Úsměvná klišé 4: Je to přeci jen obyčejný sedlák

Kdo viděl film Barbar Conan? A teď prosím myslím ten z osmdesátých let s nesmrtelným Arniem, nikoliv nedávnou předělávku, které se raději vyhýbám. V tomto filmu bylo v pár scénách vysvětleno, jak se Conan stal tak mocným válečníkem. Postup byl vcelku prostý. V dětství vypálená vesnice, roky otrocké dřiny u obrovského kola čerpajícího vodu, další roky coby zápasník v aréně.  Pokračování textu Úsměvná klišé 4: Je to přeci jen obyčejný sedlák

Úsměvná klišé 3: Léčivý lektvar

Článek jsem sice nazval léčivý lektvar, ale hodlám se zaměřit spíš na přesně opačný problém. Jak totiž funguje léčivý lektvar? Pokud jste někdy hráli nějaké RPG, museli jste se s různobarevnými lahvičkami (oblíbená bývá červená) setkat. Hrdina bojuje s nepřáteli, je zraněn, vypije lektvar a rázem je jako rybička. Zpravidla je tento akt doplněn popiskem typu „Cítíš, jak se ti žilami rozproudila léčivá moc lektvaru a tvá zranění jsou pryč“. Pokračování textu Úsměvná klišé 3: Léčivý lektvar

Úsměvná klišé 2: Všichni přeci věděli, že je zlý!

Bylo mi asi třináct let, když jsem četl Vládce stínů od Rogera Zelazného (tohle pradávné vydání se dá stále ještě koupit v Neoluxoru, i když je to s podivem. Pokud máte zájem, doporučuji si raději sehnat vydání od Strak na vrbě, nazvané Devět princů Amberu. Důvod? Překlad od J. Kantůrka). Nešla mi na rozum jedna věc. Corwin a Bleys dobývají zpět hrad Amber a bojují s hradní stráží. To nemůžou strážným prokázat, že patří ke královské rodině a jsou prostě lepší a charakternější (teda, u Bleyse nevím nevím), než proradný bratr Eric? Proč se je snaží strážní z jejich rodného sídla zlikvidovat?  Pokračování textu Úsměvná klišé 2: Všichni přeci věděli, že je zlý!

Úsměvná klišé 1: Dekapitovaná armáda

Podobně jako u podivných jmen, líných názvů textů a okoukaných zápletek, se také setkávám s tím, že lidé neustále dokola opakují různá, mnohdy opravdu úsměvná klišé. Materiálu je hodně, na více článků, tak to vezmeme jedno po druhém. První klišé zde. Pokračování textu Úsměvná klišé 1: Dekapitovaná armáda

Jméno: důležitý detail

Dnes bych se chtěla věnovat napohled samozřejmému aspektu tvorby: jménům a názvům. Pokud však předem jásáte, že vám poradím, jak svým postavám vtisknout jména, která si budou vaši čtenáři pamatovat do konce svého života, zklamu vás. Samozřejmě se někdy dotknu i této stránky věci, ale dnes se chci věnovat jinému aspektu tématu: názvům (tedy jménům textů) a jménům autorů. Pokračování textu Jméno: důležitý detail

I Margaret Thatcherová si vás ráda přečte

Někdy bych skoro nevěřil, k čemu všemu se upíšu. Na rovinu? Politice nehovím, opravdu se nejedná o můj koníček. Jenže potom jste osloveni, zda byste rádi neusedli v porotě soutěže Cena Margaret Thatcherové. Důvod je velice prostý – nechtějí tam jen lidi, co se vyznají v politice, ale také ty, kteří váš text budou hodnotit předně po stránce formy, nikoliv obsahu.

Co bych to neřekl, moje ješitnost po tom chňapla okamžitě.

Pokud máte pocit, že máte na to psát na následující témata: Pokračovatelé Margaret Thatcherové v evropské politice (Daniel Hannan, Nigel Farage a Václav Klaus),
Evropská unie z pohledu ekonomického liberalismu,
Evropská integrace a mír v Evropě: Co bylo dřív?,
tak neváhejte a směle se zapojte do soutěže Cena Margaret Thatcherové, kterou pořádají stránky reformy.cz. A proč? Věcné ceny a možnost uveřejnění vašeho textu v odborném časopisu.

Sikar