Nerad působím nějak vulgárně, ale skutečně těmi kozami myslím to, čemu jinak říkáme také prsa nebo ňadra. (Ano, název je tu proto, abyste klikli na článek.) Původně měl být tento článek součástí článku o mezidruhové lásce, ale nakonec jsem si řekl, že téma by zasloužilo rozebrat samostatně. Jdeme tedy na to.

Latinsky se prso řekne mamma. Od tohoto slova je odvozeno mammalia, česky savci. Ačkoliv v českém výrazu už chybí přímý odkaz na prsa, význam zůstává. Savci se nazývají savci, protože sají mléko, odkud jinud, než z prsou matky. Případně alespoň otci olizují triko v marné snaze ho rozkojit, protože ještě nechápou rozdíl mezi rodiči.

Prsa, struky, vemena, všechny to má stejnou funkci. Kojit mláďata. Mláďata, která jsou savci. Optám se stručně, viděli někdy krokodýlici v podprsence? Nebo holubici? Já taky ne, protože mimo savce obdobu prsou nenajdete.

Jenže jakmile dojde na vymyšlené tvory, ideálně inteligentní, náhle jako kdyby nic neplatilo. Šance, že samice z rasy ještěřích lidí mají na hrudi ňadrům podobné vybouleniny bez bradavek, je značně vysoká. Sice se může jednat o genetickou manipulací nebo magií vyšlechtěnou rasu, ale v takovém případě už moc nechápu popisy, podle nichž se jejich mláďata líhnou z vajec a jsou krmena na jemno drceným hmyzem.

Když jsme u toho, vzdělání na vás:

K čemu pak ta prsa byla? Jde jen o to snáz odlišit samce od samice? Proč ale tak, že na plaza přiděláme pro něj zbytečnou část těla? Například některé ještěrky se odlišují barvou. Nebo se podívejte na slepice, samce od samice poznáte i bez (kuřecích) prsou.

Pokud se jedná o humor, je pochopitelně dovoleno vše. Buďme upřímní, ale prsa se vyskytují třeba v animovaných filmech i na savcích, kteří je běžně nemají. Co na to říct? Mnohdy se dá tenhle přístup chápat od tvůrců jako vtip. Někdy i dobrý vtip, protože přece jen, když už zvířata mluví a mají lidské vlastnosti, připodobnit je o něco víc k lidem není od věci. Například jsem si teď vzpomněl na Jen počkej, zajíci, konkrétně scénu na pláži, v níž vystupuje prasnice s třemi horními díly plavek.

Jako kdyby ale občas někdo nepochopil, že se jedná o vtip a vzal to velice vážně. A vpálil to například na už zmíněné ještěří lidi. Bez vysvětlení, bez vtipu, bez důvodu.

Zmínka o ještěřích ňadrech pak bývá přinejmenším úsměvná. Ano, my chápeme, že je to žena, i kdyby je neměla. V jiných médiích mimo literaturu se s touhle legráckou setkávám mimochodem častěji.

Stručně a upřímně, nač sexualizovat něco, co sexualizovat nemusíme? Kdo z vás touží po vášnivé ještěřici, která kolem něj bude obtáčet ocas? A pokud ano, kdo by v pak chtěl takovou, která má i tak lidské rysy? Nestřetávají se tady tak trochu zájmy? Opět, pokud se jedná humor, sexualizujte si, co chcete, příklad budiž dračice ze Shreka, která je od pohledu jasné ženského pohlaví. Jenže jakmile má čtenář vaše dílo brát vážně a vy se rozhodnete dát tvoru A orgán B, který by mu byl absolutně k ničemu, má díky němu jen vypadat lépe a čtenář má poznat jeho pohlaví, je něco trochu špatně. Jestliže se má jednat o fanservis, zaručeně se míjí účinkem pro naprostou většinu čtenářů/diváků. Ti si ta prsa radši prohlédnou na tvoru lidštějšího vzezření.

Takže – ne každá samice má prsa a ne na každé také vypadají automaticky dobře.

Sikar

Omlouvám se za kratší rozsah článků za poslední dobu. Důvodů je víc, mimo jiné i přípravy na Coniáš, kde se budete moct mimo jiné setkat s celým Triumvirátem a dokonce si zajít na moji přednášku o cestování časem. Mrkněte do programu.