Honem sežeňte novou postavu!

Určitě to znáte. Text nějak nedrží pohromadě, máte v něm díry a zdá se, že by to chtělo něco navíc, co by ho slepilo. Ačkoliv ve výsledku je lepší mít postav méně, než více (není nic horšího, než ztrácet se v záplavě jmen), občas problém vyřeší právě to, že přidáte nějakou novou. Otázka ale zní, zda na to není třeba pozdě.

Zrovna nedávno jsem se s tím setkal v jedné knize. V průběhu děje nám bylo představeno pár postav, kladných i záporných. Děj plynul docela v pohodě, ale v příběhu náhle došlo k jisté rovnováze, kterou bylo třeba rozvrátit, aby se kniha dostala k závěru.

Došlo na postavu ex machinu. Jeden z protagonistů přivedl na první pohled jen tak někoho nového, o kom neměl čtenář dosud tušení. Kolem nové postavy se náhle začal točit děj a stala se pro příběh velmi důležitou, protože do něj vnesla zvrat. Najednou jsme se o ni měli zajímat, ačkoliv na předchozích sto padesáti stránkách nebyla a její úvod příliš nevysvětloval, kdo to je a jak se tu vůbec vzala. Navzdory tomu všemu se bez ní příběh nemohl náhle obejít. Od čtenáře se očekávalo, že na ni bude nějak reagovat, ale ten ji neznal, nevybudoval si k ní během té chvilky žádný vztah a byla mu docela šumák.

Ptal jsem se sám sebe, zda taková postava dosazená do děje na poslední chvíli byla vůbec potřeba. Nebo zda nám ji autor nemohl ukázat už dříve, klidně v okrajové roli, ale zkrátka abychom o ní měli alespoň nějaké povědomí a nevybafla na nás tak náhle. Stát se to v televizním seriálu, začnu mít podezření, že klesala sledovanost, tak zkusili zaujmout diváky něčím novým.

Nestačila by na její roli jiná postava, nám už známá? K čemu v závěrečných kapitolách náhle vytahovat někoho nového, jen aby udělal jednu jedinou věc?

Ještě o další stupínek blíž k extrému je, když příběh vybízí k nějakému překvapivému odhalení ohledně postavy, jen aby toho vůbec nevyužil a ponechal ji v anonymitě. Jako příklad mohu uvést příběh, v němž obyvatele městečka teorizuje zvíře, u něhož je čtenáři od začátku jasné, že to bude vlkodlak.

Ačkoliv to bude klišé, úplně vidím, jak by takový příběh mohl pokračovat. Hrdina loví vlkodlaka, a když ho chytne/zabije, ukáže se, že to ve skutečnosti byl celou dobu dejme tomu měšťany velmi milovaný starosta. Takový příběh doslova žadoní o tom, aby odhalení skutečného pachatele bylo na konci šokující, zvláště pak, pokud dejme tomu starosta různými způsoby aktivně pomáhal k dopadení bestie. (Vždy si můžete dál hrát s tím, zda o svém prokletí věděl nebo se vše dělo bez jeho vědomí.)

Horší je, když se vlkodlak po smrti promění na člověka a ukáže se, že nikdo z obyvatel tohoto pána nezná a jedná se v podstatě o náhodného kolemjdoucího. Shrňme si oba příběhy v bodech a hned uvidíme, co z toho je zajímavější.

Vlkodlak terorizuje město. → Hrdina vlkodlaka porazí. → Šok! Vlkodlak je starosta. → Co teď bude dál? Kdo povede město? Pokud přežil, tak když se nám podaří kletbu zlomit, může dál zastávat svůj úřad? Proč se nás snažil chránit před vlkodlakem, když jím byl sám?

Vlkodlak terorizuje město. → Hrdina vlkodlaka porazí. → Kdo to je? Znáte ho někdo? Ne? Tak ho asi praštíme po palici, co? Bum. Konec zvonec.

Zkrátka, vlkodlak je někdo, ke komu si čtenář opět nevybudoval vůbec žádný vztah. V případě, že je navíc na konci zabit, čtenář jen pokrčí rameny. Problém byl vyřešen, nač pokračovat dál? V tomto případě dokonce ani není potřeba, aby bestií byl opravdu vlkodlak. Zabijí ho, on se promění, nikdo neví, kdo to je, konec. To tam mohl rovnou řádit vlk, protože odhalení, co byla ona bytost zač, příběh nikam neposunulo. Když už máte nadpřirozený prvek, využijte jej.

Ať už v příkladu s postavou, která se zčistajasna objeví až na konci, tak u záporáka, který zůstane anonymním, a nevíme, co si o něm myslet, by si autor měl položit zásadní otázku – mám tu postavu vůbec zapojovat do příběhu? A pokud tak učiním, neměl bych jí dát víc prostoru a ukázat nám ji už dřív?

Představte si detektivku, ve které je na konci vrahem nikoliv některý z podezřelých, které si kníratý detektiv shromáždí v místnosti, ale někdo, kdo v příběhu vůbec nevystupoval. Byli byste s takovým příběhem spokojení?

Když čtenář postavu nezná, nemá k ní vybudovaný vztah a neví, co od ní čekat. Myslíte, že taková postava, co tam přijde jenom mimochodem, si zaslouží být klíčovou pro děj?

Sikar

Mimochodem, opět se s vámi rádi uvidíme na Coniáši, ačkoliv jen dva z nás. Za sebe vás mohu pozvat na přednášku 5 katastrof, které postihly (nejen) českou fantastiku.

One thought on “Honem sežeňte novou postavu!”

  1. No, ve westernových filmech nakonec vždycky přijede US kavalérie a je vymalováno.

    A taky se může stát, že kníratý detektiv odhalí sám sebe jako vlkodlaka, který v příběhu vůbec nevystupoval.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *