Terezu možná znáte z internetu pod nickem Kadet. Někomu by mohlo přijít, že to není ještě tak znělé jméno jako jiní naši hosté, ale pár povídek tiskem už má a také napsala scénáře pro několik komiksů, které vyšly ve sbornících Vějíř. Dál například píše články pro Sarden a spolu s kreslířkou Petrou Feňďovou, neboli Ryuki, je také podepsaná hlavně pod webkomiksem Ultra Vires. Vždy rád sdílím odkaz na tento konkrétní díl a dnes se podělím ještě o tento. Důvod pro ten druhý je prostý – Kadet se kvůli jednomu svému příběhu zabývala Jackem Rozparovačem tak moc do hloubky, že mi to nedalo, abych ji neoslovil, zda by se s námi nepodělila o své poznatky z čerpání inspirace a hlavně dohledávání reálií.

Sikar

 

Psát fantastiku je super. Většinou si všechno vymyslíte sami. Země, ve které se váš příběh odehrává, může vypadat všelijak. Když to dobře vysvětlíte, můžete míchat magii, sci-fi technologii, podivné experimenty a zombíky. Největší práci budete mít s vlastní tvorbou. Jenomže i ve fantastice je občas potřeba dohledat reálie. A nedej bože, jestli chcete psát historickou fikci.

Teď je jedno, jestli píšete alternativní historii nebo třeba něco fantastického jen zasazeného v reálném světě a době. Výzkum tématu musíte udělat tak či tak. Někdy je potřeba nad ním strávit jen chvilku a prolézt Wikipedii, někdy vám zabere léta tak jako mně. Ať pro vás platí jedno nebo druhé, tady je pár tipů, jak se vypořádat s výzkumem reálií.

Představuji se já a můj asistent Jack.

 

1) Nebojte se internetu

Když jste patnáctileté pískle, které se rozhodne napsat svůj první příběh o Jacku Rozparovači, není lepšího místa, kde hledat informace, než na internetu. Bohužel jste taky patnáctileté pískle a v téhle době o kritickém myšlení moc nevíte, takže zbaštíte všechno, co vám řekne Wikipedie.

Jenomže potom se patnáctileté pískle posune na nový středoškolský level a zjistí, že Wikipedie je zlo světa, které lže a nezdrojuje (a o pár let později se z ní stejně na státnice naučí). Co potom s tím? Strýček Google při dotazu na Jacka Rozparovače vyplivne všechno možné – od fanouškovských stránek po videa, která stoprocentně chytají vraha. Opět – když všechno vezmete se špetkou rozumu, může vás to inspirovat, ale nikdy vám to nedá jasné odpovědi.

Když ale budete trpělivě pátrat a proklikávat se do pekelných hlubin internetu, určitě narazíte na něco lepšího. Jako třeba já – http://casebook.org/. Fórum, které se zabývá Jackem Rozparovačem do hloubky. Najdete zde informace skoro o každém člověku, co se Londýnem v té době mihl, nemluvě o pitevních zprávách, novinových článcích, no prostě ráj pro výzkumníka! A stačilo jen pátrat.

„To je sice hezký, Kadet, ale co když nechci psát o Jackovi?“

Podobných fór existují desítky. Samozřejmě záleží na uživatelích a adminech, jak moc dobře vybavená informacemi jsou, ale vždycky v nich něco najdete. A když už ne v elektronické verzi, stačí se přece poptat lidí, které zajímá stejné téma. Sociální sítě jsou velkou záchranou. Jak těžké je říct: „Hej, Pepo, vidím, že se zabýváš 12. stoletím v Číně. Měl bys pro mě nějakou doporučenou literaturu?“

 

2) Doporučená literatura

Proč číst knížky, když je internet nažuchlý informacemi? Na webu většinou najdete heslovité útržky, krátké informační štěky a ideálně budou na každé stránce stejné, protože je od sebe admini navzájem kopírují. Sem tam najdete nějakou zajímavost, ale to pro psaní nestačí, pokud neznáte společensko-historický kontext. Většina lidí ví, kdo je Jack Rozparovač a co dělal, ale málokdo už ví, kdy to bylo, kde a za jakých podmínek se to dělo. Přitom právě tyhle věci mu daly jméno.

Pokud zkoumáte známé téma, můžete narazit na to, že knížek k němu bude tuna. Jenom na Jacka mi Goodreads vyplivlo přes 700 výsledků, a to je potom námaha najít něco, co se dá číst. Tady pomůže číst recenze, ptát se na názor ostatních výzkumníků, a dívat se po různých klíčových slovech a tématech vázajících se na to vaše. Poznámkový aparát na konci každé knihy je taky dobrý zdroj pro další studium.

Doporučuji knížky číst hodně kriticky, obzvlášť pokud máte tak kontroverzní téma, jako je Jack. Spousta z nich je totiž napsaná jen proto, aby je lidi kupovali, a budou si vymýšlet první poslední. Za posledních pět let různí autoři Jacka Rozparovače chytili aspoň třikrát, a vždycky to byl někdo jiný. Na druhou stranu nikdy neuškodí si přečíst i tyhle knihy, protože můžou mít na tématiku trochu jiný pohled a dají se v nich najít inspirativní detaily. Jen prosím nevěřte, že vraždil sedmdesátiletý dědoušek po mrtvici.

 

3) Filmy

Když chcete psát o americké občanské válce, pustíte si Gettysburg (1993), když chcete psát o útoku na Pearl Harbor, zapnete Tora! Tora! Tora! (1970) No, a když budete chtít dobrý film o Rozparovači, sáhnete po Jacku Rozparovači z roku 1988 od Davida Wickese.

Filmy jsou dobré v tom, že si podle nich dobře představíte, jak vypadala doba, o které píšete. U nich ale kritické myšlení platí dvojnásob. Filmy jsou tu od toho, aby nás bavili svou akcí, krásnými herci a herečkami a po realitě zase tak moc nekoukají. Když vedle sebe tedy postavíme Pearl Harbor (2001) a Tora! Tora! Tora! máme dva filmy o tom samém, jen jeden je hollywoodská romantika, zatímco ten druhý bere historii vážně. To samé se nám stane, když postavíme vedle Wickesova Jacka Rozparovače film Z pekla (2001). Jedno se snaží historie držet, jak jen to jde, a druhé má Johnnyho Deppa. (Moorův komiks ale doporučuju všema deseti, dotýká se v něm snad každé teorie a jeho poznámkový aparát je neuvěřitelný.)

Filmy nám tedy pomáhají představit si lépe vizuál, ale vždycky je lepší vědět, do čeho jdeme. Ať nám potom po Londýnském slumu neběhají krásné dívky se všemi zuby, a Jack Rozparovač není vrah gentleman v kabátu a s cylindrem. Ačkoliv je ta představa krásná, vězte, že takového člověka by ve Whitechapelu během pěti minut obrali i o ponožky.

 

4) Cestuj!

Poslední a jedna z nejlepších věcí, co můžete pro výzkum udělat, je vyrazit na místo činu. Pokud píšete o svém rodném městě a okolí, tak je to ideální, pokud se musíte za vaším cílem vydat až do Londýna, je to trochu časově náročnější. Další úskalí cestování je takové, že místa po letech už nemusí vypadat stejně – z hradů jsou trosky, městská zástavba spolkne staré budovy a hluboký les je vykácený. Jestli píšete z dnešní doby, ani vám se podobné problémy nemusí vyhnout, protože ty trosky domu, do kterých jste chtěli příběh zasadit, ze dne na den najednou město zbouralo.

Přesto byste měli cestování čas věnovat. Vytáhnete paty z domu a připomenete si, jak vypadá reálný svět mimo knihy, internet a filmy, a zážitky z cest můžou být zajímavé nejen pro samotný příběh, ale i jako inspirace na další díla. Já se na Ripper Tour v Londýně neskutečně těšila, i když jsem tušila, že město už dávno nevypadá stejně jako dřív. I když jsem vlastně všechny informace, co nám říkal průvodce, znala, bylo skvělé spojit si je s místy a zjistit, co se ještě starým fotografiím podobá a co už ne.

Ačkoliv jsem teda z lidí ve skupině byla na Jacka Rozparovače šprt, stejně jsem se dozvěděla zajímavé věci – třeba to, že náš průvodce napsal knihu, kterou mám doma a já to netušila, takže jsem si nenechala podepsat ani účtenku a doteď se za to proklínám, nebo to, že obyvatelé Whitechapelu mají turistů už plné zuby, takže na každém kroku slyšíte: „Ale víte, že Jack Rozparovač neexistoval?“

Ať už se teda na cestách dozvíte něco zásadního k tématu nebo ne, bezpochyby budete mít zážitky, na které můžete vzpomínat.

A malý bonus: Pokud věnujete studování reálií dost času a projdete dost knih, stoprocentně nalovíte inspiraci pro mnoho dalších příběhů.

Psaní zdar!