Je literatura skutečně uměním pro vás?

Už párkrát jsem zmínil, že máte psát literaturu a nesnažit se nám přiblížit, jak by měla vypadat scéna ve filmu nebo snad dokonce dobrodružství vaší postavy z hry na hrdiny. K tomu však musím doplnit otázku – co dělat, když právě to chcete a třeba vám to i jde?

Hodně lidí jako kdyby nevnímalo, že nejen literatura je o psaní. K filmu musíte napsat scénář, k písni text. Pokud se nejedná o něco jako Tetris a má příběh, i pro počítačovou hru jej musíte sepsat.

Mám dotaz na všechny autory, kterým jsem někdy napsal, že očividně napsali filmovou scénu nebo děj hry. Co když právě to je ten obor, který na vás čeká?

Literatura se totiž může jevit jako takové nejsnadnější umění. Úplně sami film natočíte jen těžko, ale knihu klidně napíšete. Počítač je dneska samozřejmostí a nezabírá moc místa. Nepotřebujete kvůli němu ateliér. Zkrátka, sednete a píšete, tak prosté to je.

Pak ovšem já narazím na ty povídky, které by jako 3D film vypadaly skvěle, ovšem jako povídka víc než pokulhávají, protože vlastně nemají pořádný děj a jedná se například jen o nekončící akci. A povídky, z nichž čiší autorova touha si tenhle příběh zahrát jako hru, takže kromě děje se dočkáme i seznamování s inventářem, vedlejších úkolů a tak dále. Ty texty třeba i dávají smysl, ale ne jako povídky.

Na takovéhle autory mám dotaz. Co takhle zkusit sepsat scénář pro film? Případně, neumíte třeba programovat? Nezávislí autoři her to nemají zrovna lehké, ale čas od času se z nějakého titulu stane opravdu hit. Naučit se pracovat v některých vývojářských programech není složité, hodně jich je děláno, aby je pochopili i lidé, kteří k programování ani nepřičichli. Pokud je váš nápad dostatečně nosný, možná zjistíte, že jste našli nejlepší formu vyjádření pro své dílo. Co když se v podprůměrné povídce skrývá námět na dobrou hru?

To, že psaní je nejjednodušší z forem umění není pravda. Ano, stačí vám k tomu klidně tužka a papír, ale taky musíte umět vyjádřit myšlenku, napsat text srozumitelně a hlavně chápat rozdíl mezi povídkou/románem a čímkoliv jiným. Jak jsem řekl už dřív, ve filmu hraje velkou roli i doprovodná hudba. Pokud při psaní něco posloucháte a pocity z té hudby vás ovlivní, nesmíte zapomínat, že čtenář si jen těžko pustí při čtení to samé a bude prožívat totožné emoce.

Jednou větou, rozhodněte se, kterému umění se vlastně chcete věnovat.

Protože pozor, rozhodně se také neupínejte jen na tu jednu věc. Mezi psavci totiž pak někdy koluje názor, že literatura je to jediné skutečné umění. Pamatuji si, jak jsem někomu povídal o vcelku zajímavém projektu, na který jsem narazil na YouTube. O postavách, k dílu vytvořené mytologii, interakci s fanoušky, dalších detailech.

Byl jsem přerušen, že prý to je promrhaný potenciál. Proč, když někdo má takovéhle nápady, o tom nenapíše byť jen jedinou povídku. Vždyť je to přece pak k ničemu, ne? Nahodil jsem tehdy kamenný výraz a zcela vážně se optal, proč by to tvůrci dělali, když natáčí seriál spojený s hrou pro své diváky, v níž řeší záhadu, kolem které se to vše točí. Tihle lidé nemají za prvé potřebu psát a za druhé objevili formát, který k jimi vymyšlenému prostředí a příběhu sedí stokrát lépe. Dokonce jsem si tehdy troufl říct, že kdyby se pokusili svoje dílo sepsat do podoby románu, vznikl by z toho spíš nečitelný paskvil.

Takže, vážení, pokud se chcete ve skutečnosti věnovat něčemu jinému, psaní pro vás může, ale taky nemusí být dobrým začátkem. A když už se psaní věnujete, nevyzvedávejte ho nad jiné umění. Každá forma má na světě svoje místo.

Sikar

Další článek tentokrát očekávejte až za dva týdny, moje pozornost se musí na chvíli upnout jiným směrem.

3 komentáře u „Je literatura skutečně uměním pro vás?“

  1. Haha, ne, u skládání písní skutečně není psaní nutnou podmínkou, a už vůbec si píseň nezapisuju ještě v průběhu vytváření. (Když je hotová, tak většinou jo, někdy v průběhu nejbližšího půl roku. Ono to skutečně nepospíchá, je to typicky dílo krátké, rýmované, s opakujícími se kousky a vůbec snadno zapamatovatelné.) Při vymejšlení nemám v ruce propisku, ale – lze-li – kytaru.

  2. K opravdovému psaní potřebuji kalamář, brk a pergamen

    vygůgleno:
    V dobách, kdy habsburskou říši ovládla byrokracie, v českých zemích se žertem říkalo, že říši vládne husa a osel (psací husí brk a oslí kůže pergamenu).

  3. S tímhle se na 100% ztotožňuju.

    A není ani potřeba umět programovat. Moje oblíbené médium je parta kamarádů, hexový papír, tužka a kostky. Kvůli kreslení map jsem dokonce zdokonalil své nulové umění kresby a po čase založil wikipedii našeho světa. I nějaké zbásněné epitafy už máme. Třeba jednou dojde i na nějakou tu povídku 🙂

    A pak jsou i tací, kteří připravují scénáře pro dramatické larpy. Někdy je to spousta dějových linek, které je potřeba sepsat, vybrousit k dokonalosti a pak se ještě postarat o to, aby se při hře drželo optimální tempo, zvraty přicházely ve vhodnou dobu a překvapivé rozuzlení nebylo známé už den předem.

    Přitom pořád se jedná jen o jiný pohled na stejnou věc. Vyprávění příběhu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *