Havraní vlasy, aneb patří ptáci na hlavu?

Havraní vlasy, oblíbený to obrat, na který spousta lidí nadává. Sám ho občas s povzdychem zmíním spolu s dotazem, proč pro jednou ty černé vlasy nešlo popsat nějak jinak. Jelikož ale máme skvělé čtenáře a ti mají neméně skvělé komentáře, nedávno jsem s několika vedl krátkou debatu právě na téma havraních vlasů. Padlo během ní pár opravdu trefných poznatků. Pokud oni komentátoři chtějí, nechť se ozvou v komentářích, abych sem nemusel nutně tahat jejich identity. Tak jako tak jim patří díky, protože tenhle článek je vlastně od nich, já ho budu jen tlumočit a doplňovat. Pokračování textu Havraní vlasy, aneb patří ptáci na hlavu?

Návrat k dávnému tématu – creepy klišé

Nemám příliš mnoho času, abych zde reagoval na komentáře. Navíc většinou, když už padne nějaký dotaz, zpravidla jej někdo zodpoví za mě, stejně nebo lépe, než bych to udělal já. Pak nám tu ale čas od času přistane komentář, který je tak podnětný, že kvůli němu sepíšu nový článek. Většinou je to z důvodů, že mě donutí se zamyslet, čímž mě přivede buď k novému námětu nebo alespoň doplnění námětu staršího. Občas se tak stane i po několika letech. Dnes jsem se rozhodl asi poprvé na komentář nejen reagovat článkem, ale dokonce ho i citovat a přímo odpovídat na jeho konkrétní části. Důvod pochopíte rychle. Pokračování textu Návrat k dávnému tématu – creepy klišé

Úsměvná klišé 42: Má to po tatínkovi/radioaktivním pavoukovi

Oblíbeným nakopávačem děje je tajemný artefakt. Dejme tomu prsten. Hrdina dostane prsten a zjistí, že by s ním měl něco udělat, například jej hodit do sopky. Svým způsoben podobným motivem je, když hrdina zjistí něco víc o svém původu. Jak příběh vypadá poté, a kdy se z něj může stát klišé ne ani tak úsměvné, ale nepříjemné? Pokračování textu Úsměvná klišé 42: Má to po tatínkovi/radioaktivním pavoukovi

Z popela: mozaika

Tak co, milí Fénixové? Jak vám to lítá? Nebo stále jen přešlapujete na místě, natřásáte křídla a na svůj velkolepý vzestup stále čekáte? Že máte málo zrní? Pojďme se dnes podívat na skryté poklady, co se dají najít doslova všude. Pokračování textu Z popela: mozaika

Postavy jsou taky lidi: Je to chlap, je to ženská

social-norms-3
Žena v kuchyni a muž u auta. Ale 50. léta 20. století jsme už opravdu nechali za sebou.

Začnu upozorněním: Triumvirát se snažíme držet stranou vlastních přesvědčení, ať se jedná o politická, společenská a další, a vcelku se nám to daří. Ale zatímco třeba v otázkách rasismu, náboženství a podobně jsou autoři poměrně vyvážení (čti „bijou a trápí své postavy rovným dílem“), otázky vztahů mužů a žen a jejich společenského postavení jako by zůstávaly tabu. A jelikož mám pocit, že si tím zbytečně zavíráme uličku, je čas do toho drbnout.  Pokračování textu Postavy jsou taky lidi: Je to chlap, je to ženská

Fráze, rčení, ustálená slovní spojení – na co si dát pozor

Všichni používáme v řeči různé ustálené obraty, fráze a rčení. Řeknete, že prší nebo že lije jako z konve? Pokud není na obloze jediný mrak, můžete říct, že je jako vymetená. Podobné věci jsou naprosto běžnou součástí mluvy, takže když je použijeme v příběhu, rozhodně neuděláme chybu. Dokonce třeba u dialogu může používání podobných frází učinit vaši postavu pro čtenáře uvěřitelnější, protože mluví jako normální člověk. Jenže i používání frází s sebou nese nějaká rizika. Jaká? Čtěte dál. Pokračování textu Fráze, rčení, ustálená slovní spojení – na co si dát pozor

Umění gradace – o napětí

Když se tak dívám, co všechno jsme napsali, o strachu a násilí jsme se zmiňovali opakovaně. Protože vy je opakovaně cpete do povídek. A právem! Je to nedílná součást každé společnosti, ať už její současnosti nebo minulosti. Nicméně je potřeba umět s těmito prvky taky zacházet. Dneska tohle téma jen tak rychle nakousnu a vrátím se k němu někdy v budoucnosti (takže asi za rok, jak se znám), protože i tak jsou většinou moje články na moc dlouhé lokte. Pokračování textu Umění gradace – o napětí

Úsměvná klišé 41: Rozhodně ne zaklínač

Při hodnocení letošního ročníku soutěže O dračí řád jsem z legrace Cirrat navrhl, že bychom mohli udělat klišé bingo. Nápad se chytil a my dali dohromady nějakých sto dvacet, možná víc klišé, která se opakují až podezřele často. Jedno z nich bylo ,,klon známé postavy“. Původně jsem přímo navrhl, aby tam byl přímo klon zaklínače, ale uznali jsme, že to radši zobecníme. Proč si ale nepromluvit rovnou o podivných bratrancích našeho známého Geralta? Pokračování textu Úsměvná klišé 41: Rozhodně ne zaklínač

Host: Arenga: Kukuřice, krocani a… ne, to rozhodně není všechno

I když to vypadá, že opět nestíhám, je v tom něco jiného. Dnešní článek je totiž opět od hosta. Já ji znám už celé roky jako Arengu, ale můžete ji potkat i ve zdech Zemského archivu v Opavě, z čehož vyplývá, že k tématu středověku má opravdu hodně co říct. Já na ni s jistým potěšením prozradím i to, že Arenga má hodně co říct i k psaní, ale radši nebudu předbíhat. Zkrátka a dobře si tohle dobře přečtěte. Stojí to za to.

Ekyelka Pokračování textu Host: Arenga: Kukuřice, krocani a… ne, to rozhodně není všechno