Bleskovka #7: výsledky

No a je to tady. Vyhlášení. Tentokrát ale trochu rozpačité. Zjištění, že na to, jak se hrabeme ve fantastice, jsme ve skutečnosti civilní a málo jízliví, je na jednu stranu fajn – aspoň jsme na sebe v našem relativně malém společenství aktivních přispěvatelů hodní (tímto zdravím naše mlčící-čtoucí, o kterých se dozvídáme více-méně náhodou). Ale když pak přijde čas vyšťavit se v textu a hodit pořádnou satiru v rámci „civilního“ žánru, je to tak trochu smůla. A podle toho to taky v téhle Bleskovce vypadalo. Já vím, že jsem říkala, že výrazové prvky nejsou pokémoni a nemusíte je chytat všechny, ale vy jste jich tam v průměru dali tak málo, že to pak působilo jak třetí výluh čaje.

Příspěvky poslalo celkem devět autorů, ani jednoho jsme nemuseli diskvalifikovat, což je fajn. Ale sloupky nám přišly dva, a to ještě s přivřenýma očima. Kromě dvou sloupků jsme dostali několik komentářů, jednu pidipovídku zarámovanou do dialogu, dokonce něco, co bych nazvala editorialem.

No, pletu na nás bič a asi mě za to Sikar i Ekyelka na CONiáši zlynčují, ale tenhle žánr nevidíte naposledy, dokonce uděláme i to, co mám osobně jinak strašně nerada, a budeme psát žánry školní a publicistické – popisy, vyprávění, fejetony, zprávy, sloupky, úvahy. A budeme je víc kloubit s fantastikou! Bude nás to bolet všechny, protože vy budete muset sedřít nánosy zapomenutých pouček a používat školní znalosti na něco, k čemu nebyly určeny, my to pak budeme číst a hodnotit, ale pokud to otevře alespoň jedna nová vrátka v něčí hlavě (raději ne sekyrou), pak to svůj účel splní. A tak se podívejte opět na zadání.

Samozřejmě, že z vás nebudeme jenom dřít kůži, zařadíme i odpočinková témata, taky máte úlevu v tom, že momentálně ani jeden z nás moc nestíhá, ale už máme plány na zverbování externích masochistických čtenářů, kteří umí kritizovat konstruktivním způsobem, takže bude líp. Nebo hůř? Asi nejdřív hůř a potom líp.

Nebojte, nemáte se sarkasmem a ironií problémy sami. Nedávno jsem byla na přednášce o kritickém myšlení a paní Veselovská, která se zabývá učením strojů a programů, jak interpretovat a hodnotit lidské emoce, tvrdí, že lidé mají velmi velký problém sami rozpoznat ironii jiného člověka. Pro nás je to ale cenný nástroj (stejně jako mnoho dalších lidských emocí a projevů), a tak se ho naučíme znát a používat. Milovat ho nemusíte, to je čistě dobrovolné.

No a teď tedy to pořadí. Maximální možný počet bodů byl 21. Nejvyšší udělený počet bodů byl 18, nejmenší 7. Vzhledem k tomu, že nejmenší udělitelný počet bodů je 0, zas tak zlé to nebylo (jenom mdlé). Vezmeme to od konce:

9. místo: Eva Hora – příspěvek bez názvu

8. a 7. místo: Gleti – Strasti grafomana a Arenga – Mor, co trápí náš region

6. a 5. místo: Markéta – O kočkách, vědcích a auře a Lyra – Nenasytnost nás neušetří

4. místo: Tora – Nesvádějte vše na kočku

3. místo – Michaela Š. – Psi štěkají, kočky zase předou

2. místo – KattyV – Kdeže kočky, kdeže jsou

1. místo – TlusŤjoch – O tricích mistra Korteše

Vzhledem k tomu, že povídek bylo méně než 11, oceňujeme první místo zařazením do pověstného Triumvirátího sborníku. První soutěžní rok je už komplet, fertyk a čeká v tiskové frontě a strašně se těšíme, až vám ho budeme moci představit. Bližší datum samozřejmě nemáme.

Než vymyslíme další Bleskovku, bude nám to chvíli trvat. Můžete zatím pracovat na Prázdninovém psaní Triumvirátu 2016, už máme první dva příspěvky (a vy máte o něco málo více než tři týdny na jeho dopsání, kontrolu a odevzdání).

13 komentářů u „Bleskovka #7: výsledky“

  1. Gratulace vítězi a vůbec těm, co trefili ten sloupek 🙂 Já nikdy nic takového nepsala, asi ani ve škole, takže to byl takový rychlovkový pokus, hec, jestli něco vymyslím a napíšu za večer.
    Jinak nechci rýpat, ale ten slopek měl úplně jiný název – přišla jsem ale na to, kde došlo k chybě a slibuji, že příště nebudu používat žádnou zkratku svého jména do pojmenování souboru 😉

  2. Je vidět, že sloupek nám dělal problémy téměř všem. člověk se má pořád co učit. Prostě, přidat na sarkasmu a jízlivosti, já vím. 😀

  3. Chtěl jsem se Triumvirátu zeptat, proč je nutné trénovat lidi, kteří mají ambice psát (fantastickou) literaturu a dělají to ve svém volném čase, v psaní novinářiny.
    Pokud je za tím heslo „psaní jako psaní“, pak si dovolím namítnout, že malování pokojů a malování obrazů taky není totéž. Každý rok před Vánoci s hrůzou pročítám literární pokusy novinářů v Hospodářských novinách a to mě ujišťuje o tom, že psaní žurnalistické a psaní literární jsou právě tak odlišné věci jako to uvedené malování.
    Pokud je za tím myšlenka, že dobrý autor musí umět napsat všechno, pak bych si dovolil namítnout, že zaprvé to není pravda (např. dobří mainstreamoví autoři tradičně píšou mizerné sci-fi/fantasy) a zadruhé návštěvníci téhle stránky – vzhledem k tomu, že je psaní jejich hobby, nikoliv živnost – patrně nechtějí a z časových důvodů nemůžou psát všechno, ale specializují se na fantastiku. Kdybychom chtěli psát i žurnalistiku, rozhodně to máme s tvořením snazší – dokonce bychom se tomu mohli věnovat na plný úvazek.
    Klobouk dolů přede všemi, kdo na tuhle výzvu Triumvirátu přistoupili.

    1. Já si myslím, že jedna věc je „trénovat“ a „umět“ napsat všechno a úplně jiná si to aspoň zkusit, aby člověk pochopil, v čem je rozdíl. Protože i v povídkách se často objevují útržky jiných žánrů. Například citace z novin (ať už je to odstaveček v černé kronice nebo třeba právě sloupek na aktuální téma) je poměrně oblíbený způsob, jak čtenáři představit nějaké příběhové reálie. A pokud autora napadne, že takovou metodu použije, aspoň bude tušit, co to obnáší a jestli se do toho vůbec pouštět. 🙂

    2. Jak bylo uvedeno v textu článku, jedná se spíš o to, aby si lidé zvykli přistupovat k tomu psaní fantastiky z různých stran (např. viz komentář idle). Kolikrát jako porotci ve větších a známějších soutěžích čteme povídky jako přes kopírák, takže on je to také sobecký úmysl porotce, který by chtěl spolu s autory objevovat něco nového.
      Další faktor je, že účast je prudce dobrovolná – pokud někomu nesedne žánr nebo téma, nemůžeme mu přece držet list papíru u krku a vyhrožovat tím nejnepříjemnějším říznutím na světě, pokud okamžitě něco nenapíše…
      Literární počiny v novinách čtu také s hrůzou. Souhlasím. Nicméně vzhledem k tomu, že se zaměřujeme na fantastiku, čistě žurnalistické žánry se tu moc vyskytovat nebudou. I tady v téhle Bleskovce jsem čekala víc výskytů SFFH, než nakonec dorazilo (dva). Můj soukromý dojem je, že jak lidi viděli „civilní“ žánr, odpálilo jim to na okruhu fantastiky pojistky nebo tak něco.
      Autor nemusí umět napsat všechno (i když bych když tak srovnávala malování krajinek a portrétů, než obrazů a pokojů, ale to je moje slovíčkaření), ale to neznamená, že nemůže občas zkusit napsat něco jiného, než má ve zvyku. Pokud budeme cvičit stále stejné cviky se stejnou zátěží a stejným počtem opakování, po nějaké době se dostaneme do bodu, kdy si možná budeme udržovat fyzičku, ale nebude nás to někam posouvat. Pokud běžec zanedbá i jiné procvičování a protahování, než čistě běh, může si ublížit. A autor by neměl psát dokolečka to samé. Hodně si jich umí variace vytvořit samostatně, ale pro ty, kdo zrovna nemají nápad, nechtějí se s něčím vymýšlet, nebo si to jen chtějí zkusit, existují právě takovéhle bláznivé hybridy, jaké čas od času vymýšlíme v rámci Bleskovek.
      Uf, to jsem se rozkecala. Ještě nezačalo fungovat ranní kafe. Ale snad jsem odpověděla uspokojivě.

  4. Patrně souhlasím s Idle – je mi líto Cirrat.
    Z mého úhlu pohledu má pravdu. Jak si sama výše napsala i Tebe nebaví tyhle ty novinářské útvary. Mě osobně taky ne. Jo, je sice hezké zkusit něco novýho, jenže experimentovat se dá i v obyčejných povídkách. Práce s textem, s vypravěčem, s dialogem. Všechno to jde, ne každá povídka je suchá a prázdná, jenže novinařina také není aspoň pro někoho zrovna zábavná.
    Nechcete číst pořád ty samé povídky s těmi stejnými chybami, s přemnožením se, byl, jsem… Tak můžete zkusit kromě tématu a žánru stanovit podmínky, že se tam něco nebude vyskytovat. Například povídku v ich formě bez použití „jsem“? Řekl bych, že to je výzva pro všechny, ne?
    Vím, že do toho nemám co mluvit, ale za mě rozhodně vedou povídky, než novinářské útvary.
    Má to někdo jinak?

    1. No ale byla to výzva, zkusit si něco, do čeho bych se dobrovolně nepustila. Přiznávám, většinou si na nás Triumviráti vymyslí něco, do čeho bych se sama od sebe nepustila. Někdy jsem s výsledkem spokojená víc, jindy míň, novinařina asi nebude mou úplně nejoblíbenější oblastí, ale účast je dobrovolná, ne? Hlavně, pokud něco budu odmítat dopředu, tak vůbec nezjistím, že se to může povést. (Třeba u pivopunku jsem se po počáteční nejistotě cože to vlastně je, nehorázně bavila.) Nikdo nikoho k ničemu nenutí, ale výzvy jsou výzvy.

  5. Já osobně žurnalistiku vítám. Bleskovku jsem bohužel prošvihla, jelikož jsme malovali (pokoj ;-)). Ale příště se určo budu snažit. Osobně to beru tak, že nikdy nevíte, co se bude hodit (jak již bylo zmíněno). Počítám, že všichni jsme tu, abychom psali lépe a psaním něčeho, co není zrovna můj šálek kávy se učíme ještě víc. Těžko na cvičišti… Navíc účast dobrovolná, tudíž není co řešit. Nebuďte srabi a pojďte do toho! Kdo se bojí, píše do šuplíku… 😉

      1. Naše šuplecí hnízdo je odhodláno dát své „sloupky“ v plen příští sobotu na stránkách šíleného šuplete. Najdete tam pak dílka Arengy, Gleti, Tory a mojí maličkosti. Až to bude, přidám přesný odkaz.

  6. Neměla jsem teď čas, takže jsem se ke komentáři dostala až teď. Nějak jsem ani z tohoto shrnutí, ani z komentáře co jsem dostala do mailu nepochopila, jestli jsem tedy žánr sloupku dodržela nebo ne. Přiznám se, že jsem s tím měla problém, protože jsem sloupek asi nikdy nepsala, k novinařině netíhnu a tak netuším, co jsem to vlastně stvořila. Snažila jsem se o sloupek, a teď nevím, jestli málo, dost, úplně nebo vůbec… to sloupek byl. To mě trošku mrzí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *