O humoru

Smích léčí, vtipy má každý rád a humor je kořením života, aspoň to tvrdí lidová moudrost. Jelikož se nemá moudrým odporovat, je přímo povinností nabrat hrst vtípků a pár zaručených kaměňáků a přihodit je do každého kotlíku s písmenky. Nebo aspoň jednu z postav učinit tím super hláškujícím borcem, co má v knihách vždycky takový úspěch. Nebo ne?

V prvé řadě to vždy závisí na samotném autorovi a jeho naturelu. Vymýšlení bonmotů vás nikdy ani nenapadlo, na urážku odpovídáte spíš pěstí, pláčem či konsternací (vskutku každý je jiný), případně jste vděčným publikem každého komika, protože ani ty nejchlupatější vtipy, co pamatují Velký třesk, si nejste schopni zapamatovat? Potom pro vás bude logicky mnohem složitější vymyslet vtipné poznámky, které byste mohli vložit svým postavám do úst či hlav. Naopak neustále vtipkující jedinci, co i tragédii dovedou odlehčit*, nebudou mít určitě problém vytvořit své literární alter ego.

Tady by mohl článek skončit, protože to nejdůležitější jsem už napsala. Buďte sví. Jenže to by autoři právě nebyli sami sebou, aby tohle jednoduché pravidlo nenatahovali za jeho nejzazší mez, případně ho rovnou neporušovali (s lepšími i horšími výsledky).

Dobře, říkáte si, tak budu zcela originální, jedinečný a nejvíc svůj, co to dá! Napíšu super skvělou knihu, ve které bude super drsný zabiják, kterého si ale všichni musí zamilovat, protože bude hláškovat a sarkasticky/ironicky komentovat veškeré dění! A čtenáři ho budou zbožňovat a budou sami vytvářet vtípky a memy s mým hrdinou coby hlavní postavou a středobodem vesmíru, až se i Chuck Norris zeptá, kdo je ten super skvělý týpek!

Že tohle rozhodně nezní jako váš plán? Že byste radši vyloženého šaška a cvoka a příběh překypující fantastickými zvraty, z nichž jde hlava natřikrát kolem? Protože zaručeně TOHLE tu ještě nebylo?

Ale kdepak, spíš něco tvrdšího, cyničtějšího! Žádné prvoplánové blbnutí, ale frajera nad věcí, který za humor schovává své pesimistické vyhlídky a dvě HK, například.

Jak vidíte, každému vyhovuje něco jiného. Co se autorovi zdá jako ta nejskvělejší věc pod sluncem a nesmírně vtipné, až se tomu směje ještě druhý den u snídaně, to se u čtenáře může lehce střetnout nejen s nepochopením (např. chemické vtípky u lidí mimo obor), ale také s odmítnutím (ne každý třeba dobře snáší černý humor). Navíc u vtipů, ať už verbálních či situačních, se přidává ještě faktor trapnosti: místo požadované reakce (smích, úsměv, pobavení) se dostaví nejen neporozumění, ale i odsudek rozšířený za samotný vtip, často na celý text, potažmo autora.

Takže co s tím? Kde je hranice, kdy to, co napíšeme, je ještě vtipné, nebo už trapné? Kolik vtipů snese odstavec, stránka, čtenář?

Kromě posledního je to všechno jen na autorově zvážení. Nejen styl, jím se postavy vyrovnávají se světem a děj ubíhá, ale i všechno ostatní včetně možnosti vložit mezi řádky odkazy na realitu či popkulturu. Důležitou součástí je však důvod, s nímž to autor dělá. Vtipkovat jen pro samotné vtípky a protože chce autor ukázat svůj repertoár? To ne vždy vyjde; velmi často se stane, že právě přehršel vtipů utopí příběh a stanou se přítěží, glosující postavě začne čtenář přát brzkou pomalou a bolestivou smrt s náhubkem v ústech a veškerá autorova snaha přijde vniveč.

Popravdě univerzální recept na vyvážený humorný text nemám. Co se mi osvědčilo, byly a jsou bety – ne však z těch nejbližších, protože logicky naši přátelé budou mít mnohem blíž k našemu smyslu pro humor. Proto pokud máte tu možnost, testujte své texty na mnohem širším vzorku čtenářstva. Ne až tak pravidelní betačtenáři, kolegové, známí: ani jim nemusíte dávat číst celý text, stačí sporné kousky (nebo vzorek, zda text v uvedené stylu je srozumitelný a čitelný) nebo jednotlivé momenty a poznámky. Přesto buďte vždy připraveni přijmout prostý fakt, že ne každému se text bude líbit.

Přihodím k tomu ještě jedno zlaté pravidlo, když už jsme dnes začali s těmi rčeními: méně je více. Pokud nepíšete přímo grotesku či jiný typ humorného textu, ale přesto chcete svůj příběh odlehčit vtipem, netlačte na pilu. Jedna poznámka, pronesená na správném místě, má větší účinek než neustále glosující průvodce, z něhož se při nedostatku autorovy střídmosti může stát pěkný otrava.

Pokud se to přes veškerou vaši snahu stane, nevěšte hlavu. Aspoň budete mít k dispozici vzorový text, jak příště nepostupovat. Chápu, tohle zní jako mizerná záplata na pošramocené ego, ovšem berte to s nadhledem. Kdo si pamatuje špatné vtipy? Hm?

Psaní zdar!


* Míru piety a vhodnosti takového odlehčení ponechávám na okolnostech a zvážení každého komika i svědka dané komedie. Někdy ten humor zkrátka přejde každého a vrací se jen pomalu.

2 thoughts on “O humoru”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *