Havraní vlasy, aneb patří ptáci na hlavu?

Havraní vlasy, oblíbený to obrat, na který spousta lidí nadává. Sám ho občas s povzdychem zmíním spolu s dotazem, proč pro jednou ty černé vlasy nešlo popsat nějak jinak. Jelikož ale máme skvělé čtenáře a ti mají neméně skvělé komentáře, nedávno jsem s několika vedl krátkou debatu právě na téma havraních vlasů. Padlo během ní pár opravdu trefných poznatků. Pokud oni komentátoři chtějí, nechť se ozvou v komentářích, abych sem nemusel nutně tahat jejich identity. Tak jako tak jim patří díky, protože tenhle článek je vlastně od nich, já ho budu jen tlumočit a doplňovat. Pokračování textu Havraní vlasy, aneb patří ptáci na hlavu?

Návrat k dávnému tématu – creepy klišé

Nemám příliš mnoho času, abych zde reagoval na komentáře. Navíc většinou, když už padne nějaký dotaz, zpravidla jej někdo zodpoví za mě, stejně nebo lépe, než bych to udělal já. Pak nám tu ale čas od času přistane komentář, který je tak podnětný, že kvůli němu sepíšu nový článek. Většinou je to z důvodů, že mě donutí se zamyslet, čímž mě přivede buď k novému námětu nebo alespoň doplnění námětu staršího. Občas se tak stane i po několika letech. Dnes jsem se rozhodl asi poprvé na komentář nejen reagovat článkem, ale dokonce ho i citovat a přímo odpovídat na jeho konkrétní části. Důvod pochopíte rychle. Pokračování textu Návrat k dávnému tématu – creepy klišé

Nač to dělat jednoduše, když může být hrdina pitomec?

Občas si u nějakého příběhu řeknete, že tohle je přece pitomost. Zápletka jako kdyby byla nucená, postavy se chovají nelogicky a jako naprostí blbci, rozuzlení je náhlé a doslova vycucané z palce. Upřímně, mnoho příběhů obsahuje jeden či více zmíněných znaků, aniž by jim to uškodilo až tak moc, ale jak se říká, čeho je moc, toho je příliš. Pokračování textu Nač to dělat jednoduše, když může být hrdina pitomec?

Pestrá paleta na hlavě – anime vlasy

Kdo jste byli na T3conu, možná si pamatujete, že jsem se zmínil o takzvaných anime vlasech. Mezi premiérou a reprízou přednášky jsem o tomto tématu zjistil něco víc, ale na detailnější rozbor nebyl čas. Proto anime vlasům věnuji článek. Podívejte se na nějaké anime. Je poměrně velká šance, že postavy budou mít vlasy různých nepřirozených barev. Diváky žánru většinou řvavá paleta příliš neruší, jsou na to zvyklí a tak nějak to k japonské animaci patří. Jenže jako už několikrát si jdeme říct, jaký rozdíl je mezi textem a filmem. Pokračování textu Pestrá paleta na hlavě – anime vlasy

Zase jednou o zbraních – nesmyslné zbraně

Mám čím dál tím raději postavy, které se žádnými zbraněmi neohánějí. Ano, nedávno jsem si povzdechl, jak si lidé pletou pojmy. Označit pistoli se zásobníkem v rukojeti slovem revolver je jen vrcholek ledovce divných popisů u zbraní. To, že někdo samopal označí slovem kulomet (a naopak) je taky ještě pochopitelné. Jenže pak tu máme případy, kdy po sobě lidé daný text očividně ani nečetli nebo se nepodívali, zda daná zbraň vůbec existuje. Případně si ji vymysleli a už neřešili, zda dává smysl. Pokračování textu Zase jednou o zbraních – nesmyslné zbraně

O humoru

Smích léčí, vtipy má každý rád a humor je kořením života, aspoň to tvrdí lidová moudrost. Jelikož se nemá moudrým odporovat, je přímo povinností nabrat hrst vtípků a pár zaručených kaměňáků a přihodit je do každého kotlíku s písmenky. Nebo aspoň jednu z postav učinit tím super hláškujícím borcem, co má v knihách vždycky takový úspěch. Nebo ne? Pokračování textu O humoru

Úsměvná klišé 42: Má to po tatínkovi/radioaktivním pavoukovi

Oblíbeným nakopávačem děje je tajemný artefakt. Dejme tomu prsten. Hrdina dostane prsten a zjistí, že by s ním měl něco udělat, například jej hodit do sopky. Svým způsoben podobným motivem je, když hrdina zjistí něco víc o svém původu. Jak příběh vypadá poté, a kdy se z něj může stát klišé ne ani tak úsměvné, ale nepříjemné? Pokračování textu Úsměvná klišé 42: Má to po tatínkovi/radioaktivním pavoukovi

Zaseknutá deska

(Hele, Cirrat.)

Nedávno jsem se velmi letmo setkala s jedním člověkem, který měl připomínku k jisté věci, dokonce velmi závažnou připomínku, ale způsob, jakým ji prezentoval, během necelé minuty stačil k tomu, aby proti sobě popudil asi sedmdesát lidí. To už je docela umění. Žel korektorům a nakladatelům, jedná se o populární umění rozšířené mezi mnoha autory. A myslím, že z nadpisu je vám jasné, o čem bude řeč. Pokračování textu Zaseknutá deska