Přílišná slovní zásoba, kupené popisy a další zvěrstva

Setkal jsem se s názorem, že aby člověk mohl psát, potřebuje v první řadě dostatečnou slovní zásobu. Jo, proč ne. Jenže je také nutné umět ta slova správně poskládat k sobě, abyste nevypadali jen jako žáček první třídy, který umí používat tezaurus. Textů s bohatým výběrem slov, které byly ale napsané velice neobratně, jsem kolem sebe už viděl spoustu. Naštěstí psaní je dost o cviku. Každý nějak začínal, a pokud projevil dost snahy, vypracoval se. Dnes se zaměřme částečně právě na slovní zásobu. Co se stane, když se rozhodne autor svůj obsáhlý slovník nadužívat? A nejen slovník, popovídáme si i o určitých stylech vyjadřování a psaní obecně.

Problém první: zdvojené popisy

Cirrat občas jako vtip říká, že nemáte psát o rádiovém rádiu. Problém je, že tento vtip má kořeny v realitě. Přímo o rádiovém rádiu nebo televizním televizoru jsem ještě nečetl, ale už jsem se setkal například s flexibilní ohebnou hadicí. Co znamená slovo flexibilní? Ohebný. Autor nám tím pádem sdělil, že ta hadice je ohebná a navíc ještě jako bonus ohebná.

Představte si pak, že máte lokalizovat polohu a najít flexibilní ohebnou hadici. I když znáte pro danou věc jiné slovíčko, nemusíte nutně použít víc než jedno, zvlášť pokud znamenají to samé. Ano, někteří autoři to dělají velmi rádi.

Problém druhý: vše je nějaké

Smutný Josef přišel k cihlové budově a zaklepal na dubové dveře pomocí mosazného klepadla. Otevřela mu veselá Lucie oblečená v modrých šatech a nabídla mu k pití zelený čaj.

Snad nemusím říkat, co bylo na tom úryvku špatně. Vše je nějaké. Ano, v realitě doopravdy je vše nějaké, ale v literatuře je to někdy čtenáři docela fuk. Je fakt, že dveře jsou dubové, důležitý pro děj? Je nutné zmiňovat, že dům je postaven z cihel? Podobné detaily pochopitelně do textu patří, ale není opravdu třeba připojovat ke každému podstatnému jménu jméno přídavné. Tolik detailů nikoho nezajímá.

Navíc nemusíte třeba dlouze popisovat policejní uniformu. Když napíšete policejní uniforma, čtenář ví, co si představit. Je na ní něco nezvyklého, čemu je třeba věnovat větší pozornost? Fajn, ten detail popište, proč ne. Jenže všichni například víme, že běžně jsou banány žluté, klíče kovové a ponožky se oblékají na nohy.

Problém třetí: kupené popisy

Josef zabušil na staré, dřevěné, oprýskané, červené dveře.

Pouze extrémnější forma předchozího problému. Víme něco málo o stáří dveří, materiálu, stavu a barvě. Na to, že dveře budou pouze otevřeny a zavřeny, načež se už v textu neobjeví, je jim věnováno zbytečně mnoho prostoru. Věc, která nehraje v příběhu větší roli, tak detailní popis nepotřebuje. Bohatě by stačilo říct, že dveře jsou oprýskané. Tím jasně sdělíte čtenáři, že nejsou v dobrém stavu. A co to třeba celkově upravit?

Josef zabušil na oprýskané dveře. Dřevo pod údery zadunělo a na zem se sneslo pár šupinek červené barvy.

A je to. Máme tam i barvu a materiál, aniž bychom museli hromadit přídavná jména před jediné podstatné. Mimochodem, tohle je jedna z těch věcí, kterým říkám elegance v psaní. Nahradit nudný popis kousíčkem děje. Pouze jste nepopisovali, přímo jste danou věc ukázali a dokonce se i něco stalo.

Problém čtvrtý: básnické střevo

Hodně z nás se snaží, aby jejich text byl svým způsobem poetický. Problém nastane, když se autor kvůli tomu vydá do království otřepaných frází nebo dokonce sklouzne nechtěně k patosu. (Úmyslné sklouznutí k patosu je námět na samostatný článek.)

V první řadě se musíte hlavně rozhodnout, zda se do vašeho textu poetické vyjadřování vůbec hodí. Někdy mám téměř pocit, jako kdyby jistí autoři považovali za nutnost alespoň na chvíli sáhnout k básnickým obratům. Snažit se o drsnou akční záležitost a najednou popisovat stříkance krve rudé jako rozkvetlé růže a zurčící jako horská bystřina… No, pokud je záměrem humor nebo to popisuje úchylný sériový vrah, nevidím v tom problém. Ale takové vyjadřování by mělo být aspoň konzistentní, nemělo by se jednat o ojedinělý výkřik do tmy.

Použít básnické střevo není vůbec špatně, ale musí se to umět. Už jsem se setkal s pokusy napodobit lepšího autora, kterému to jde. Původní autor ale uměl vyvážit poetičnost s dějem. Napodobitel jen zabředával do frází a krmil čtenáře naprosto nesouvisejícími přirovnáními, až ten byl zmatený a netušil, co vlastně čte.

Lucie se na Josefa podívala s hněvem a záští, která sídlí jen v hlubinách temných hvozdů a žene vlky sužované pravěkým hladem za kořistí dlící v nepřekročitelných horách pokrytých sněhem chladným jako srdce vrahů.

Tenhle kousek jsem si pochopitelně vymyslel, ale mohu vás ubezpečit, že je na stejné úrovni jako jiné, které jsem za posledních šest let četl. Zaplňte podobným textem nesouvisejícím s dějem polovinu stránky a získáte zhruba představu, o čem mluvím. Neskutečně tak zmatete čtenáře.

Problém pátý: nekončící popisy

Vzpomínám si na povídku, v níž hrdina po sedm stránek pouze procházel venkovskou krajinou, poté městem, pak hradem a celou dobu jen do nejmenších detailů popisoval, co vidí. Až na konci jsem se dozvěděl, za kým a proč vlastně šel. Děj byl utnut dvěma odstavci. Ten, za kým hrdina šel, byl úkladně zavražděn neznámým útočníkem.

Je třeba pokračovat? Stručně, pouze popisy, popisy a zase popisy baví jen málokoho.

Sikar

13 thoughts on “Přílišná slovní zásoba, kupené popisy a další zvěrstva”

  1. V ukázce ,,Smutný Josef…“ není problém jenom v přeukecanosti, ale taky, a možná ještě víc – aspoň na mě to tak působí – v jednotvárnosti. Před každým podstatným jménem právě jedno přídavné. Zííív.
    Co by se stalo, kdyby jinak ten samý text měl sice stejné množství přídavných jmen, ale jinak rozprostřených?
    Josef přišel k opršalé cihlové budově a zaklepal na dveře pomocí mosazného klepadla. Otevřela mu Lucie oblečená v modrých puntíkatých letních šatech a nabídla mu k pití zelený čaj.
    Nic moc (ale ona zrovna tahle ukázka není nic moc ani obalená popisy, ani obraná na holou větev), ale řekla bych trochu lepší. Aspoň z toho tolik neleze ,,píšu, jako když se vyplňuje formulář“ (i když přesně to jsem samozřejmě udělala, akorát jsem trochu přeskupila kolonky).

    Jinak jsem z nadpisu čekala něco dost jinýho. A sice to, že se konečně někdo opře do poučky z třetí třídy (v první třídě jsme slohy nepsali) o zákazu opakování slov, která při nevhodně univerzální aplikaci zavádí k náhodnému anebo periodickému střídání různých pojmů pro jeden a ten samý objekt – včetně postav. Když se v Tajemné komnatě hlavní hrdina akčně rval s baziliškem a jmenoval se přitom pravidelně jednou Potter a jednou Harry a tak pořád dokola, měla jsem ukrutnou chuť třísknout slavnou knihou o panelovou zeď.

    1. Bože, tak jestli jsme se to učili vážně takhle, tak se už nedivím, že mi toho ze školy v hlavě příliš nezůstalo…

    2. Teda tu poučku si nepamatuju 🙂 ale dcera jde do třetí po prázdninách, tak se na to budu soustředit.
      Mimochodem, Triumvirát bere hosty, takže jestli máš námět článku v hlavě, směle do toho 🙂

    3. Nevím, jestli to bylo zrovna v třetí třídě, ale tuhle poučku si pamatuji. A urputně ji uplatňuji, protože mě opravdu tahá za uši (za oči), když se blízko sebe opakují stejná slova.
      Na slovo „řekl“ jsem si díky knihám přeloženým z angličtiny (kde se uvozovacích větách nepoužívá téměř nic jiného) vypěstovala takovou averzi, že moje postavy téměř nikdy nic neříkají – místo toho volají, odsekávají, fňukají, vrtí hlavou, krčí rameny atd. Teprve poslední dobou se doslova nutím občas slůvko „řekl“ do uvozovacích vět propašovat.

  2. Mně se naopak článek moc líbil. Některé věci není na škodu stále připomínat. Zvlášť praktická ukázka s dveřmi, z nichž se při úderech snášejí šupinky barvy je skvělá!

  3. Na to si vzpomínám! Zákaz opakování slov a věta nesměla začínat „když“! =D
    A musim se přiznat, dodneška beru jako obrovskou křivdu, že mi učitelka ve slohu škrtla slovo „mručela“, že neexistuje a nic neznamená a já se s ním přitom v knihách setkávám celkem běžně.

    1. Tady si rikam, jestli uz nahodou nedoslo k vyznamovemu posunu a slovnikove reseni by vetsinu populace nezmatlo….

  4. Skoro si rikam jestli vsechny uvedene problemy nemaji spolecneho jmenovatele – ukecanost, slovni prujem.

  5. Náhodou, mě se ta tvoje poslední ukázka (s vlky) náhodou zamlouvá. Jo na stránku by to možná bylo docela dost, ale tohle je fakt dobrý. Vůbec by mi to v textu nevadilo… jednou… dvakrát

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *