. Viděli jste Tři oříšky pro Popelku s Šafránkovou? Vzpomínáte si na scénu, v níž jsou uváděni hosté na ples? Tam byla jména vyvolávána v pozadí. Teď si představte, že tohle je středobodem děje. Uvaděč seznamuje panstvo s každým, kdo vstoupí. Během jediné stránky na vás vyskočilo více než deset jmen. Do toho připojte jména hlavních postav. Zával. Dvě z postav byly důležité. Stejně tak bylo důležité pořadí, v němž byly uvedeny do sálu. Díky tomu závalu jsem se musel v textu vracet, protože jsem si dvě konkrétní jména z deseti pochopitelně nezapamatoval.

Jsem jako ta postava z Lidí. Stává se mi i při čtení, že u jmen postav vnímám třeba jen tvar slova. Dejte do děje dvě podobně se jmenující postavy. Zbyněk a Zdeněk. Jaromír a Jeroným. Olda a Olga. Ano, v realitě se stává, že v místnosti sedí šest lidí, z nichž se tři jmenují Karel (u nás v práci, vždy se otáčíme najednou), ale tohle je zrovna věc, ve které je lepší k realitě nepřihlížet. Pokud tři postavy, které se všechny jmenují Karel, nemají důvod, například se může jednat o running joke (no dobrá, nerad to přiznávám, ale vybavili se řidiči Karlové z Účastníků zájezdu, což jsem viděl jako film cestou do zahraničí), není vůči čtenáři úplně ohleduplné mu plést hlavu tím, že nevíme, o kterém z Karlů je řeč.

Dalším problémem u jmen jsou tituly. Nejprve si zopakujeme jednu velmi zásadní informaci ohledně toho, jak se píší tituly v češtině:

Tohle si budu pamatovat, pane generále!

Tohle si budu pamatovat, pane generále!

Tohle je problém, s nímž je boj marný, nekonečný, ale nutný. Posedlost velkými písmeny je autorská diagnóza, za kterou nejspíš může zčásti angličtina, v níž se s velkým písmenem píše mnohem více věcí, než v češtině. Někteří lidé si pak mohou myslet, že když je anglicky General, tak česky je tím pádem Generál.

Ještě větší problém nastane, pokud si autor vymyslí fiktivní titul. Dáme si příklad. Máme fantasy svět, v němž se určitá skupina kněžích označuje zcela originálním titulem capmorgan. Hlavní hrdina, který patří mezi capmorgany, se jmenuje Johan.

Začněte psát o Johanovi. Občas ho označte jménem a občas titulem. Nevysvětlete, že capmorgan je označení pro kněze a pište to chybně s velkým písmenem. Opět nepřeháním. Pochopitelně ty názvy byly jiné, ale s tímhle jsem se setkal.

Až v polovině povídky jsem pochopil, že Johan a další kněz František nejsou bratři Capmorganovi. Vlastně ano, byli to bratři ve smyslu členů církevního řádu, ale ne biologičtí. Autorovi jsem tehdy napsal, že mu děkuji za parádní zmatení, vysvětlil jsem mu, jak je to s velkými písmeny u titulu, a pokračoval tím, že by nebylo od věci hned vysvětlit, co to je capmorgan. Pro úplnost – děj povídky byl takového rázu, že nebylo zpočátku jednoduché pochopit, že se jedná o kněží. Do detailů (které jsem stejně kvůli anonymitě změnil) zabíhat nebudu, nemám k tomu souhlas autora.

Dochází mi materiál pro článek, takže si dáme shrnutí v bodech. Pokud nechcete zbytečně mást čtenáře:
1) Nezavalujte jej nadbytkem zcela zbytečných jmen postav, která nebudou důležitá pro děj. To obvykle platí i u jiných reálií.
2) Vyhněte se tomu, aby se postavy (bezdůvodně) jmenovaly stejně nebo velmi podobně. Čtenář si je pak při rychlém čtení velmi snadno poplete.
3) Pokud si vymyslíte fiktivní titul, vysvětlete, že to je titul. Dbejte na pravidla české gramatiky, podle nichž jsou tituly s malým písmenem. Ne, to, že se jedná o titul ve fiktivním jazyce, není argument. Vy tu povídku píšete česky.

Jednou větou? Nemaťte čtenáře, bývá pak mrzutý.

Sikar

jména
připomínky
running joke
Sikar
teorie
22.9.2014
Email
13 Komentářů

Související příspěvky

Další zajímavé příspěvky, které chcete přečíst
Autorské nešvary, Kritika

Kolik času věnujete textu aneb sklizeň 5edkviček

19.5.2014
-
Publikováno sikar

Jak dlouho jsi tuhle povídku psal? Tenhle dotaz mi nedávno přišel od redakce Sardenu. Moje odpověď zněla, že …

Číst více
19.5.2014
Publikováno sikar
Autorské nešvary

Tohle doma nezkoušejte! 4: Povídám, povídám monotónní pohádku

5.5.2019
-
Publikováno sikar

Mám pocit, že jsem se k tomuto tématu vyjádřil už v minulosti. Pokud chcete psát, měli byste …

Číst více
5.5.2019
Publikováno sikar
Autorské nešvary

Malá sbírka vtipných obratů

11.11.2013
-
Publikováno sikar

Vzpomínám si, jak se na jistém literárním serveru, kam jsem si občas chodil číst, objevil člověk, který musel …

Číst více
11.11.2013
Publikováno sikar
← DALŠÍ ČLÁNEK
O kritice
PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK →
O prezentaci

13 Komentářů

Zavalen postavami.
  1. Fionor
    22.9.2014 @ 16:46
    -
    Odpovědět

    Ojojoj! Cítím popel na hlavě, i když jsem chybu udělal při plném vědomí toho, že jde o chybu.

    • sikar
      22.9.2014 @ 16:57
      -
      Odpovědět

      V klidu, ještě jsem to nečetl, takže to není reakce na tebe.

      Fio…?

      • Fionor
        22.9.2014 @ 18:16
        -
        Odpovědět

        V tom případě, jako bych nic nepsal…
        *nervózně si hvízdá*

  2. redfox
    22.9.2014 @ 18:31
    -
    Odpovědět

    Hele, Sikare, tím článkem jsi teď vyděsil 600 lidí a tři milióny lišek- ale jako bych taky nic nenapsal 😀

  3. Ilya
    22.9.2014 @ 19:56
    -
    Odpovědět

    Mám v knize pět hlavních postav, asi osm vedlejších, a kvanta epizodních! A roztomilé zvířátko.
    Smutné je, že když někoho z nich vymažu, urvu tím ne nepodstatný kousek děje. Prostě je to salát! Ale ne v mé hlavě, každého z nich si pamatuji jménem, datem narozenin a dovedu připojit hodinovou přednášku o jejich původu a vlastnostech!

    • Pastelka
      23.9.2014 @ 0:41
      -
      Odpovědět

      “… hodinovou přednášku o jejich původu a vlastnostech!” Heh, zrovna dnes jsem upravoval texty vinaře, který podobně jako Vy, na roztomilé zvířátko/postavu, nahlížel na vlastní produkty. Asi to bude mezioborová záležitost 🙂

  4. ioannina
    22.9.2014 @ 20:58
    -
    Odpovědět

    Kdesi jsem měla postavy jménem Theodosius Thornvald a Thomas Jeffrey. Celkem jsem nechápala, jak někomu může připadat, že mají podobný jména. Pak jsem si uvědomila, že jsem zatajila Thomasovo příjmení. 😀
    Takže jsem pojmenovala Theodosiova bratra ještě podobněji – Theofil -, postavila jsem ty dva proti sobě jako jin a jang a čekala, co to udělá. A takhle už se pánové čtenářům nepletli.

    Občas mám spoustu poloepizodních postav prostě proto, že z logiky prostředí vyplývá, že tam je celá řada lidí a každý má na práci něco. Jo, mohla bych to docela klidně nakumulovat na hlavu jednomu panákovi, ale byl by to logický kiks. Třeba v takovém klášteře měl každý svou práci, a ne že jeden dva mniši dělali všechno. Takže si vybírám ze dvou zel to pro mě menší – bude tam víc postav, některé z nich nepříliš důležité, možná se budou trochu plést, ale nebude tam logický lapsus ve smyslu “mnich založil koním seno, uvařil snídani a letěl do skriptoria opsat žalm”. Radši ať mi hrdina potká tři poloepizodní panáky a vede s nimi tři různé rozhovory…

  5. Pastelka
    23.9.2014 @ 0:48
    -
    Odpovědět

    Výjimku snad jen tvoří díla s tématy “masakr”, kdy čtenářův prožitek prohloubí částečné seznámení se s obětí. Tam bych postavy počítal (a odškrtával, později) na desítky. Jen při té představě mě lapila až náhlá potřeba testu – lovu zdar!

  6. Kadet
    23.9.2014 @ 16:51
    -
    Odpovědět

    Já.
    To je všechno, co k tomu dodám 😀

  7. Tlusťjoch
    23.9.2014 @ 19:52
    -
    Odpovědět

    A ještě zmatenější to může být, začne-li se používat i otčestvo, takže Pavel Petrovič a Petr Pavlovič se mohou dosti plésti, že, Sikare Sikaroviči?

  8. Aries
    23.9.2014 @ 21:35
    -
    Odpovědět

    Tohle (podobnost jmen) spáchal i autor jednoho světového bestselleru, který kvůli spoileru nebudu jmenovat, ale padouch se tam jmenuje skoro stejně jako hrdina. V důsledku toho jsem byla děsně zmatená z finálové scény, která byla velmi drsná a nepochybně i velmi efektní, jenže já si ty dva chlapy spletla a tudíž mi to vůbec nedávalo smysl.

    • Sothis
      26.9.2014 @ 14:19
      -
      Odpovědět

      Mně se mají tendenci plést Valjean s Javertem. Opakovaně.

  9. Adhara
    7.11.2019 @ 12:48
    -
    Odpovědět

    Zaujímavá je tiež problematika redukcie postáv namiesto ich škrtaním spájaním do jednej. Keď totiž má jedna postava v deji iba jedinú rolu a druhá zase inú jedinú rolu, prečo by to nemohla byť jedna a tá istá postava? Nech sa čitateľ lepšie orientuje. Niekedy je ale ťažké rozpoznať, koľko úloh sa dá ešte natlačiť do nejakej postavy tak, aby to pôsobilo konzistentne, a kedy už treba niečo preniesť na ďalšiu postavu.

Zanechej komentář

Váš názor je pro nás důležitý. Zadaný email nebude veřejně publikován
Cancel Reply

Prosím chvíli počkejte
Odeslat

© 2017 Triumvirát
Zavalen postavami | Triumvirát