Otevřené dopisy autorům a šokovaní nakladatelé

Každému z nás občas přijde e-mail, nad kterým zůstává rozum stát. Pamatuji si na jeden takový z dob, kdy jsme se s tehdy ještě přítelkyní zabývali tvorbou titulků k seriálům. Podle jednoho komiksu totiž vznikly dva různé seriály, každý v jiné zemi. My přeložili verzi ze země A, načež nám někdo napsal, že chce přeložit verzi ze země B, tak jestli by mohl použít náš překlad a jen to přečasovat. Odpovídat mu, že to asi opravdu netočili podle stejného scénáře, byla docela lahůdka. A víte, že podobné maily občas chodí i nakladatelům, kteří sem tam neodolají a reagují na ně formou otevřeného dopisu?

Věřím, že naši čtenáři by to, o čem dnes hodlám psát, neudělali. Přesto, jeden nikdy neví. Alespoň se pobavíte. Už jsem četl víc reakcí na maily autorů, kteří ani netuší, která bije, a vždy to byla lahůdka. Pojďme se podívat, jaké základní chyby dělají.

1) Neposílejte hromadný e-mail několika nakladatelům
Když už provedete tohle zvěrstvo, tak ať to alespoň není znát. Od toho existuje funkce skrytá kopie. Ale to je ostatně jedno, většina lidí, kteří tohle udělali, to stejně jasně napsala v prvních několika větách a brala to jako něco, co se běžně dělá.

2) Neposílejte text do nakladatelství, které daný žánr/formát nevydává
Stručně, když chci vydat román, opravdu nenapíšu například do nakladatelství CREW, které se zabývá komiksy. To je jako jít k řezníkovi a chtít si koupit mýdlo.

3) Nenuťte nakladatele se o vás poprat
Začít mail tím, že kdo dřív přijde, ten dřív mele, a vy text dáte prvnímu z oslovených nakladatelů, který o něj projeví zájem, není vůbec šťastné. Sebevědomí je hezká věc, ale věřte, že kdyby nakladatel opravdu chtěl, mohl by mít ještě ten samý den na každý prst deset jiných rukopisů, které někdo nabídl přímo jemu a nenutil ho s někým soupeřit jako na dražbě. Navíc, aby o váš text projevil zájem, možná by si ho měl nejprve přečíst, ne? Anotace sice prozradí, o čem text je, ale už ne, jak je napsaný. S tím ostatně souvisí další bod.

4) Neprodávejte zajíce v pytli
V jednom ze zmíněných otevřených dopisů jsem se setkal s autorem, který trval na tom, že nejprve podepíše s nakladatelem závaznou smlouvu, a až poté mu ukáže svůj rukopis, aby si jej nakladatel svévolně nepřivlastnil. Za prvé, proč tedy mu nedá k nahlédnutí třeba jen první kapitolu? Za druhé, jedná se o opravdu hezkou ukázku důvěry v někoho, po kom něco chci. <Zde se nachází prostor pro vaše vlastní sarkastické poznámky.>

5) Neohánějte se podezřelými čísly
Jeden autor se chlubit, že svoji první knihu uveřejnil jako e-book zdarma a stáhlo si ji kolem deseti tisíc lidí, z toho jen třem se nelíbila. Poměr to je slušný, ale ačkoliv jsem skeptický už u toho počtu stažení (snaží se nás ovládnout roboti?), zajímalo by mě, kolik lidí knihu nakonec doopravdy četlo. Kolik jich ji odložilo po pár stránkách? Kolik jich ji stáhlo na později, ale pak na ni ani nesáhlo? Autor měl kromě tří negativních reakcí možná také uvést počet reakcí pozitivních, protože ruku na srdce, co když z těch deseti tisíc údajných čtenářů tu knihu doopravdy četli jen ti tři?

6) Jste zavedený autor nebo jím teprve (možná) budete?
Jeden autor zase argumentoval slovy, že už poslal povídky do Žoldnéřů fantazie a Vidoucího, takže za rok již bude zavedeným autorem. To je sice hezké a já ho v jeho konání mohu jen podpořit, ale jestli má být zavedeným autorem, chtělo by to se v těch soutěžích taky umístit. Opět, sebevědomí je hezká věc, ale snad každý z nás, kdo četl pak někdy sborník, v němž je i jeho povídka, se nakonec chytal za hlavu a přemýšlel, jak se do téhle společnosti mohl ten jeho blábol dostat. Někdy je opravdu lepší nic nečekat a být mile překvapen, než se chválit a pak se najít na konci seznamu s nula body.

Plus, i když se onen přehnaně sebevědomý autor v soutěži umístí, bude schopen tento výkon zopakovat? Listujte například nějakým Mlokem a dejte si vyhledávat jména autorů na Legii. Stane se, že se někdo umístil jednou jedinkrát a poté už úspěch prostě neměl. Jedna dvě otištěné povídky z vás ještě zavedeného autora nutně nedělají.

Je ale třeba poznamenat, že se ti lidé třeba už taky jen nemuseli znovu zúčastnit. Pamatuji si kdysi dávno na totálního vítěze soutěže Ikaros (dnes Daidalos), který povídku poslal do soutěže v podstatě jen tak a v rozhovoru pro časopis Ikarie se později vyjádřil, že vlastně nemá v plánu napsat někdy něco dalšího. Z té povídky přitom byla porota prý opravdu nadšená. Autor měl schopnosti, ale ne zájem.

6) Neobhajujte chyby
Opravdu to nedělejte. Chápu, že někteří lidé mají s pravopisem problémy. Chápu, že třeba nemají kamaráda schopného jim zkontrolovat text. Jenže to člověka moc neopravňuje k tomu udělat s hrubek součást stylu. Ano, je to možné, ne že ne. Pokud jste četli dejme tomu od Neila Gaimana knihu Naštěstí (ne)máme mléko, povšimli jste si, že všichni upíři mluvili se spoustou hrubek. Nebo jsem například četl povídku prezentovanou jako zprávu psanou ve spěchu, kterou neměl autor čas zkontrolovat, protože nepřátelé byli už za dveřmi. (Ale měl čas ji i při závěrečném přerušení uprostřed slova uveřejnit, na začátku rozpitvávat, jak k téhle situaci došlo, rozepsat se na mnoho stránek, podělit se s námi o odkazy na několik webů… Stručně, autenticitě se věřit nedalo a nakonec to vlastně byla jen a pouze výmluva.)

Nelze ale chyby obhájit oblíbeným stylem, že se vám líbí. Opět budu nepřímo citovat jeden otevřený dopis. Autor prohlásil, že píše tak, jak mluví. Proto například píše „romantyka“.

Měl jsem chuť plakat, ale netušil jsem, zda smíchy nebo smutkem nad tím, co někteří lidé jsou schopni napsat a ještě si za tím stát.

Proto, když píšete nakladateli, chce to předně jednu věc. Soudnost.

Sikar

8 komentářů u „Otevřené dopisy autorům a šokovaní nakladatelé“

    1. Nakladatelé je většinou uveřejňují na svém Facebooku. Bohužel asi sám nic nedohledám, poslední jsem viděl nejméně před půl rokem.

  1. Romantyka, jistě, T je přece tvrdá souhláska, ne? 😉
    (mimochodem, „ten dopis“ je skoro legendární, tak jsem ho četla, ale ještě lepší byl ten slovenský, co požadoval vydání do Vánoc a v několika jazycích, ten jsme si doma četli nahlas a řvali u toho smíchy)

  2. Nojo. To bude jako s panem Bondym. Ten taky má na dveřích jenom cedulku Bondy – a ne generální ředitel všesvětové korporace, Ing. et Mgr. Jaroslav Antonín Bondy, PhD.
    A co, ať si neBondyové takové dopisy píšou, aspoň budou snadno k rozeznání. 😀

  3. Za rok už budu zavedeným autorem, za dva budu mít vydaný první bestpetržel a do pěti si plánuju koupit ostrov v Tichomoří…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *