Úsměvná klišé 3: Léčivý lektvar

Článek jsem sice nazval léčivý lektvar, ale hodlám se zaměřit spíš na přesně opačný problém. Jak totiž funguje léčivý lektvar? Pokud jste někdy hráli nějaké RPG, museli jste se s různobarevnými lahvičkami (oblíbená bývá červená) setkat. Hrdina bojuje s nepřáteli, je zraněn, vypije lektvar a rázem je jako rybička. Zpravidla je tento akt doplněn popiskem typu „Cítíš, jak se ti žilami rozproudila léčivá moc lektvaru a tvá zranění jsou pryč“. Pokračování textu Úsměvná klišé 3: Léčivý lektvar

Pozice v prostoru

Původně na tomhle místě měl být jiný článek, a to „Obligátní sexy scény“, ale o víkendu jsme propátrali zase pár povídek a zjistili, že docela dost autorů má problém s prostorem. Kámen úrazu je povětšinou v tom, že se nezastaví a nezeptají se sami sebe „Jak by tohle v reálu vypadalo?“

Pokračování textu Pozice v prostoru

Úsměvná klišé 2: Všichni přeci věděli, že je zlý!

Bylo mi asi třináct let, když jsem četl Vládce stínů od Rogera Zelazného (tohle pradávné vydání se dá stále ještě koupit v Neoluxoru, i když je to s podivem. Pokud máte zájem, doporučuji si raději sehnat vydání od Strak na vrbě, nazvané Devět princů Amberu. Důvod? Překlad od J. Kantůrka). Nešla mi na rozum jedna věc. Corwin a Bleys dobývají zpět hrad Amber a bojují s hradní stráží. To nemůžou strážným prokázat, že patří ke královské rodině a jsou prostě lepší a charakternější (teda, u Bleyse nevím nevím), než proradný bratr Eric? Proč se je snaží strážní z jejich rodného sídla zlikvidovat?  Pokračování textu Úsměvná klišé 2: Všichni přeci věděli, že je zlý!

Kdo se bojí… čtěte!

Přemýšlíte, že byste nám zaslali svůj text k posouzení, a stále to odkládáte v hrůze v obavách z naší reakce? Máte strach z příliš příkrých slov? A znáte to pořekadlo o bojácném človíčku a lese?

Autor zvaný Lišák, jinak také jeden z prvních statečných, co nám zaslali své texty, vám možná pomůže se rozhodnout. Svěřil nám své texty a po ujištění z naší strany, že může obdržené komentáře zveřejnit (velmi si ceníme i jeho slušného chování, neboť se nejprve zeptal, zda tak může učinit), to udělal na stránkách svého blogu.

Sami se tedy můžete přesvědčit, jak výstupní komentář od Triumvirátu vypadá. Tak co, ještě vás jímá hrůza a děs? Nebo ubylo pekelných plamenů, hromů a blesků, které jste  slyšeli na pozadí svých myšlenek, jen vás napadlo využít té příležitosti, co nabízíme?

Jak vidíte, rozbor vašich textů vůbec nemusí končit tím, že dostanete mail s komentáři. Stále vám něco vrtá hlavou? Chcete se pochlubit kamarádům, čtenářům a fanouškům, jak jste obstáli? Máte chuť se v textech dál rýpat třeba i formou veřejné diskuse (protože i my jsme tvorové omylní a jedineční a v komentářích najdete pouze naše názory, ne absolutní pravdy)? Vše záleží jen na vás – někdo je spokojený s výsledky, jiný se chce ještě pobavit. Ničemu se nebráníme. (Jen nám prosím dejte vědět třeba formou krátkého mailu, nesedíme 24/7 u počítače, ani nejsme napojeni na virtualitu, byť to tak někdy vypadá.)

 

Vjemy v povídkách

Ze stránek Dereka Siverse

Když se zeptáte prakticky kohokoli, kolik máme smyslů, řekne vám, že pět – sluch, čich, hmat, chuť a zrak. Vjemů ale prakticky každou vteřinu naší existence získáváme daleko víc – a proto je neradno na ně při psaní zapomínat.

Pokračování textu Vjemy v povídkách

Video: Kakofonixitida a hyperdetailitida

Konečně je tu dlouho slibované video na téma dvou velmi rozšířených autorských chyb, kakofonixitidy a hyperdetailitidy.

Natáčeli jsme opět na starý foťák, navíc se zpracování videí teprve učíme. Ale to znamená, že se máme kam zlepšovat. Zatím si nás možná spíš poslechněte 😉

Děkujeme Fionorovi za nakopnutí a rady, Ekyelce za ukázku a všem našim obětem za poskytnutý materiál, který nás inspiroval.