O vypravěčově stylu

Aneb chystáte se vyrazit za dobrodružstvím a do cizích vesmírů? Pak si dobře vyberte vycházkovou obuv!

Nejspíš jste už narazili na příběhy, vyprávěné od konce. Nebo z prostředka. Možná jste jako náhodní voyeuři přečetli pár velmi zajímavých dopisů, ukrývajících neskutečný děj. Nebo jste si přehopsali celou knihu napřeskáčku, protože to tak chtěl autor. Zkrátka a dobře zatímco minule jsme se podívali jen na ich a er formu, dnes si pojďme říct něco o jiných způsobech vyprávění.

Tak schválně: pěstujete kratochvíli zvanou psaní dopisů? Některých stálých čtenářů se vůbec nemusím ptát (neb jsou mými kontakty v tomto adresáři), nicméně vy ostatní: kdy jste naposledy sedli a napsali skutečný dopis? Ano, ten, co se schovává do obálky, nosí na poštu a my potom v duchu prosíme Gabriela*, aby dohlédl na včasné doručení? Že to už jsou roky? Že na to nemáte čas? Že si nemáte s kým psát? Že je „pomalé komunikování“ v době moderních médií zbytečné?

Neodmítejte psanou korespondenci. Nejen, že rukou psané listy tříbí myšlenky; pokud jste zamrzlí, případně netušíte, o čem psát (nebo si myslíte, že nemáte komu, protože požádat kohokoliv z přátel na sociální síti o adresu je tak složité), dopis fiktivnímu příteli s námětem každodenního života vám může pomoci zrušit myšlenkové zábrany, které vás drží v kruhu.

via Wikipedie
Abélard a Heloise na středověké miniatuře (více viz odkaz)

Zároveň se dopisy dají využít jako jedna z forem, skrz niž se vypráví příběh. Od dob Pierra Abélarda** jsou romány v dopisech využívaným literárním útvarem. Přestože se svět od dob osvícenství, kdy byla tato forma románu oblíbená, dosti změnil, i dnešní literatura využívá možnosti osobní korespondence. A nejde jen o Barvu nachu – byť ne celé příběhy, aspoň jejich části jsou vylíčeny v dopisech jednotlivých aktérů.

Dokonce se nemusíte omezovat jen na rozsah románu – povídka v dopisech se také dá napsat! Stejně jako se zvolením ich a er formy je však na autorově zvážení, zda zvolená forma vyprávění unese děj příběhu, nebo by měl zvolit spíš jiný útvar.

Dobře, na dopisy se necítíte, takže to chcete zkusit jinak. Psát příběh od začátku do konce se vám také už nelíbí, protože byste rádi změnu. Takže si dáme retrospektivu, co vy na to?

V případě tohoto postupu je dějová vyprávěcí linie přerušena přeskokem do minulosti. Toto přeskočení se děje různými způsoby – ať už formou vzpomínek některé z postav, odvyprávěním minulého příběhu (např. vojenské historky vložené do úst odpočívajících vojáků) nebo třeba nálezem dříve zaznamenané události (dopis, testament obsahující obvinění z vraždy „teď už vím, že ten a ten mě zabil“, video páska). Zároveň rozlišujeme analepsi vnější, kdy se děj vrací před začátek našeho příběhu, a vnitřní, kdy se vrací pouze k počátku příběhu. Flashback je pak označení, které se ujalo pro vyjádření těchto „záblesků minulosti“ především ve filmové tvorbě, ale v souvislosti s různými vlivy se ujímá i v literatuře.

Pozor však na prostý pohyb! Nemusíme jen couvat v ději či před něj, ale naopak lze využít i tzv. prodicta, tedy nazírání budoucích událostí. Z filmové nabídky mi v hlavě ihned vyskočí tento Sherlock Holmes, protože zde ztvárněné flashfowardy jsou dovedeny k dokonalosti v samém závěru: finální souboj Sherlocka s profesorem Moriartym (v následujícím filmu Hra stínů) se totiž kompletně celý odehraje v jejich myslích jako jednotlivé flashfowardy – a jak to změní dynamiku i závěr celé scény, je už známo.

Dobře, ve filmu to funguje, ale to je jiné médium! Jak se tedy dá prodictum využít v literatuře? Je zcela jasné, že vyzrazovat vývoj příběhu dříve, než k němu dospěje hlavní dějová linie, je jaksi kontraproduktivní, ale to bychom nebyli autoři, abychom toho nemohli naopak využít! Kolik jen existuje textů operujících se znalostí budoucnosti? Hrejte si a pokoušejte rozměry tohoto plátna. Budete překvapeni, jakými cestami se může vydat vaše fantazie!

Zaujalo vás něco v tomto článku? Neměli jste třeba zatím odvahu zkusit napsat příběh od konce do začátku? Směle do toho! Mimo jiné si můžete vyzkoušet psát i na téma Věděcká práce – čas na odeslání hotových textů máte až do konce srpna!

A samozřejmě jakémukoliv psaní hlasitý zdar!


* Jasně, že ne přímo jeho jmenovitě, protože si na tohohle patrona pošt, rozhlasu a především pošťáků už dnes málokdo vzpomene. Ovšem právě ono naše „doufám, že dopis dorazí v pořádku a včas“ je v duchu směřováno právě tomuto týpkovi. I když nejste křesťané (důležitá je dle některých nauk jen ta víra).

** Samozřejmě že ve 13. století nemůže být o románu v dopisech jako autorském záměru ani řeč. Historie mých pohrom i další Abélardovy texty včetně jeho osobní korespondence s manželkou Heloise však daly (nejspíš) tomuto literárnímu útvaru základy.

Uložit

Uložit

8 komentářů u „O vypravěčově stylu“

  1. Když už je řeč o flashforwardech, bylo by záhodno zmínit Flashforward.
    Spíš tedy knížku, než seriál.

  2. Hm…zrovna tuhle při úklidu sklepa jsem narazila na dvě velké krabice plné dopisů od lidí, co jsem si s nima psávala ještě na střední škole a pár let po ní. Teda úklid tak nějak neproběhl, zahloubala jsem se do krabic… a byla zas chvíli na střední škole :). Je fakt, že maily, smsky a tak se asi desítky let nezachovají. Je fakt, že v tomhle směru není nad dopisy.

  3. Já třeba dopisy tu a tam píšu. Ale je to ten typ, co lidi neradi dostávají. Obvykle začínají slovy: „Vážený pane X, dovoluji si Vám oznámit, že jsem převzal právní zastoupení pany Y ve věci jeho pohledávky za vámi ve výši…“

  4. Já už vím, co mi na tvých článcích nesedí. Neuspořádanost a míchání témat. Tohle by byly dva: jeden o sdělování příběhu pomocí fiktivních dokumentů (kromě dopisů třeba novinových článků nebo úředních listin), ať už celého, anebo v kombinaci s přímým vyprávěním; a druhý o práci s časem.
    Pořád nevidím, co ty dvě věci – krom toho, že se využívají při psaní – spojuje.
    Jo, a zajímalo by mě, proč je tak hrozně důležitý, aby dopis byl na papíře, v obálce a cestoval fyzickou poštou. Povídka v mailech se psát nesmí, nebo co?

  5. Jojo, způsobů, jak napsat příběh je spousta. Některé jsem si už vyzkoušela (velmi opatrně), jiné mi zůstávají jako výzva o budoucnosti. Jen ta zatracená Urban fantasy se zatím vzpírá.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *