Zase jednou o zbraních – nesmyslné zbraně

Mám čím dál tím raději postavy, které se žádnými zbraněmi neohánějí. Ano, nedávno jsem si povzdechl, jak si lidé pletou pojmy. Označit pistoli se zásobníkem v rukojeti slovem revolver je jen vrcholek ledovce divných popisů u zbraní. To, že někdo samopal označí slovem kulomet (a naopak) je taky ještě pochopitelné. Jenže pak tu máme případy, kdy po sobě lidé daný text očividně ani nečetli nebo se nepodívali, zda daná zbraň vůbec existuje. Případně si ji vymysleli a už neřešili, zda dává smysl. Pokračování textu Zase jednou o zbraních – nesmyslné zbraně

O humoru

Smích léčí, vtipy má každý rád a humor je kořením života, aspoň to tvrdí lidová moudrost. Jelikož se nemá moudrým odporovat, je přímo povinností nabrat hrst vtípků a pár zaručených kaměňáků a přihodit je do každého kotlíku s písmenky. Nebo aspoň jednu z postav učinit tím super hláškujícím borcem, co má v knihách vždycky takový úspěch. Nebo ne? Pokračování textu O humoru

Zaseknutá deska

(Hele, Cirrat.)

Nedávno jsem se velmi letmo setkala s jedním člověkem, který měl připomínku k jisté věci, dokonce velmi závažnou připomínku, ale způsob, jakým ji prezentoval, během necelé minuty stačil k tomu, aby proti sobě popudil asi sedmdesát lidí. To už je docela umění. Žel korektorům a nakladatelům, jedná se o populární umění rozšířené mezi mnoha autory. A myslím, že z nadpisu je vám jasné, o čem bude řeč. Pokračování textu Zaseknutá deska

Povídky ve stylu Wikipedie

Doufám, že vás nemusím seznamovat s tím, co je to Wikipedie. Jděte tam, otevřete si náhodný článek a přečtěte si ho. Hotovo? Fajn. Teď si představte situaci, kdy povídka vypadá svým způsobem podobně. A věřte tomu nebo ne, ale setkal jsem se už s třemi variantami wikipedické povídky. V zásadě vám mohu sdělit, že ne všechny ty povídky byly jako celek špatné, ale ony encyklopedické prvky je dost kazily. Čemu se tedy radši vyhnout? Pokračování textu Povídky ve stylu Wikipedie

Přílišná slovní zásoba, kupené popisy a další zvěrstva

Setkal jsem se s názorem, že aby člověk mohl psát, potřebuje v první řadě dostatečnou slovní zásobu. Jo, proč ne. Jenže je také nutné umět ta slova správně poskládat k sobě, abyste nevypadali jen jako žáček první třídy, který umí používat tezaurus. Textů s bohatým výběrem slov, které byly ale napsané velice neobratně, jsem kolem sebe už viděl spoustu. Naštěstí psaní je dost o cviku. Každý nějak začínal, a pokud projevil dost snahy, vypracoval se. Dnes se zaměřme částečně právě na slovní zásobu. Co se stane, když se rozhodne autor svůj obsáhlý slovník nadužívat? A nejen slovník, popovídáme si i o určitých stylech vyjadřování a psaní obecně. Pokračování textu Přílišná slovní zásoba, kupené popisy a další zvěrstva

5 pojmů, které lidi neustále motají

Sem tam se setkávám se zmatením pojmů. Když si někdo poplete achát a akát, chápu, že to je zkrátka podobné slovo. Legrační záměna, nic víc. Jenže pak se najdou slova, o nichž jsou sami autoři přesvědčení, že něco znamenají, ale bohužel ty záměny nejsou ani legrační. Ony se nachází v soutěžních povídkách až nepříjemně často a nejedná se o záměnu kvůli podobnosti, ale spíš nepochopení pojmu. S čím se setkávám stále častěji a proto prosím autory, aby si zjistili, co to znamená? Pokračování textu 5 pojmů, které lidi neustále motají

O specifických druzích humoru

Psát humor není žádná sranda, jak řekl klasik. Stejně tak není snadné psát o humoru. Každý z nás se směje něčemu jinému. Pro jednoho perfektní komedie je pro jiného ukázka trapnosti. Říct tedy, že určitý druh humoru není vtipný, jde jen velmi těžko. Jenže na rovinu, když čtete nějakých dvě stě soutěžních povídek ročně (všímáte si, jak to číslo nechutně narůstá?), nakonec chtě nechtě zjistíte, že existují styly humoru, které jsou buď určené jen velmi specifickému obecenstvu nebo nejspíš vůbec nikomu. Pokračování textu O specifických druzích humoru

Postavy jsou taky lidi: Je to chlap, je to ženská

social-norms-3
Žena v kuchyni a muž u auta. Ale 50. léta 20. století jsme už opravdu nechali za sebou.

Začnu upozorněním: Triumvirát se snažíme držet stranou vlastních přesvědčení, ať se jedná o politická, společenská a další, a vcelku se nám to daří. Ale zatímco třeba v otázkách rasismu, náboženství a podobně jsou autoři poměrně vyvážení (čti „bijou a trápí své postavy rovným dílem“), otázky vztahů mužů a žen a jejich společenského postavení jako by zůstávaly tabu. A jelikož mám pocit, že si tím zbytečně zavíráme uličku, je čas do toho drbnout.  Pokračování textu Postavy jsou taky lidi: Je to chlap, je to ženská

Umění gradace – o napětí

Když se tak dívám, co všechno jsme napsali, o strachu a násilí jsme se zmiňovali opakovaně. Protože vy je opakovaně cpete do povídek. A právem! Je to nedílná součást každé společnosti, ať už její současnosti nebo minulosti. Nicméně je potřeba umět s těmito prvky taky zacházet. Dneska tohle téma jen tak rychle nakousnu a vrátím se k němu někdy v budoucnosti (takže asi za rok, jak se znám), protože i tak jsou většinou moje články na moc dlouhé lokte. Pokračování textu Umění gradace – o napětí

Čísla, hodnoty, rozdíly a jejich nepochopení

Minulý týden jsem se zmínil o jistém C.W.Chandlerovi, autorovi nechvalně proslulého komiksu Sonichu, který je mimochodem také dle vlastních slov autistou. O autismu obecně jsem se rozhodl si něco víc přečíst. Povědomí o tom, co to vlastně je, má dnes snad každý. Pokud ne, pomůže vám Google, od toho tu já nejsem. Základy jsem znal, ale pak jsem se začetl trochu víc a zjistil jeden důležitý fakt – najdou se začínající autoři, kteří, ač autismus očividně nemají, ve svých textech vykazují některé jeho příznaky. Takové, že pokud by se projevovaly ne v textu, ale chování, by jim mohly dělat trochu problémy při běžné komunikaci s okolím. Rozhodl jsem se tedy vytípnout některé z těchto problémů a navíc přidat pár dalších, které v příběhu mohou dělat paseku stejným způsobem. Pokračování textu Čísla, hodnoty, rozdíly a jejich nepochopení