Legendy nebo povídky?

Někteří z vás možná už zaznamenali, že nemám rád slovo sága. Ano, zní epicky, ale ve výsledku je dnes všechno sága, protože se lidem asi nechtějí používat taková slova jako série nebo cyklus. Přitom kdybyste chtěli být puristé, tak skutečné ságy dneska nepíše nikdo, jedná se už jen o přenesený význam. Prosím, račte si přečíst, co je sága doopravdy. Právě úvahy nad ságami mě přivedly k tomuto tématu. Je úplně vhodné svoje dílo označovat za něco, čím tak úplně není? Pokračování textu Legendy nebo povídky?

O jazycích, pojmech a rozdílu v myšlení

Každý mluvíme jinak, o tom už jsme tu v pár článcích hovořili dřív. Někdo mluví zásadně spisovně, jiný nespisovně, další řekne třikrát ve větě ,,ty vole“. Styl mluvy je perfektní způsob, jak charakterizovat postavu a naznačit nám něco o jejím původu, společenském postavení, vzdělání, atd. Stručně? Když každá postava mluví trochu jinak a odpovídá to všemu výše zmíněnému, gratuluji. Co takhle ale v tomto tématu zabrousit do extrému? Pokračování textu O jazycích, pojmech a rozdílu v myšlení

Nevyvážený poměr příběhu a textu

V okamžiku, kdy toto čtete, mi zbývá do konce Dračího řádu přečíst tři povídky (z celkem sto čtyř). Kdybych to měl shrnout, byl to slušný ročník. Jako vždy se ovšem našly povídky, jež očividně neseděly rozsahu, který pro ně autor zvolil. Co k nim mohu říct? Pokračování textu Nevyvážený poměr příběhu a textu

Je literatura skutečně uměním pro vás?

Už párkrát jsem zmínil, že máte psát literaturu a nesnažit se nám přiblížit, jak by měla vypadat scéna ve filmu nebo snad dokonce dobrodružství vaší postavy z hry na hrdiny. K tomu však musím doplnit otázku – co dělat, když právě to chcete a třeba vám to i jde? Pokračování textu Je literatura skutečně uměním pro vás?

Článek o kozách

Nerad působím nějak vulgárně, ale skutečně těmi kozami myslím to, čemu jinak říkáme také prsa nebo ňadra. (Ano, název je tu proto, abyste klikli na článek.) Původně měl být tento článek součástí článku o mezidruhové lásce, ale nakonec jsem si řekl, že téma by zasloužilo rozebrat samostatně. Jdeme tedy na to. Pokračování textu Článek o kozách

Ach ta láska mezidruhová

Pokud ve vašem fantasy světě existují současně elfové a lidé, je jistá šance, že se tam vyskytne nějaký ten půlelf. Jestliže píšete sci-fi a mimozemšťané jsou podobní lidem, také se určitě najdou míšenci. A když už jsme u toho, uvádí se, že homo sapiens se nejspíš křížil s neandrtálci. Stejně tak se může křížit kůň a osel, lev a tygr, apod. Jak se říká, láska je slepá. Hlavně u těch koní, kterým dřív ukázali kobylu, zavázali oči a podstrčili oslici. Zaměřme se však opět na fantastiku. Mezidruhová láska. Kdy je dobré s ní raději přestat? Pokračování textu Ach ta láska mezidruhová

Havraní vlasy, aneb patří ptáci na hlavu?

Havraní vlasy, oblíbený to obrat, na který spousta lidí nadává. Sám ho občas s povzdychem zmíním spolu s dotazem, proč pro jednou ty černé vlasy nešlo popsat nějak jinak. Jelikož ale máme skvělé čtenáře a ti mají neméně skvělé komentáře, nedávno jsem s několika vedl krátkou debatu právě na téma havraních vlasů. Padlo během ní pár opravdu trefných poznatků. Pokud oni komentátoři chtějí, nechť se ozvou v komentářích, abych sem nemusel nutně tahat jejich identity. Tak jako tak jim patří díky, protože tenhle článek je vlastně od nich, já ho budu jen tlumočit a doplňovat. Pokračování textu Havraní vlasy, aneb patří ptáci na hlavu?

Návrat k dávnému tématu – creepy klišé

Nemám příliš mnoho času, abych zde reagoval na komentáře. Navíc většinou, když už padne nějaký dotaz, zpravidla jej někdo zodpoví za mě, stejně nebo lépe, než bych to udělal já. Pak nám tu ale čas od času přistane komentář, který je tak podnětný, že kvůli němu sepíšu nový článek. Většinou je to z důvodů, že mě donutí se zamyslet, čímž mě přivede buď k novému námětu nebo alespoň doplnění námětu staršího. Občas se tak stane i po několika letech. Dnes jsem se rozhodl asi poprvé na komentář nejen reagovat článkem, ale dokonce ho i citovat a přímo odpovídat na jeho konkrétní části. Důvod pochopíte rychle. Pokračování textu Návrat k dávnému tématu – creepy klišé

Nač to dělat jednoduše, když může být hrdina pitomec?

Občas si u nějakého příběhu řeknete, že tohle je přece pitomost. Zápletka jako kdyby byla nucená, postavy se chovají nelogicky a jako naprostí blbci, rozuzlení je náhlé a doslova vycucané z palce. Upřímně, mnoho příběhů obsahuje jeden či více zmíněných znaků, aniž by jim to uškodilo až tak moc, ale jak se říká, čeho je moc, toho je příliš. Pokračování textu Nač to dělat jednoduše, když může být hrdina pitomec?