Návrat k dávnému tématu – creepy klišé

Nemám příliš mnoho času, abych zde reagoval na komentáře. Navíc většinou, když už padne nějaký dotaz, zpravidla jej někdo zodpoví za mě, stejně nebo lépe, než bych to udělal já. Pak nám tu ale čas od času přistane komentář, který je tak podnětný, že kvůli němu sepíšu nový článek. Většinou je to z důvodů, že mě donutí se zamyslet, čímž mě přivede buď k novému námětu nebo alespoň doplnění námětu staršího. Občas se tak stane i po několika letech. Dnes jsem se rozhodl asi poprvé na komentář nejen reagovat článkem, ale dokonce ho i citovat a přímo odpovídat na jeho konkrétní části. Důvod pochopíte rychle.

Když jsme s Triumvirátem začínali, byl zrovna na vzestupu žánr internetového hororu zvaný creepypasta. V pár článcích jsem se tématu dotkl, několik dalších mu přímo věnoval. Důvodem je to, že pojem samotný se poprvé na internetu objevil roku 2007, a když jsem jej v roce 2011 objevil, byl jsem nadšený. Jednalo se svým způsobem o alternativu k městským legendám a táborákovým duchařským historkám, které miluji. Stačilo však pár let, abych zjistil, jak se něco může hrozně rychle pokazit. Jako vše na internetu prošla creepypasta až příliš rychlým vývojem a stala se z ní napodobenina sama sebe, pohlcená v zavedených klišé. Bohužel, tento žánr neví, kdy přestat, protože vše, co na něm bylo zajímavé, se z většiny nově uveřejňovaných děl dávno vytratilo. Proto, ač mnoho z těch příběhů považuji za opravdu dobré, jsem na ona klišé a další nešvary reagoval zde na Triumvirátu články. Pod jedním opravdu starým se před časem objevil komentář. Redakčně zkrácen a upraven (mrkněte na originál, ať vidíte, jak divně byl rozdělen) je zde:

O všem co si psal nic nevíš… Podíval ses na 2CreePypasty a děláš ze sebe borce……
1)o všem špatném co píšeš o CreePypastách je podstata právě zmíněného tématu….
2)jestli se ti Creepy nelíbý tak o nich nepiš…..
3)Creepy sou založené na klišé (některé) protože kdo by psal třeba o Tv.nova …..
4)Creepy tě chtějí vtáhnout do děje protože by to jinak nebylo ono…
A nejdůležitější věc… Creepy sou tu proto aby vás vyděsili a aby vás neděsil „normal word“

Fajn. Nebudu raději komentovat styl, jakým je to psané, zaměřím se pouze na obsah.

A) O všem co si psal nic nevíš…

Trochu mimo literární téma, ale mám sdělení pro každého komentujícího na internetu. Tohle lidem opravdu nepište. Creepypast jsem četl desítky a jako audio jich slyšel stovky. A nyní pozor! Dobrý vypravěč (na YouTube je pár opravdu kvalitních) dovede příběh vylepšit nejen dramatickým přednesem, ale je známé, že když v příběhu něco vyznívá opravdu hloupě, obvykle to přepíše nebo rovnou vynechá. Proto, když jsem některé creepypasty slyšel a řekl si, že to nebylo úplně zlé, byl jsem obvykle při pozdějším čtení překvapen, protože někdy jsem neznal celé pasáže, které zpravidla příběh kazily. Z tohoto důvodu možná někteří mohou creepypastu jako celek považovat za něco lepšího, než to doopravdy je.

B) jestli se ti Creepy nelíbý tak o nich nepiš…..

Další oblíbený internetový argument. Komentátor bohužel nepochopil, že to není tak, že by se mi žánr nelíbil. Mně se nelíbí konkrétní příběhy a subžánry. Pokud se vám nekriticky líbí celý nějaký žánr, literární, hudební, filmový, prostě jakýkoliv, je to vaše věc. Jestli se komentujícímu líbil třeba Sonic.exe, nemám nic proti, ale pro milovníky skutečné literatury to je zločin proti literatuře, který jsem citoval zde už ve více článcích. Na konci dodám seznam příběhů, které naopak považuji za velmi kvalitní, takže se nedá říct, že by se mi creepypasta nelíbila.

C) Creepy sou založené na klišé (některé) protože kdo by psal třeba o Tv.nova …..

Napsat duchařskou historku o televizi Nova mi přijde mnohem zajímavější, než například stále další a další variance na téma ztracené epizody. Zadejte do Googlu ,,<váš oblíbený, ideálně dětský seriál> lost episode“ a celkem zaručeně najdete creepypastu. Pak si přečtěte i pár dalších o ztracených epizodách. Pocit, že čtete dokola stále to samé, bude neodbytný. Takže ne, děkuji, ale prohlášení, že něco je založeno na použití klišé, neberu. Díky oněm klišé potom mám mnohdy pocit, že jsou ty příběhy psané přes kopírák, jen se změnila jména. To prostě není dobře. Dokonce i příslušná wiki, která údajně dbá na kvalitu vkládaných příběhů, už udělala seznam klišé a dělá si z nich nepokrytě legraci. Příspěvky, které se klišé hemží, tam celkem obratem hází do koše.

D) Creepy tě chtějí vtáhnout do děje protože by to jinak nebylo ono…

Vtáhnout do děje se snaží jakákoliv literatura. Bohužel, když napíšete ,,otoč se“, ,,jsi na řadě“ nebo ,,tohle je pravda, ne vymyšlený příběh“, nikoho jste do děje nevtáhli. Není to děsivé, je to směšné. Pokud chcete něco podobného použít zcela vážně, je třeba to udělat hodně dobře a promyšleněji, než jako výkřik do tmy. Krom toho v případě creepypasty je už i tohle klišé, které ani v rámci žánru nikdo nebere jako ukázku dobrého psaní.

E) A nejdůležitější věc… Creepy sou tu proto aby vás vyděsili a aby vás neděsil „normal word“

Škoda, že velká většina oněch hororových historek ani není děsivá, protože se topí v oněch předvídatelných klišé, díky nimž zpravidla víme dopředu, co se tam stane. Mimochodem i normální slova dovedou být děsivá. Vzhledem ke znění zbytku komentáře nevím, zda to byl úmysl nebo překlep. Dobrá, budu předpokládat, že to mělo být world, hodí se mi to dál do článku.

Tím jsme si shrnuli v bodech moji reakci na komentář. Jak jsem řekl, creepypasta se objevila roku 2007 a jednalo se zpočátku hlavně o kratičké strašidelné příběhy, které se šířily po internetu pomocí crtl+c a crtl+v. Odtud název – byla to odvozenina takzvané copypasty. Netrvalo dlouho a svůj příběh se pokusil napsat snad každý (mladší) uživatel internetu. Bohužel jako tak často došlo k popletení pojmů ,,děsivé“, ,,samoúčelně krvavé“, ,,tohle přeci má být děsivé, tak to použiju, i když nevím, proč a jak“ a tak dále. Stejně tak jsou problémem právě ona klišé, která doslova likvidují originalitu. Kéž by na ně nespoléhalo tolik lidí.

Sem tam se schválně ze zvědavosti mrknu, jaký příběh je teď oblíbený mezi (nyní již převážně náctiletými) masami. Zdá se, že kromě ztracených epizod se také nezbavíme následujících trendů:
– Variance na téma <někdo> the <něco> jsou stále velmi časté. O tom jsem už taky psal.
– Prokleté videohry, z nějakého důvodu to schytává hlavně Mario, Pokémoni a Sonic. Kdo někdy konečně napíše o prokleté verzi Age of Empires?
– Snaha o vlastní pojetí stokrát omletého příběhu o libovolné oblibené postavě (Jeff the Killer, Eyeless Jack, Smile Dog, Slender Man… ten ostatně byl zajímavý – a originální – jen na několika málo kanálech na YouTube v čele s Marble Hornets, které vznikly hned po vymyšlení postavy. Tam vyrostl a naštěstí taky včas skončil).

Jak jsem řekl, creepypasta bohužel nepochopila, kdy přestat, a oproti ještě jakž takž slušnému období do zhruba roku 2013 už nyní žije jen z ostatků sebe sama, recyklace a propadání hloub a hloub do klišé. Abych nevyzníval jen kriticky, dáme si malou hitparádu, ano? A světe div se, budu doporučovat hlavně delší věci, které bych označil přímo za povídky, nikoliv creepypastu (ten pojem se dá ostatně hodně špatně specifikovat). Některé z nich bych si koupil, kdyby vyšly knižně a jednu… uvidíte.

Doporučené čtení:
Candle Cove – kratičký příběh napsaný formou diskuze na internetovém fóru. Ne přímo děsivý, ale rozhodně s příjemnou pointou. Hlavně dobrá ukázka, jak alternativní formou nadnést na malém formátu příběh.
1999 – dlouhý a stále neukončený projekt ve formě blogových zápisků. Vypravěč zpočátku vzpomíná na podivnou dětskou televizní stanici, kterou sledoval jako malý, a uvědomuje si, jak bizarní byla. Možná trochu ukecané a místy zbytečně zabíhající do detailů, ale forma blogu tomu zachovává jistou uvěřitelnost.
Penpal – soubor několika povídek. Vypravěčovy vzpomínky na dětství, z nichž vychází najevo, že měl stalkera. Psychologický horor, který mimochodem vyšel i knižně (jako doplněné a rozšířené vydání, zaplňující pár mezer v původních povídkách) a já jsem šťastným vlastníkem jednoho výtisku. V knize mimochodem není nikde slovo creepypasta, autorovi bylo zjevně jasné, že se dostal trochu dál a tušil, že tohle slovíčko by bylo spíš špatná reklama.
When Gods Blink – poměrně nový sci-fi příběh o tom, jak Země přestala na zhruba půl hodiny existovat. Předně nepostrádá vtip, tolik chybějící jiným dílům tohoto žánru.
The Harbinger Experiment – podzemní laboratoř, pokus o spojení s jiným světem. Musím říkat víc? Tenhle příběh těží z tísnivé atmosféry, ale trochu mu škodí poněkud zmatený závěr.
Journal Entries – forma deníkových zápisků různých lidí. V zásadě kronika paranormálních událostí v jednom městečku, na které je nejlepší, že vše je v ní zahaleno tajemstvím, oč tam vlastně šlo. Žádná záhada není vyřešena, protože skupina děcek, která se o ně zajímá, prostě nemá možnost je vyřešit.

Ještě bych asi mohl chvíli pokračovat. Pokud byste měli zájem o další doporučení, stačí říct. Rozhodně bych o všech těch textech neřekl, že jsou dokonalé, ale oproti průměrným současným creepypastám je z nich znát jedno – někdo si na nich dal aspoň trochu záležet. Některé by se klidně mohly odehrát i v naší realitě, jiné obsahují nadpřirozeno jen v pečlivě dávkovaném množství. Ani jedna z nich není samoúčelný krvák, ačkoliv se v pár krev vyskytuje.

Protože představte si to, ale čím víc je ta povídka ,,normal world“ (opravdu předpokládám, že to mělo být takhle), tím je děsivější. Není to tak, že vyskočí bubák a vy se máte bát. Jde o to bát se, protože tohle by se teoreticky klidně mohlo stát a nejhorší příšery jsou a budou lidé kolem nás. Proto se mi líbila kniha Penpal – záporákem je zde zcela obyčejný člověk, který dokonce ani nemusí v příběhu vystupovat přímo (pořádně si ho prohlédneme až na úplném konci) a mávat kolem sebe motorovou pilou, abychom se ho báli.

Takže stručně a jasně – když se mi to nelíbí, nemám o tom psát? A co když se mi nelíbí jen ty, co jsou opravdu špatné, stále o tom samém, samoúčelně krvavé a nechutné nebo prostě o ničem?

Malý šok na závěr. Najdou se děti, které se prohlašují za neuvěřitelné fandy žánru, píší všude, jak milují tu a tu postavu, načež když se optáte, proč mají v oblibě tak nemastný a neslaný příběh, ukáže se, že znají postavu, ale příběh, z něhož je, nečetly. Moc tomu nepomáhá ani fakt, že překlady mnoha creepypast do češtiny, které jsem viděl, byly jasně projeté překladačem.

Sikar

7 komentářů u „Návrat k dávnému tématu – creepy klišé“

  1. Obstojně mě vyděsil už ten citovaný komentář, jen tak na okraj.

    Trochu mě zarazil výraz „alternativa k městským legendám“ – pokud jsem poslouchala nebo četla tutéž creepypastu, o které je řeč (videa na youtube s děsivými zvuky a obrázky, obvykle bez „turn around“ a podobných levných efektů, případně vlákna na redditu), většina příběhů na mě působila jako městské legendy a docela by mě zajímalo, jak se tyhle žánry oddělují, ty creepy příběhy na youtube byly totiž vesměs sesbírané z různých diskuzních fór a tam byly vyprávěny jako „stalo se mně/kamarádovi sestra švagry tety dědy mého spolužáka z mateřské školky“, nenarazila jsem snad na žádný autorský.

    1. Tohle by zrovna šlo odlišit vcelku snadno. Městská legenda se dá dost často vypátrat klidně pár set let do minulosti. Perfektní práci na tomhle odvedl třeba Petr Janeček se svými knihami Černá sanitka, v nichž pátral po jejich původu. Creepypasty se často snaží jako městské legendy tvářit, protože ona nejistota „povídal známý známého“ jim kupodivu dodává na uvěřitelnosti. Sice je možné, že u některých je to pravda, ale dost často to jejich autoři píší právě kvůli tomu. Ale upřímně, ano, hodně creepypast se tak zažralo do podvědomí, že se z nich staly městské legendy, takže místy se v současné době už hranice ztrácí

      1. Legendy o křečcích, malých psech a černých volhách jsou staré maximálně desítky let, lidi jimi reagují na jakékoli novinky, které „za nás nebyly“. Což jsou mimo jiné i počítače a internet, se kterými je spousta creepypast neoddělitelně spjatá, takže tam těžko tu hranici najdeš. UL si aspoň v základu musel někdo vymyslet, například když došly historky k táboráku. Například černá sanitka je kříženec černé volhy a socialistického hororu Sanitka a za creepypastu by ji asi těžko dneska někdo považoval. Naopak z těch desítek nebo stovek creepypast, co jsem kvůli sbírání inspirace četla a poslouchala, dost velká část vykazuje znaky UL.

        1. Černá sanitka je moderní obdoba klekánice, takže opravdu v jádru pověst velmi stará, jen přizpůsobená tak, aby byla uvěřitelná. Stejně jako dítě ztracené v obchoďáku není v principu nic jiného než dítě ztracené v hlubokém lese.
          Co přesně je creepypasta, to nevím, ale z popisu mám dojem, že malinko jiný druh současného folklóru. Asi něco jako vtipy, jen načerno?

          1. Definice je v současné době už hodně volná, ale ze začátku se dala creepypasta označit skutečně za duchařské historky k táboráku. Dnes? Všechno možné a je v tom binec.

  2. Nečítal som veľa creepypást, ale tie klišé som si už zväčša všimol. Klišé, ktoré sa berie vážne je zlé klišé. Preto ľudí, čo píšu komentáre ako tento moc nemusím. Nemusím ani nekritické obraňovanie vecí, čo si kritiku zaslúžia

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *