Nač to dělat jednoduše, když může být hrdina pitomec?

Občas si u nějakého příběhu řeknete, že tohle je přece pitomost. Zápletka jako kdyby byla nucená, postavy se chovají nelogicky a jako naprostí blbci, rozuzlení je náhlé a doslova vycucané z palce. Upřímně, mnoho příběhů obsahuje jeden či více zmíněných znaků, aniž by jim to uškodilo až tak moc, ale jak se říká, čeho je moc, toho je příliš.

V touze po bombastickém příběhu (nebo spíš jen akci) někdy autoři ignorují nejsnazší řešení problémů. A na rovinu, může se stát, že nebýt téhle ignorace, vlastně by to žádný příběh ani nebyl. Nesmí toho být ale moc. Příkladem budiž například film Pacific Rim, který sice po stránce akce vypadá skvěle, ale mnoho diváků se ptá při sledování na následující:
1) Proč nechají příšeru vždy nakráčet do města, které během boje poničí, namísto aby ji zastavili už kousek od trhliny, z níž vychází? Tam nedojde ke ztrátám na životech a škodám na majetku.
2) Když je ozkoušeno, že ten speciální meč je nejúčinnější zbraní v arzenálu, proč jej nepoužijí vždy na začátku? Je to meč, nemůže se stát, že mu dojdou náboje.
3) Na co urychlovat robotům pěsti raketovými motory, když bychom tyto motory mohli namontovat například na rakety plné výbušnin, které bychom vystřelili proti příšerám?

Seznam by mohl být klidně delší, ale pokud jste ten film neviděli, snad jste si udělali představu. Například bod 2 je krásnou ukázkou toho, že hrdina má schopnost/předmět řešící problém levou zadní, ale kvůli dramatičtějšímu ději na to zapomíná. Bod 1 zase slouží pro zvýšení přitažlivosti pro diváka. Když boj s příšerou probíhá na širém moři, není to takové vzrůšo, jako když přitom bojovníci rozdupají pár čtvrtí. A pro úplnost, bod 3 je pitomost, co má jen a pouze vypadat dobře, aby byl design robotů co nejatraktivnější. Tenhle přístup je možná nejhorší.

V realitě by místo, odkud vylézají příšery, bylo nejspíš obloženo výbušninami, a pokud by se nějaká potvora dostala i tak ven, za chvilku by zjistila, že má nad hlavou bombardér sypající z břicha hlubinné pumy. Ostatně, všimněte si, jak se ve skutečných válkách dnes snažíme nepřátele předně likvidovat na dálku (letadla, raketové střely, dělostřelectvo), než do první linie za každou cenu poslat něco neuvěřitelně drahého a určeného pro boj zblízka.

No dobře, je mi jasné, že takhle bychom přišli o spoustu akčních filmů a jsem schopen to přejít, když se u příběhu dostatečně bavím. Ale například v momentě, kdy při pohledu na příšeru po zuby ozbrojená letadla ihned odletí pryč, aby pustila na místo činu příšerně drahý kus techniky, který bude během boje zaručeně poškozen, dělá můj mozek přemety a ptá se, proč. Proč letouny schopné zaútočit zdálky a ihned odletět do bezpečí, aspoň neodpálily pár raket? Co kdyby to stačilo? Proč tam tedy letěly?

Protože kdyby to stačilo, přišli bychom o dlouhou scénu/pasáž s bombastickou akční scénou, proto. Prosím, nechte ta letadla vystřelit a pak nám dejte důvod, proč to nefungovalo, takže na scénu musí nastoupit robot.

Nemusí se ale jednat nutně jen o akční scény. Například věta ,,Musíme se rozdělit“ se nedala brát vážně snad nikdy. Řádí tu vražedný maniak, tak půjdeme každý sám, abychom se hůř bránili. Upřímně, před pár lety tohle na mě vyskočilo ve zcela vážně míněné povídce. Dost jsem přemýšlel, zda autor chápe, že toto prohlášení už se dá použít jedině jako vtip. Ano, hrdinové se opravdu rozdělili a jeden z nich dopadl špatně.

Úplným vrcholem ale je, pokud zápletka začne kvůli tomu, že hrdina zmáčkne velké červené tlačítko s nápisem ZA ŽÁDNOU CENU NEMAČKAT. Příkladem budiž příšernost jménem Sonic.exe, v níž hlavní postava dostane CD se vzkazem, že je prokleté, má ho zničit a za žádnou cenu nehrát hru, která na něm je. Že začne tu hru hrát, se dá pochopit, mohl to považovat za vtip. To, že se ukáže, že je CD opravdu prokleté (nebo nedej bože zavirované!), ale i tak hraje hrdina dál a dál, už tolik pochopitelné nebylo. Navíc i proto, že se mu tato upravená verze zjevně nelíbí a má z ní strach (což projevuje extrémně melodramaticky). Normální člověk by to CD vyndal z mechaniky a šel si zahrát normální verzi hry. Stejnou chybu udělaly v pokračování celé davy lidí, které učinily to samé. Holt hned první větu v příběhu ,,Jsem velký fanda ježka Sonica, jako ostatně každý“ asi autor bral hodně vážně. Já bych nad tím diskem (mimochodem vypáleným a popsaným fixem, nejspíš by nešel prodat) asi pokrčil rameny a podložil si jím hrnek s čajem. Mimochodem, Sonic.exe si přečtěte (nevím, jestli existuje český překlad a na jeho hledání nemám žaludek), jedná se o dokonalou ukázku, jak nepsat. A pokračování Sonic.exe Round 2 taky, je o dost horší.

Zkrátka a prostě, pokud hrdina může všem zlým událostem zabránit hned v zárodku, ale neudělá to, získali jste něco, čemu se občas přezdívá idiotský děj. Je to stejné jako s mečem a příšerou. Když vím, že meč příšeru stoprocentně zabije v jediné sekundě, proč do ní nejprve několik minut buším pěstmi a ohrožuji tak sebe a kohokoliv okolo? Proč v klíčové momenty všechny postavy v dohledu zapomínají na takové věci jako například, že slunce vychází na východě a zapadá na západě, a není jim divné, že dneska to bylo naopak?

Podobným dílům totiž chybí jedna důležitá věc – důvod. Na otázku ,,proč?“ nezazní odpověď. Jakákoliv, někdy i nesmyslný technoblábol vezmu jako důvod. Ostatně, setkal jsem se se španělskou verzí Červené Karkulky, v níž děvče hned při pohledu do postele pozná, že tam neleží její babička, a neptá se na abnormální části těla. Konečně rozeznala vlastní babičku od psovité šelmy! Ačkoliv to se dá vysvětlit vadou zraku.

Pokud všechny zápletky vznikají kvůli blbosti hlavních hrdinů, čtenářům se mohou podobné příběhy hodně rychle zajíst. Ano, občas jsou kvůli ději nějaké nesmysly potřeba, ale je pak nutné provádět je pouze v určité míře. Čtenář není blbec a tak pozná, když se jako banda blbečků začnou chovat postavy. Pokud totiž je rozřešení zápletky jemu dávno jasné, zatímco trojice geniálních vědců v povídce stále tápe, dokonce se vám povedlo popřít nadnesené charaktery. Taky může jedna postava říct všem ostatním, že něco viděla, ale ostatní jí bezdůvodně nevěří. Případně pro změnu postava něco podezřelého zahlédne, ale naopak nikomu nic neřekne, ačkoliv by těch pár slov zachránilo situaci. To je skoro jako špatná umělá inteligence strážných ve videohrách. Někdo mě střelil do nohy, ale nikoho nevidím, tak hlídkuji dál.

Sice podobný motiv použít lze, ale také lze ten příběh vymyslet třeba jen trošičku jinak, abyste se tomu vyhnuli a čtenář nemohl remcat. Například, jak byste řešili situaci, v níž nebezpečný vězeň zabije dozorce, který ho šikanoval? Šikana není hezká věc, ale to ani vražda. Vězeň by šel někam na samotku nebo do přísněji střežené části. Co jsem se ale kdysi dočetl? Vězně umístili do méně střežené části věznice, aby ho už žádný dozorce nešikanoval (ano, tyranští dozorci jsou zjevně jen v jedné části) a tak se situace neopakovala. Zíral jsem a přečetl si tu část pro jistotu třikrát, jestli mi něco neušlo.

Takže – pokud by váš příběh šel vyřešit během pěti minut a postavám v tom brání jen jejich náhlé vámi provedené snížení inteligence, zkuste vymyslet tu zápletku trochu jinak. Prosím.

Sikar

3 komentáře u „Nač to dělat jednoduše, když může být hrdina pitomec?“

  1. Jo. Na tom mi právě visí jedna povídka. Potřebuju, aby mi hrdina vylezl na jeden kopec, ale byl by úplnej blb, kdyby tam za daných podmínek lezl. Lámu si hlavu už půl roku, jak to zaonačit s těma podmínkama, abych ho na ten kopec věrohodně dostala.

  2. Obludu nakráčet do města nechalo ministerstvo obrany, neboť jeho velení bylo uplaceno stavebními developery, kteří potřebovali nové zakázky.

  3. Tohle mě štve prakticky an všech filmech o bojových sportech ze současnosti. Hlavně samozřejmě na asijských kung-fu akcích.
    Že si dají čestný souboj hlavní hrdina se záporákem, to ještě chápu. Ale když hrdinu honí armáda poskoků se střelnými zbraněmi, tak ho zaženou do slepé uličky, vystřelí pár ran mimo a pak se na onoho bojového mistra vrhnou jen se zbraněmi nablízko. Hrdina se naštve, jde dobýt záporákův dům plný mafiánů se zbraněmi, ale nevezme si žádnou z těch desítek pistolí, které se okolo válí. Když už jde do tuhého, poseká pár záporáků jejich vlastní mačetou, ale tu si nenechá. Zahodí ji hned po skončení scény. Grrr!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *