(Ne)pište trailery(?)

Dávno pradávno tomu, když jsem na těchto stránkách světu oznámil, že lidé mají psát povídky, nikoliv filmy. Jenže svět kolem nás se mění velmi rychle a máme tu nový fenomén, který stojí za to rozebrat. Dnešní problém se zase jednou bude týkat především literárních soutěží. Zmatený název článku snad pochopíte rychle.

Za psaní filmu jsem před lety označil, když autor má v hlavě nějaký bombastický obraz, například akční scénu, která je středobodem jeho textu, ale poté opomene trochu víc rozepsat jakýkoliv příběh okolo této scény. Zkrátka něco, co by vypadalo úžasně v kině ve 3D, ale na papíru to není ono.

Současně s tím jsem se setkal s tvrzením, že v současné uspěchané době se lidé nedívají na filmy, ale vlastně už jen na trailery, a z toho důvodu mnohdy i trailery mají své trailery.

Teď to zkombinujte.

Ano, lidé začínají psát trailery.

Už jsem si zvykl na hodně. Někteří autoři vydávají první kapitolu (nebo vzácněji ukázku zprostředka) za povídku, píší jednotlivé scény vytržené z kontextu nebo například nadnesou tři problémy, načež urychleně najdou a vyřeší čtvrtý a tváří se, že předchozí tři a obecně celá první polovina textu neexistují.

Na trailery si asi budu muset ještě zvykat, protože v první chvíli mě neuvěřitelně zmátly. Ty texty totiž v jednom ohledu fungují a mohou mít na čtenáře obrovský vliv. V druhém ohledu to prostě nejsou povídky a basta.

Dáme si příklad. Během necelých dvou stránek je nadneseno poutavé prostředí a neuvěřitelně zajímavá postava. Do toho zapojte nějaké další pěkné reálie, zkrátka příběh vypadá lahůdkově. Předhoďte čtenáři několik uchvacujících obrazů z tohoto světa, jímž prochází zmíněná postava.

Být to marketingový text, který mě má nalákat ke koupi knihy, šel bych pro ni hned. Zní to opravdu skvěle, okamžitě sem s tím.

Střih, konec bez pointy. Sled bombastických obrazů byl ukončen s náznakem možného budoucího příběhu. Autor tento text opravdu zamýšlel jako samostatnou povídku. Čtenář je zmatený a ne zrovna moc spokojený. Jasně tu viděl potenciál na zajímavý příběh, ale z toho dostal pouze ochutnávku, která chutnala ze začátku sladce, ale při zpětném pohledu je tam čím dál tím víc znát jistá pachuť.

Proč bylo zajímavé prostředí, postavy a vše ostatní vytvořeno jen pro tvorbu miniatury, která sama o sobě jako povídka nefunguje? Když se podíváte na filmový trailer, ideálně na něco o superhrdinech, čeho se dočkáte? Nějaké akce, pohledu na záporáka a sem tam vtipné nebo drsné hlášky.

Podobnost s těmi povídkami tam je a marně pak přemýšlím, zda je to jen náhoda nebo opravdu to je fenoménem doby, kdy lidé sledují jen trailery. Chce se po nás, abychom je i četli?

Trochu mi to taky připomíná zmíněné autory, kteří pošlou jen první kapitolu končící tak, že na začátku nadnesený problém zůstane nevyřešen. Přijde mi, jako kdyby očekávali, že si chtiví porotci vyžádají i zbytek. Co když trailer ve skutečnosti nebyl zamýšlený jako povídka, ale doopravdy má jen zaujmout a od porotců se očekává, že si vyžádají román?

Budu se opakovat, ale takhle to nefunguje. Co bych to neřekl, trailer mě třeba i zaujal. Ona mě mnohdy zaujme i ta první kapitola. Jenže tohle jsou věci, které si schovejte pro nakladatele a neposílejte je do soutěže. My chceme povídku, která má začátek, střed a konec. Na ten střed prosím nezapomínejte, sem tam taky chybí.

Zkrátka, trailery jsou fajn, mohou parádně zaujmout. Ale nejsou to povídky.

Sikar

1 komentář u „(Ne)pište trailery(?)“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *