Nač co dělat složitě, když to jde nechutně jednoduše?

Už dřív jsem se vyjádřil, že váš příběh potřebuje předně jedno – konflikt. Tím nemyslím válku, ale jakýkoliv nesoulad, od kterého se může příběh odvíjet. Když se postavy na všem shodnou, nemáte příběh. Jakmile spolu nesouhlasí, už to musíte řešit a příběh je tu. Jenže co když příběh konflikt má, ale neví pořádně, co s ním? Pokračování textu Nač co dělat složitě, když to jde nechutně jednoduše?

Hlavně s citem!

Kdysi dávno jsme se zabývali tématem, že někteří autoři jako kdyby se snažili soustředit na zrakové vjemy, ale zapomínali, že jejich hrdinové i čtenáři mají i jiné smysly. Dalším problémem jsou pak tací, kteří si sice na více smyslů vzpomenou, ale trochu problém jim činí fakt, že člověk není jen tělo, ale i mysl. Pokračování textu Hlavně s citem!

Autore školou povinný, nespěchej!

Omlouvám se za delší výpadek. Takhle to vypadá, když se v rychlém sledu za sebou odehraje toto: nemoc a s ní související antibiotika, narození druhého dítěte, onemocnění prvního dítěte (a taky antibiotika). Ty zmínky o dětech mě částečně přivedly k tématu dnešního článku. Pokud máte ve svém okolí začínajícího literáta ve věku kolem devíti let, klidně mu ukažte tento článek. Bude totiž obsahovat jednu radu, ze které by se mohli poučit i někteří starší. Pokračování textu Autore školou povinný, nespěchej!