Název sem, název tam

Název povídky je skoro jako obálka knihy (na níž se mimo jiné nachází i její název, že). Někteří lidé když popadnou (půjčí si ode mě) literární časopis, obvykle mrknou na obsah a přečtou si povídky, u nichž je zaujaly názvy (a když mají krizi, že není co číst, přečtou si i zbytek). Pokračování textu Název sem, název tam

Creepy klišé

Nakousl jsem to nedávno a byl o to zájem. Horory šířené po internetu.

Co je to creepypasta? Creepypasta je forma copypasty, neboli textů, které se šíří po netu pomocí crtl+c a crtl+v. Creepypasta má za cíl vyděsit nebo šokovat čtenáře. Tím v podstatě končí veškerá definice, protože v tuhle chvíli jsme zapadli do obrovského močálu.  Pokračování textu Creepy klišé

Jméno: důležitý detail

Dnes bych se chtěla věnovat napohled samozřejmému aspektu tvorby: jménům a názvům. Pokud však předem jásáte, že vám poradím, jak svým postavám vtisknout jména, která si budou vaši čtenáři pamatovat do konce svého života, zklamu vás. Samozřejmě se někdy dotknu i této stránky věci, ale dnes se chci věnovat jinému aspektu tématu: názvům (tedy jménům textů) a jménům autorů. Pokračování textu Jméno: důležitý detail

Zneužívání cizího jazyka

Toto téma jsem zpracoval už kdysi dávno. Recyklovat tehdejší článek nemá příliš cenu, protože mezitím se mi do spárů dostalo pár dalších příkladů, čeho se vyvarovat, a tím pádem bude lepší to napsat znovu, lépe.

Zmíněné názvy a uvedené příklady byly pozměněny. Pokračování textu Zneužívání cizího jazyka

Veni, vidi, vici – nestačí!

Mnoho začínajících autorů má tendence padat do jednoho či druhého extrému ohledně příběhové linie. Buď tam není skoro žádná, nebo je natolik zašmodrchaná, že se v ní už dávno ztratil i sám autor a teď se jen snaží slepě psát a psát a nějak se z toho dostat. Oba tyto extrémy plodí buď čtenáře znuděné, popřípadě čtenáře zmatené a/nebo rozčilené, v každém případě jsou to však čtenáři, kteří se k takové povídce, knize nebo autorovi už nevrátí.

Pokračování textu Veni, vidi, vici – nestačí!

Strašidelné vs. směšné

Varování, článek vám možná přijde subjektivní, protože každého děsí něco jiného a autor je otrlé hovado. Mám pocit, že na téma strach by nám každý řekl něco jiného, takže vám nikterak nebráním do komentářů psát, co děsí vás, případně nám poslat odkazy na svoje články na toto téma.

Dlouze jsem přemýšlel nad tím, co dělá horor hororem. Proč? Možná proto, že když jsem jednou řekl „horor“, dostalo se mi odpovědi „krevkrevkrev“. Na rovinu, tomuto žánru jsem se nikdy zase tak moc nevěnoval, ale dávat ho jako synonymum pro krvavé příběhy? Já vám nevím. Pro mě horor znamená v první řadě strach. U řezníka se nebojím, tam prosím slintám, protože si představuji, co všechno z vystavených potravin sním. Pokračování textu Strašidelné vs. směšné

Vjemy v povídkách

Ze stránek Dereka Siverse

Když se zeptáte prakticky kohokoli, kolik máme smyslů, řekne vám, že pět – sluch, čich, hmat, chuť a zrak. Vjemů ale prakticky každou vteřinu naší existence získáváme daleko víc – a proto je neradno na ně při psaní zapomínat.

Pokračování textu Vjemy v povídkách