Neignorujte okraje! Nebo je radši ignorujte?

Většina z nás píše text v nějakém programu, jako je Word, jeho alternativa v Open/Libre Office, atd. Tyto programy vám umožňují dost dobře přizpůsobovat vzhled stránky. A to je někdy kámen úrazu.

Za poslední týden jsem napsal asi třicet komentářů k povídkám. Zjistil jsem, že čím dál tím víc lidem sděluji, jak lépe psát spíš po technické stránce (lepší použití odstavců, jak se píše dialog, proč není dobré rozložení textu 70:10:20 % mezi úvod, střed a závěr, případně úplně vynechání střední části, proč nikoho moc nezajímá stránkový popis města, ze kterého hrdina odchází a už se tam do konce povídky nevrátí…) než že bych příliš pitval jejich příběhy. Ano, pokud zápletka nedává smysl, hrdinové se chovají nelogicky a autor každým druhým odstavcem popírá, co řekl před chvílí, je třeba zasáhnout, ale mnoho autorů má větší problém právě s textem samotným.

Pak tu máme takovou věc jako formátování. Do toho většinou nemluvím vůbec, ale občas po otevření souboru vidím takové divy, že se musím sám sebe ptát, kam na to ti lidé chodí.

Během psaní článku jsem se mrkl na nastavení. Stránka je A4 (21 x 29,7 cm) a má po všech stranách okraj 2 cm. Jedná se o výchozí hodnoty, které mají něco do sebe. Jednou z výhod je, že se jedná o formát určený pro běžnou tiskárnu, jakou máte doma nebo v kanceláři. Zkrátka, jak to vidíte na obrazovce, tak to bude vypadat vytištěné. Co se rozměrů okrajů týká, je to tak akorát, abyste štus papírů chytli za okraj a nepřekrývali si přitom prsty text. Mám tenhle formát opravdu rád, protože je praktický a přehledný.

Proto vám říkám následující:

Přestaňte se snažit vytvořit normostranu

Normostrana je 60 znaků na řádku krát 30 řádků. Problém je ten, že takhle přísně se ten formát v soutěžích už dneska nevyžaduje, takže opravdu není třeba, abyste odpočítávali znaky a řádky a ponechávali na stránce jen tyhle počty. Výsledkem je stránka zaplněná textem do nějakých dvou třetin a spousta bílého papíru.

Stačí taková ,,falešná“ normostrana. Nastavíte písmo velikosti 12 a řádkování 1,5. Což je mimochodem opravdu přehledné a pěkné rozložení textu a čte se lépe, než základně nastavené řádkování 1.

Přestaňte dávat textu vzhled knihy

Ne všechny knihy mají formát A4. To však neznamená, že je vaší povinností nastavit v souboru velikost stránky tak, aby vypadala jako v paperbackové knize. Sice tak můžete udělat porotci radost, protože zjistí, že povídka na pohled o milionu stránek je ve skutečnosti docela krátká, ale jedná se o zbytečnou námahu.

Osobně mám jeden soubor s takovým nastavením, ale je pouze pracovní a slouží pro orientaci, kolik by měl daný text tiskových stran v určitém formátu. Nic víc. Když takhle nastavíte svoji povídku, neušetřili jste právě nikomu později práci, když to půjde do tisku. Oni ti lidé to stejně ještě upravují.

K čemu jsou tak strašně široké okraje?

Čím širší okraje, tím lépe se drží vytištěný papír. Hodně lidí přidává nějakého toho půl centimetru z obou stran a já se na ně za to nezlobím. Pokud pracuji s tištěnou verzí, slouží tenhle prostor navíc jako parádní prostor pro psaní poznámek.

K čemu jsou ale okraje z obou stran, které text utiskují, že je z něj hubený sloupeček uprostřed stránky, mi není jasné. Setkal jsem se i se souborem, ve kterém bylo po stranách šest centimetrů místa. Při prvním pohledu jsem tak měl pocit, že nedržím v rukou povídku, ale báseň. Bylo to prostě zbytečně moc. (Nutno dodat, že povídka samotná byla perfektní.)

K čemu jsou tak strašně úzké okraje?

Autore, šetříš papírem nebo co? K čemu soubor upravuješ tak, aby po stranách bylo méně místa? Standardní nastavení je tak akorát pro úchop, proč nám kradeš z obou stran půl centimetru? Tiskneš si to a chceš ušetřit papír? Takováhle úspora by se projevila až u hodně dlouhého textu. Když to tiskne porotce, hůř se to drží a čte. Pokud si to netiskne, je to zbytečné. Jinými slovy, ubírání z okrajů je ve výsledku úplně k ničemu.

Drazí autoři, pamatujte na jedno – pokud soubor s vaší povídkou je zpracovaný nějakým ze zde uvedených způsobů, stane se následující:

– Rozsah povídky je stále stejný, i když díky jinému počtu stran působí jinak. Důležitý je jen a pouze počet znaků.

– Pokud si porotce text tiskne, může se stát, že si ho stejně převede do normálního formátu, takže vaše okraje a stránky jiné velikosti vezmou za své.

– Máte pocit, že po těchto úpravách je váš text hezčí? Víte, že to nikoho moc nezajímá?

To je v zásadě vše, co jsem chtěl říct, příště už se zase budu zabývat spíš příběhy, než technickými záležitostmi. I když, víte co? Poslední rada. Text zarovnaný do bloku je nejlepší. Text zarovnaný doleva nevypadá až tak pěkně, ale v zásadě s ním není problém. Co některé z vás vede k tomu kompletní text povídky zarovnat na střed?

Sikar

32 thoughts on “Neignorujte okraje! Nebo je radši ignorujte?”

  1. Osobně mám ještě ráda „české odstavce“ – mezi odstavci není žádná díra navíc, ale první řádek kousek poutekl od levého kraje (řečeno schválně strašně laicky). Tohle se mi dobře čte. Když je „anglická díra“ mezi odstavci, tak to v dialogu z krátkých vět bude vypadat strašně. Když není první řádek odsazený zleva, tak při celkovém zarovnání jenom doleva nemusím postřehnout, že máme další odstavec. Tak proto.
    Při hodnocení jsem za to schopná strhnout body – pokud jsou dvě povídky srovnatelné kvality, tak je u mě výš ta, která má češtější formát.

    1. I já mám rád české odstavce.
      Zlatý mechanický psací stroj, tak se tím moc čarovat nedalo.

      Off šem, myslím, že porotce, před tím než si povídku vytiskne, může nastaveni wordu změnit, neasi.

      1. Mechanickej stroj nedělal ani svislou mezeru, ani vodorovný odsazení. Obojí se ale dalo udělat ručně – posunutím válce, resp. dvojím bouchnutím do mezerníku.
        Co z toho pisatel skutečně udělal, záviselo na jeho kulturních zvyklostech.
        Vodorovný odsazení prvního řádku odstavce není nějaká specificky česká záležitost. V anglických knížkách, ať vyšly v Británii, anebo v Americe, to mám taky. V ruských némlich to samý. Spíš tomu můžeme říkat knižní odstavce.
        No a svislá mezera se, mám dojem, objevuje snad až s internetem.

      2. Eště mi tak napadá – i kdyby povídky byly ve Wordu a já si je chtěla tisknout (a obětovat tomu balík papírů a toner ze svojí kapsy, páč jich je třeba cca 60), tak autor stejně dostane černej puntík za to, že jeho text nebyl čitelnej na první dobrou a musela jsem na formátování vůbec sahat. 🙂
        Stejně jako dostane černej puntík za každý jemu neznámý a nezvládnutý gramatický jev nebo za každý místo, kde zmotal střídání podmětů, takže nevím, která postava právě mluví/jedná, a musím si to domýšlet a dohledávat. 🙂

    2. Tak mě se teda české odstavce čtou blbě – blbě se v tom orientuje. Zatímco díra… čím kratší odstavce tím v podstatě lépe…. se mi čtou perfektně. Čtu teda převážně elektronický text na tabletu… obvykle v nějaké čtečce. A hodnotím to přesně naopak 🙂

  2. K tomu, že většina soutěží normostranu nevyžaduje… před pár lety jsem posílala povídku do soutěže, která vyžadovala. Fajn, udělala jsem poctivých 30×60 – ne mrňavej obdélníček, ale řádkování 1.5 při velikosti 12.5 tím jediným neproporčním písmem, co jsem měla k dispozici (proporčním totiž přesných a konzistentních 60 znaků na řádek udělat nelze). A když jsem pak otravovala porotce o vyjádření, jejich první věta vždycky byla: Hnusně naformátováno, nesnáším Courier. Řekl to i hlavní šéf, kterej ty pravidla psal.
    Já bych si bejvala vybrala třeba Book Antiquu, ale to by v pravidlech nesměla bejt věta o tom, že povídka formátovaná jinak než do normostran bude diskvalifikovaná!
    Inu, vážení organizátoři soutěží, pište laskavě takový pravidla, který chcete, aby účastníci dodrželi.

    1. Psala jsem diplomku v době, kdy se už očekávalo, že to bude na počítači, ale ještě platilo pravidlo „minimálně 60 NS“ (a počítaly se opravdu vytištěné strany, ne znaky). Dobrá rada tehdy zněla: udělejte to tak, aby na řádku nebylo přesně 60 úhozů, ale zhruba 60, takže 57-63, a použijte písmo proporční, jinak to bude vypadat hnusně.
      Furt to vypadalo hnusně, tak jsem to písmo ještě trochu rozpálila.

  3. Mechanický psací stroj měl tabelátor, takže odsazení odstavce šlo udělat i jedním stisknutím… (T602 ho má taky. U modernějších editorů si nejsem jist.)
    Klasická normostrana (30 krát 60 s proloženým řádkováním) byla vynalezená pro redakční práci, právě proto, aby se dalo do textu vpisovat. Sám ji mám v texťáku nastavenou stabilně, protože je to prostě způsob, jak měřit rozsah textu, na který jsem zvyklý (počet znaků ani slov mi moc neříkají). Je ale ošidná: štvou mne lidé, kteří – a je jich hodně, bohůmžel i mezi redaktory – říkají „normostrana“ a myslí „1800 znaků“. To je totiž zatracený rozdíl, skutečná NS obvykle vychází někam mezi čtrnáct a šestnáct set…

    1. Modernější editory neodsazují text tabulátorem, ale dělají to podle nastavení vlastností odstavce automaticky.

      A co se týče normostrana = 1800 znaků, to už mi přijde nějakou dobu zaběhané (aneb už jsem dlouho nenarazila na ten původní význam). Ono se to taky v mašince snadněji spočítá a nastavení vzhledu pak může být jakékoliv.

    2. mezi čtrnáct a šestnáct set to vychází, když nepočítáš mezery, ale mezera je taky znak, takže opravdu 1800 znaků. Nebo 250 slov, to je více méně jedno. Word to normálně spočítá bez ohledu na konkrétní formátování.

      1. Ne, není to 1800 – to by bylo pouze tehdy, kdyby se započítaly VŠECHNY mezery, včetně těch, které zbydou na řádku za koncem odstavce. Plus šedesát znaků za každý vynechaný řádek, případně sto osmdesát za kombinaci prázdný řádek/trojhvězdička/prázdný řádek… (Těch zhruba čtrnáct až šestnáct set je počítáno i s mezerami, ale jen těmi běžnými, které textový editor započítá taky. Zbytek padá právě na rozdíl mezi plošným a lineárním počítáním.)

        1. Je fakt, že tohle jsem si jednou s jedním textem zkusila – nalila jsem si text do courieru 60/30 a pak vydělila celokový počet znaků počtem stránek, které mi v tom vyšly – na stránku vycházelo průměrně opravdu okolo 1500 znaků

  4. idle: Zaběhané ano, správné nikoliv. Protože „normovaná strana“ se tak jmenuje právě proto, že je normovaná čili zákonná, a je to PLOŠNÁ jednotka; to zase kvůli sazbě a převodu na tiskárenské archy. Počítání ve znacích je ale délkové – takže, když už jsme u toho běhání, je to asi, jako kdyby někdo oběhl dvakrát stadion a tvrdil, že zaběhl jeden hektar…

  5. Sikare, já Ti moc děkuji za to vyjádření o zarovnání textu do bloku, jakožto o zarovnání nejlepším. Zarovnávám tak vždycky, ovšem v Prázdninovém psaní jsem za to letos od jedné porotkyně dostala vynadáno, že je to tak špatně, aniž by bylo podáno vysvětlení, proč je to špatně.

    1. Já mám u textů ve čtečce a vůbec tam, kde je poměrně malý počet znaků na řádek, radši zarovnání na praporek (doleva) – protože na krátkých řádcích při zarovnání do bloku často vznikají hodně široké mezery mezi slovy a to mě ruší víc než ten zubatý okraj.

      Textů formátovaných na A4 se to ale netýká, tam ten blok funguje líp.

      1. 🙂 jojo, byly tam tři

        ovšem poté, co nám jednou naše účetní rozeslala hromadnou zprávu opatřenou na konci jedenácti vykřičníky, mě nějaké tři kousky nerozhází 😉

  6. Mimochodem, můj Word má výchozí nastavení okrajů 2,5 všude. Většinou to nechávám, ale je fakt, že když soubor tisknu a zjistím, že na poslední straně mám jen několik řádků, tak to trochu upravím, protože když nastavím okraje třeba jen o milimetr užší na každé straně, tak mě to text posune tak, že poslední papír není úplně prázdný.

  7. Jelikož mám teď jedinečnou možnost se zeptat širšího spektra lidí:
    „Nastavíte písmo velikosti 12 a řádkování 1,5. Což je mimochodem opravdu přehledné a pěkné rozložení textu a čte se lépe, než základně nastavené řádkování 1.“ – fakt?

    Žiju v domnění, že než tenhle formát, to už radši hřebíkem do oka, prakticky od chvíle, kdy mi byla normostrana představena.
    Chápu praktičnost prostoru pro vpisování, ale vážně se vám v tom povídky čtou dobře…?

    1. Jde o zvyk, řekla bych. Mě bylo řádkování 1,5 dlouho cizí a jen jsem do něj přehazovala finální výsledek, ale pak jsem si na něj zvykla natolik, že teď se mi v něm i dobře píše.

      1. Mám to stejně. Taky jsem dřív přehazovala až poslední verzi, ale teď už nastavuju řádkování, typ písma a odstavce hned na začátku. Líp se mi v tom píše. Zajímalo by mě ale, jestli to opravdu někdo všechno tiskne a vpisuje si do toho poznámky, když si vezmu, jaká kvanta povídek chodí do různých soutěží, to by tonery a papíry jen hořely…

    2. Já musím sama za sebe říct, že mi řádkování 1,5 taky vždycky připadalo moc „řídké“… do okamžiku, kdy mi přistála v počítači hromada povídek k hodnocení. A tam jsem zjistila, že jedna z nich, řádkovaná ve velikosti řádku 1, je pro mě k neučtení. Musela jsem si ji přeformátovat. Řádkování 1,15 bylo překvapivě už téměř v pohodě, ale 1,5 bylo opravdu pro oči nejlepší. Ale body jsem za to nestrhávala 🙂

    3. Když jsem poprvé posílala mikropovídku do CKČ, pozorně jsem si přečetla doporučení (písmo velikosti 12 a řádkování 1,5) a text podle něj upravila. Říkala jsem si, že u mikropovídky budiž, ale u delšího textu to musí působit roztahaně. Kupodivu dnes, když jsem se na chvíli ocitla na druhé straně barikády, dávám tomu doporučení za pravdu. Zejména hodně dlouhé texty se mi takhle vážně lépe čtou.

    4. Hoho, to zlato proklaté– chci říct, ten nečekaný počet odpovědí, děkuju.
      (Ještě by mě tedy zajímalo, čtou se vám pak knihy, či jakékoli nesoutěžní čtivo, špatně, anebo u vás rozplizlé řádkování funguje prostě jen jako „přepínač“ do hodnotícího módu?)

      1. Abych pravdu řekla, nemám tušení 🙂
        Možná se prostě u některých povídek sejde více faktorů, které se u normální knihy většinou nesejdou – husté řádkování, použití bezpatkového písma, kde se oko hůř chytá a dlouhé odstavce, které se obecně čtou špatně, bez ohledu na ostatní. Já pro to asi nemám úplně racionální vysvětlení, mě to samotnou překvapilo.

        1. Napadá mě taky to, že typická knižní stránka nemá formát A4, ale tak B6. To potom dělá o dost kratší řádky, což má efekt na poměry a úhly, jestli jsem srozumitelná.

  8. Když to tak čtu: je to stále ještě o literárních soutěžích? Nebo o technických? Kolikrát mi tak připadá…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *