Odpočívat je také třeba

Povídky, náměty i trable s psaním odložme na chvíli stranou. Ještě kousek dál, prosím, budete potřebovat víc místa. Mnohem víc místa – a taky času.

Nebojte se, nevytáhnu na vás žádné složité psychologické žvásty poučky, ani zaříkávačské tanečky nebo esoterické mantry z hnutí New Age. Na to znám spousty mnohem povolanějších lidí (i cvoků), kteří by vám mohli odvykládat přednášky na pokračování, s workshopem a soukromou seancí. A nebudu vás ani příliš zdržovat – přeci jen, většina z nás má volno ze školy či dovolenou, proto tu dnes nechám jen pár řádek, které možná ani nebudou zase tak důležité.

Zkrátka a dobře dneska to bude o vás samotných, o autorech. Dlouhé letní večery, kdy se vzpamatováváte z dnů plných slunce a tepla (no dobře, taky bych radši dny trávila zavřená v lednici, nebijte mne!), se dají využít různě. Psaním, sbíráním námětů a kontaktů se zajímavými lidmi, o zajímavých chutích a účincích všemožných substancí nemluvě*. Někdo se v létě nezastaví málem ani ve spánku, kolik má práce a energie, jiného horko uvádí do mátožného stavu blízkého katalepsii, kdy je vůbec rád, že nezapomíná dýchat.

Pokud jste na tom stejně jako já a sluneční energii přeměňujete radši v něco hmotného (šperky, džemy a zavařeniny, dobrý pocit po natažení se na deku, když jste předtím třikrát přeplavali Sádrák) než v písmenka a příběhy, může se snadno stát, že uprostřed všeho toho jasu a spokojeného žití ze dne na den si uvědomíte, že už zase jste nic nenapsali. A co víc, přepadne vás špatné svědomí, že byste přeci měli psát, protože uzávěrky soutěží, slíbené texty, vlastní vývoj a tamten autor napsal letos už osm povídek a vy stále jen tu jednu v lednu a bla bla bla.

Každý jsme si někdy čichli k pocitu vyhoření, či se rovnou prošli skrz plameny (a někteří z nás si v nich dokonce postavili hnízdo, protože proč nezlikvidovat všechno a naráz, že). Tenhle drobný záchvěv špatného svědomí bývá u spousty autorů předzvěstí panického stavu a záchvatu horečnatého tvoření ve snaze dohnat ztracený čas. Zvlášť pokud se zadaří a dostanete dovolenou, kdy se skutečně můžete flákat**. Jenže ono to najednou nejde! Den se snadno překulí do druhého, tamhle je potřeba zařídit, nač není během roku čas, tuhle se pozdržíte u přátel dlouho do noci – a místo vysněných desítek popsaných stránek stále zíráte na ten první list. Zcela čistý a netknutý. Od záchvěvu špatného svědomí to je k panice a stresu jen pověstný kočičí chlup.

Psát, že každému z nás vyhovuje něco jiného, je tady naprosto zbytečné. Motivačních článků se dá všude najít přehršel, takže to zkrátím: autoři, dejte si nohy na stůl či na sousední křeslo, na chvíli zavřete oči a odpočiňte si. Že se blíží uzávěrka Ceny Karla Čapka? Do listopadu daleko. Že už je tady skoro půlka měsíce a vy jste ještě ani nekopli do našeho letního tématu? Kopnete přes víkend a příští týden dostanete skvělý nápad. O nejlepší fantasy si také může dát caipirinhu nebo dvě; nejspíš to bez jakýchkoliv výčitek udělá a pozve i pár dalších přátel.

Celý rok jste v zápřahu. Stále nějaké povinnosti a musy, takže nesklouzněte k tomu, že se přes ten krátký čas, kdy máte volno, budete zbytečně honit. Nevyčítejte si ty lenivé dny a proklábosené noci. Vyražte do terénu, koukejte se a užívejte si. Aspoň na pár dní úplně vypněte své autorské okruhy a buďte zkrátka lidmi. S největší pravděpodobností vás to ke psaní stejně zase dovede, ale nenuceně a bez zbytečného stresu.

A pokud bez psaní nevydržíte, zkuste relaxovat. Pište pohledy babičkám a tetám, kterým jinak ani nezavoláte, jak je rok dlouhý. Veďte si cestovní deníky – zůstanou vám a skvěle poslouží i po letech, až si nebudete schopni vzpomenout, kde že to v Čechách tak skvěle vařili svíčkovou. Zkuste napsat dopis nebo dva svým přátelům a betám, hezky postaru, na list papíru a perem (propisky jsou také povoleny, jen pastelky si radši schovejte pro antistresové omalovánky). Že jste rukou nepsali už spousty let a určitě se to nikomu nepodaří přečíst? Tak to aspoň zkuste – budete překvapeni, jak vynalézavými kryptografy umí adresáti být.

Změňte naprosto a docela běžné rituály, týkající se psaní. Ať si to přiznáte nebo ne, zasloužíte si malou dovolenou. Ano, i vy, co jste letos ještě nic nedopsali (ani nezačali psát). Protože strašit vás kvůli blížícím se uzávěrkám vás stejně začnu až v srpnu.

Dovoleným, volnému režimu, životu a psaní zdar!


* V žádném případě vás nenabádám k požívání čehokoliv nebezpečného. Jen si zkrátka dávejte dobrý pozor na ústřice. Občas ta následující rána bývají… zajímavá.

** Nezapomínám na studenty. Také si uvědomuji, že spousta z vás v létě brigádničí (a občas dře víc než borůvky). Jenže pokud jste celý rok zapojeni do pracovního procesu a máte vyhlídku právě na ten týden či dva naprosté volnosti, je to skutečně jiné, než volno mezi školou a brigádou. U spousty z nás třeba v tom, že nemusíme vstávat každé ráno mezi třetí a pátou, ale až nás vzbudí potomci či soused se sekačkou na trávu.

2 thoughts on “Odpočívat je také třeba”

  1. Zlatá slova. A přestože já letos z pracovních důvodů dovolenou skoro mít nebudu, a ten týden, co ji mít budu, budou spíš galeje než dovolená, přeji všem, kdo sem nakouknou, aby si svou dovolenou užili, prolenošili nebo propsali nebo prostě cokoliv, co je bude bavit. Léto uteče totiž strašně rychle!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *