5 × 5 × Triumvirát 2017: poslední zvonění

Jak jsme naši akci s Městskou knihovnou v Praze vyhlásili, tak ji ještě o dva dny prodloužíme. Máte čas dnes a zítra, tj. do konce ledna.

Ne proto, že bychom měli málo účastníků, ale chceme dát šanci ještě těm, kdo s jazykem na vestě dopisují poslední řádky nebo to po sobě ještě jednou čtou. Pro zajímavost, v tuhle chvíli máme celkem osm povídek.

Slíbili jsme vám termíny, zde jsou:

terminy_res

Tyto termíny jsou dané a posouvat se nebudou. Možná se někdy změní místo, ale datum nikolivěk, mimo jiné i proto, že už domlouváme hosty z různých částí knižní a psací branže, mimo jiné profesionální korektory, redaktory, autory, lovíme zástupce vydavatelů, kteří mají na starosti kontakt s „čerstvými autory“, a další.

PS: připomínáme, že tento pátek nás opět najdete na Linii Knihovny na PragoFFestu, kde já a Sikar přednášíme a ještě si dáme workshop společně s Mílou. To jako takový rozjezd před setkáními v knihovně.

A ještě nám můžete do konce února poslat svůj horor!

Pro stále váhající: prodlužujeme!

Vážení a milí! Pokud nestíháte a nest(v)ačíte s textem, ale přesto byste se rádi zúčastnili našeho historicky prvního workshopu, nesmutněte! Po delší diskusi jsme se rozhodli prodloužit termín přijímání textů (které jsou zároveň brány jako přihlášky) do 29.1.2017.

Veškeré potřebné informace naleznete zde, případné drobnější dotazy zodpovíme na běžných komunikačních kanálech – můžete využít FB, soukromé zprávy, mail. Jen prosím neposílejte holuby, moje kočka má zrovna lovecké období.

Psaní zdar a těšíme se na vás a vaše texty!

Ekyelka

O neexistujícím konci

Možná to sami dobře znáte: celý rok šlapete jak švýcarské hodinky, honíte jednu uzávěrku za druhou a poctivě pracujete, abyste si mohli na konci prosince slastně oddechnout: padla! A pak přijde leden – a celý blázinec začne nanovo. Pokračování textu O neexistujícím konci

Dějové zvrat(k)y

Je vcelku normální čtenáře mást a podsouvat mu falešné stopy. Celou dobu podezříváte Frantu, že je vrahem, ale ono se nakonec ukáže, že to byl Pepa, který se tvářil, že on nic, on muzikant. Myslím, že jsem tu o tom měl nějaký článek před časem. Dnes bych se ale rád zabýval otázkou, kdy ještě jsou podobná překvapivá odhalení pro čtenáře snesitelná. Pokračování textu Dějové zvrat(k)y

Postavy vs. celky

Občas se během hodnocení soutěže stane, že nějaká povídka upozorní na problém, který se vyskytl ve více textech. Začnu trochu odbočkou. Řekněte mi, o čem je například původní Star Trek. Odpověď je snadná – vesmírná loď Enterprise cestuje kosmem a zažívá dobrodružství. Tak, a takhle je to špatně. Loď sice cestuje, ale dobrodružství zažívá její posádka. Dnes opět jednou bude článek o extrémech, co taky mohou lidi napsat. Pokračování textu Postavy vs. celky

Host: Arenga: Jak ve svých dílech (ne)ztvárnit skutečné osoby

Je to tak, nestíháme na všech frontách, všichni tři. Jelikož však máme skvělé přátele (a protože já jsem hlava děravá), dnes pro vás přesto máme zajímavé čtení.
Arenga se tentokrát podívala na problém, který čas od času řeší každý autor, zabývající se „ne až tak fiktivní“ fikcí. Aneb nač si třeba dávat pozor, když se rozhodnete do svého příběhu dosadit reálnou osobu.
Příjemné čtení, komentáře vítány!

Ekyelka Pokračování textu Host: Arenga: Jak ve svých dílech (ne)ztvárnit skutečné osoby

Prázdninové psaní Triumvirátu 2016: vyhlášení výsledků

Je to konečně tu.

Jako obvykle, nejvíc zdržuju já, protože když si myslím, že budu mít konečně volno, nastane nějaká neočekávaná událost, která se musí strááášně rychle řešit. A já pak padám na ústavu a nestíhám. Za to se vám velice omlouvám, ale už se konečně blížíme do finále a bude líp (já vím, že to říkám celý rok – já tomu musím věřit, jinak by bylo hodně zle). Pokračování textu Prázdninové psaní Triumvirátu 2016: vyhlášení výsledků

Prázdninové psaní Triumvirátu 2016 – zpoždění 

Původně jsem měla včera večer vyhlašovat, nicméně se přiznám, že jsem dorazila z práce velmi, velmi pozdě, takže výsledky budou zveřejněny dnes večer a hodnocení rozeslána do pátečního rána.

Díky za pochopení. 

Legendy nebo povídky?

Někteří z vás možná už zaznamenali, že nemám rád slovo sága. Ano, zní epicky, ale ve výsledku je dnes všechno sága, protože se lidem asi nechtějí používat taková slova jako série nebo cyklus. Přitom kdybyste chtěli být puristé, tak skutečné ságy dneska nepíše nikdo, jedná se už jen o přenesený význam. Prosím, račte si přečíst, co je sága doopravdy. Právě úvahy nad ságami mě přivedly k tomuto tématu. Je úplně vhodné svoje dílo označovat za něco, čím tak úplně není? Pokračování textu Legendy nebo povídky?