Drobečky, co se jinam nevešly (1)

Omlouvám se opět jednou za výpadek, měl jsem problémy s pevným diskem, který se rozhodl jít do důchodu. Rovnou bych na úvod článku ještě chtěl opožděně poděkovat všem, kdo se na nás přišli podívat na Světě knihy. Dvě hodiny před koncem celé akce jsme čekali maximálně dvacet lidí ale ta téměř sedmdesátka nám vyrazila dech.

Dnešní článek bude takový rozkouskovaný a bude to v podstatě několik miniaturních článků v jednom. Mnoho nešvarů, na které při čtení soutěžních povídek narážím, na samostatný článek nevydá a sem tam se povede, že si jich je několik podobných, aby se daly považovat za dostatek materiálu. Pak vám ale zůstanou vždy nějaké drobečky a výkřiky do tmy, o kterých nevíte, kam je zapracovat. Přesně těm se budu věnovat dnes, ať už se bude jednat o drobnosti ohledně reálií nebo zmatení pojmů. Pokračování textu Drobečky, co se jinam nevešly (1)

Roleplaying vs. powerplaying

Jistě jste si povšimli mých občasných povzdechů, že lidi nechápou často rozdíl mezi povídkou a dobrodružstvím své postavy z her na hrdiny. Pojďme se na to podívat i z trochu jiného úhlu, ano? Hraje tady totiž roli nejen vztah autora a kritika, ale také hráče a pána hry. Protože pokud jste někdy nějakou hru na hrdiny vedli, jistě jste se setkali s hráči, u nichž jste si říkali, že tihle by nikdy psát radši neměli. Pokračování textu Roleplaying vs. powerplaying

Přespříliš vyvolený obětní beránek

Vyvolený. Nejspíš si představíte hrdinu, jehož příchod předpovědělo nějaké dávné proroctví. Může se dejme tomu jednat o dlouho ztraceného potomka legendárního krále, o němž se neví nic, kromě toho, že na <doplňte část těla> má mateřské znaménko ve tvaru <doplňte tvar> o velikosti mexického dolaru. Ano, zní to jako klišé, ale dává to docela smysl. Není s tím zrovna problém. Jenže co když ten váš vyvolený je přespříliš vyvolený? Pokračování textu Přespříliš vyvolený obětní beránek

Nač co dělat složitě, když to jde nechutně jednoduše?

Už dřív jsem se vyjádřil, že váš příběh potřebuje předně jedno – konflikt. Tím nemyslím válku, ale jakýkoliv nesoulad, od kterého se může příběh odvíjet. Když se postavy na všem shodnou, nemáte příběh. Jakmile spolu nesouhlasí, už to musíte řešit a příběh je tu. Jenže co když příběh konflikt má, ale neví pořádně, co s ním? Pokračování textu Nač co dělat složitě, když to jde nechutně jednoduše?

Hlavně s citem!

Kdysi dávno jsme se zabývali tématem, že někteří autoři jako kdyby se snažili soustředit na zrakové vjemy, ale zapomínali, že jejich hrdinové i čtenáři mají i jiné smysly. Dalším problémem jsou pak tací, kteří si sice na více smyslů vzpomenou, ale trochu problém jim činí fakt, že člověk není jen tělo, ale i mysl. Pokračování textu Hlavně s citem!

Autore školou povinný, nespěchej!

Omlouvám se za delší výpadek. Takhle to vypadá, když se v rychlém sledu za sebou odehraje toto: nemoc a s ní související antibiotika, narození druhého dítěte, onemocnění prvního dítěte (a taky antibiotika). Ty zmínky o dětech mě částečně přivedly k tématu dnešního článku. Pokud máte ve svém okolí začínajícího literáta ve věku kolem devíti let, klidně mu ukažte tento článek. Bude totiž obsahovat jednu radu, ze které by se mohli poučit i někteří starší. Pokračování textu Autore školou povinný, nespěchej!

Neignorujte okraje! Nebo je radši ignorujte?

Většina z nás píše text v nějakém programu, jako je Word, jeho alternativa v Open/Libre Office, atd. Tyto programy vám umožňují dost dobře přizpůsobovat vzhled stránky. A to je někdy kámen úrazu. Pokračování textu Neignorujte okraje! Nebo je radši ignorujte?

Co porotce vážně nezajímá?

Omlouvám se za delší výpadek, ale upřímně, tenhle rok asi celý svět ráno prvního ledna vstal levou nohou. Nestíhám na všech frontách, takže ačkoliv mám docela dost námětů na články, není jaksi čas je zpracovat. Mimochodem, to, že je dnes článek, nutně neznamená, že bude i příští pátek. Nejsem už pánem svého času. Proto pro začátek si dáme jen něco malého a stručného, protože s tímto ani ne tak problémem, ale drobátko podivnou věcí jsem se už taky párkrát setkal. Co porotce literární soutěže v povídce opravdu nezajímá? Pokračování textu Co porotce vážně nezajímá?

Dějové zvrat(k)y

Je vcelku normální čtenáře mást a podsouvat mu falešné stopy. Celou dobu podezříváte Frantu, že je vrahem, ale ono se nakonec ukáže, že to byl Pepa, který se tvářil, že on nic, on muzikant. Myslím, že jsem tu o tom měl nějaký článek před časem. Dnes bych se ale rád zabýval otázkou, kdy ještě jsou podobná překvapivá odhalení pro čtenáře snesitelná. Pokračování textu Dějové zvrat(k)y