Vševědoucí postava nebo vypravěč?

Někdy mám pocit, že se pohybuji v kruhu. Takovém každoročním, většinou se na jeho začátek dostanu při hodnocení Dračího řádu. Každý rok si povzdychnu, že někdo dělá něco opravdu chybně, říkám si, že za rok to nebudu muset psát znovu… načež se objeví někdo, kdo před rokem rozebraný problém dostane na úplně novou úroveň. O jednom takovém vracejícím se nešvaru si povíme dnes.

Když vytváříte pro svůj svět vlastní faunu a flóru, není nutné za každou cenu čtenáře seznámit se všemi detaily. O tom jsem psal už dříve. Když dané zvíře ani nezasáhne do děje, nač nám je popisován podrobně jeho vzhled? Pokud se takové zvíře někde poblíž popásá a hrdina jej vidí, není problém. Sleduje jachtaka dvanácteráka, tak nám toto krásné zvíře popíše. Pohoda, nic neříkám.

Problém je, když se dozvíme, že jachtak má osm žaludků, načež následuje popis, jakým způsobem tento tvor tráví potravu. Dobře, víme to. Bude to důležité pro příběh? Mění se spasená trává ve třetím žaludku na směsku, kterou hrdina použije jako ingredienci do lektvaru? Pokud ne, proč jsme se dozvídali tyto detaily?

Co když je hrdina biolog a tohle mu prolétlo při pohledu na jachtaka hlavou? Dobře, to je taky důvod. Jenže co když to je ve skutečnosti například naše oblíbená dívka, která se dostala do jiného světa a vůbec nic o jachtacích neví?

V takovém případě tu přece máme vševědoucího vypravěče, který to ví.

Ano i ne.

Vážení, i když je příběh psaný v er formě, svým způsobem čtenáři často vnucujete pohled nějaké postavy. Když Jarmila hledí na pasoucího se jachtaka, popisujete nám nyní přímo, co vidí ona. Vnímáte to zprostředkovaně jejíma očima. Když hned v následujícím odstavci popíšete jachtakovo trávení, vyznívá to stále tak, že nám to sděluje Jarmila, jedná se o její myšlenky. Kde to děvče přišlo k těmto informacím, když je z jiného světa, hmm?

Vševědoucí vypravěč, já vím. Jenže přepnutí pohledu by mělo být ideálně trochu jasnější pro čtenáře. Rozdíl mezi tím, co ví postava a autor, je většinou dost důležitý, a nemusí se jednat jen o pro děj klíčové věci. Když se hranice mezi autorem a postavou ztrácí, čtenář může být v lepším případě zmatený, v horším otrávený. Někdy to sice je záměr, ale to je většinou vcelku jasně poznat a nepůsobí to jako výkřik do tmy.

Co je taky důležité, někteří autoři tohle neprovedou jednou. Není výjimkou, že po zmínce o jachtačím trávení následují další detaily světa jako halucinogenní účinky ovoce patlama, způsob vaření kaše žuflemy a pářicí rituály farmtů (obzvláště děsivý, farmti jsou plastový zahradní nábytek). Ne, normálního čtenáře nezajímá každý detail vašeho světa, který je popsaný jen abyste ukázali, co vše jste vymysleli. Obzvláště ne, pokud to uděláte tak nešikovně, že to je více či méně očima člověka, co o tom nemá mít ani tušení.

Prosím, když už nás chcete seznamovat s čímkoliv, dávejte pozor, aby to nevyznívalo, že si to myslí/říká postava, která o tom nemůže mít ani páru. Není to zrovna dobře.

Sikar

Delší články čekejte později, hodnocení Dračího řádu docela žere čas. Do konce mi zbývá ještě 25 povídek. Z prvotního nadšení jsem se dostal do stádia, kdy jedu pomocí setrvačnosti. Očekávám pomalu chvíli, kdy se sám sebe budu ptát, jestli je tohle už konec.

2 komentáře u „Vševědoucí postava nebo vypravěč?“

  1. Tak. A teď budu mít chuť napsat povídku, kde bude hrát hlavní roli páření plastového zahradního nábytku. Tak dík. 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *