Minulý víkend jsme se s ženou dívali na seriál Agentka Carterová. V druhé epizodě se agentka potřebuje dostat do jisté mlékárny, tak se rozhodne vydávat za kontrolu z hygieny. V ložnici Howarda Starka, známého to sukničkáře, otevře skříň, v níž se nachází množství oblečení. Nějaké ve stylu, že spíš odhaluje, než zakrývá, pak také převleky, třeba za zdravotní sestru. Agentka popadne tedy bílý plášť se slovy, že tohle se bude hodit. A já jásal, že mám konečně úvod pro článek, který chci už delší dobu napsat.

Tento seriál mi totiž poskytl správnou ukázku toho, jak se krásně vyhnout jistému klišé, kterým si autoři mnohdy náramně ulehčují práci. Bohužel motiv, o kterém budu hovořit, využívají často stylem, který buď nedává smysl nebo je v něm skryto utajené poselství o některých vedlejších postavách (o němž sám autor nejspíš nemá tušení).

Dáme si ještě nějaký příklad. Třeba z počítačové hry Aveyond 2. Potřebujete se dostat do hradu, ale strážní vám vždy zabrání ve vstupu. Hlavní brána je zcela neprůchozí a vchodem pro sloužící mohou vstoupit – překvapení – pouze sloužící. Z nějakého dialogu vyplyne, že ti všichni nosí uniformu. Hráči dojde, že když najde tuto uniformu, dostane se do hradu. Podrobná inspekce domů v okolí (v případě hry ano, u povídky by se to nazývalo vloupání) vám tuto uniformu zajistí a vy se můžete vesele vypravit do hradu.

Váš hrdina mnohdy potřebuje převlek. Převleky jsou věc, se kterou se pojí více drobných klišé. Například, že tmavý plášť přehozený přes vaši mohutnou a vrzající zbroj, je převlek. Nebo efekt Superman – když si nasadíte brýle, nikdo vás nepozná.

 

Sice se říká, že šaty dělají člověka, ale šaty nestačí. Zrovna čtu knihu Dvojník od R.A.Heinleina, která je celá z pohledu herce najatého, aby dělal dvojníka známému politikovi. Když hlavního hrdinu jeden kosmonaut poprosí, ať jej namaskuje, ten odvětí, že to není potřeba. Stačí, aby si do špiček bot nasypal kamínky a přes lopatky si nalepil leukoplast. Tím se mu zcela změní styl chůze typický pro kosmonauta a už to zmate hodně lidí. Když je tomuto herci předložena sada líčidel se slovy, že se má namaskovat on, provede jen drobné změny a soustředí se hlavně na gesta, styl mluvy, mimiku a další věci, které nemají až tolik společného přímo se vzhledem. Ostatně, kolikrát se vám stalo, že jste potkali člověka neuvěřitelně podobného někomu jinému, ale už po první větě, kterou vypustil z úst, vám bylo jasné, že tohle je někdo jiný? Mně například několikrát v životě lidé napsali, že mě včera viděli na místě, kde jsem už pět let nebyl.

Tady záleží na tom, na co se na lidech soustřeďujete. Chápu, že pro mnohé jsem vcelku nápadný zjev. Oholte mě a ostříhejte nakrátko. Jsem si jistý, že by mě náhle poznal jen opravdu málokdo. Když někdo mého dvojníka vyfotil, nebyl jsem schopen pochopit, čím mi je podobný. No a, že má stejné vlasy a vousy. Ostatně, když si na nos přiděláte obrovskou umělou bradavici, zajistíte tak, že všichni budou zírat na tu bradavici a vlastně nebudou vnímat, jak jinak vypadáte.

Tímto jsem vám dal tři možná řešení pro vaši povídku. Pokud to jde, nemusíte hrdinu převlékat vůbec. Pokud je třeba nějaké konkrétní oblečení, můžete jej ukradnout. Spousta oblečení, které může posloužit jako převlek, se dá sehnat zcela běžně. V případě, že ho najdete v sukničkářově skříni, máte navíc postaráno o vcelku humorný moment, kdy to jeho sluha vysvětluje (Iron Man má Jarvise už jen jako robotický hlas, ale Jarvis jako živá osoba je hodně vtipný). A pak taky vždy můžete převlek získat například v půjčovně místního divadla, ale očekávejte, že jako vše na divadle může vypadat falešně.

Vraťme se k sukničkářově skříni. Řekněte mi, kdyby přišlo na věc, kolik různých převleků najdete ve svém šatníku. Třeba já bych našel v podstatě samé civilní oblečení, v jakém chodí všichni kolem nás. Dobře, možná jste mě viděli v replice zimního kabátu pilota RAF, ale to je výjimka. LARPů a podobných kratochvílí se až na komorní výjimky neúčastním už proto, že nemám čas.

V literárních světech se však najde v okolí hlavního hrdiny nejméně jedna osoba, která má byt nejspíše odshora dolů zarovnaný převleky.

Přestávka od článku. Když už dnes opět jednou odkazuji na díla, z nichž čerpám, dovolím si ještě jeden navíc. Ten film se celý zabývá převleky. Je však na vlastní nebezpečí. Prosím.

Váš hrdina potřebuje převlek. Naštěstí zná člověka, který jich má doma mnoho!

Autor ať si v tuto chvíli položí důležité otázky. Kde ten člověk vzal ty převleky? K čemu je používá? Existuje vůbec důvod, aby měl doma přesně ten, který hrdina potřebuje?

Odehrává se text v moderní době a ten člověk je nadšeným účastníkem LARPů? Má taky skříň plnou sexy převleků pro dámské návštěvy? Je to sběratel?

Prvek člověka se sbírkou převleků je sám o sobě neuvěřitelným zjednodušením děje. Čtenáře přeci vůbec nezajímá napínavá pasáž, v níž hrdina přemůže strážné a jednomu vysvleče uniformu. Nebo pasáž, v níž se oknem vkrade do domu příslušníka děsivé sekty a ukradne mu obřadní roucho. Nač se s něčím takovým psát, když hrdinův tajemný přítel má doma očividně půjčovnu kostýmů.

Následují otázky, které mě už u povídek, v nichž hrdina získal převlek dost pochybným způsobem, napadly:
Kde sehnal uniformu palácové gardy? Navíc z paláce krále nepřátelské země?
Má doma mnoho kostýmů a uniforem? Čemu se ta ženská věnuje po večerech?
To je doupě mafiánů, že mají doma policejní odznaky? Patřily mrtvým policajtům?

Základní problém člověka s obřím šatníkem je ten, že autor nás neseznámí s důvodem, proč by měl ten šatník vůbec mít. Čtenář je postaven před holý fakt, že tahle roztomilá stařenka má doma sbírku všech policejních a armádních uniforem z celé Evropy za posledních padesát let.

Důvod? Autorovi se to zkrátka hodí. Nemá zájem vymýšlet řešení, které by od něj nebo hrdiny cokoliv vyžadovalo.

Sikar