Dvojaká čeština

confused-student-cartoonTenhle článek nosím v hlavě už od října loňského roku. Jeden z našich profesorů totiž jen tak mimochodem poznamenal něco jako „Ale uvědomujete si, že čeština má jako jediná ze slovanských jazyků dvě formy? A že se pokoušíme neustále regulovat její mluvenou formu pravidly, která mají platit pro tu psanou?“

Dalším faktorem, který podpořil jeho vznik, jsou chvíle, kdy nám čas od času někdo napíše buď u soutěžního příspěvku nebo u povídky ke kritice „Já vím, že tam píšu nespisovně/sprostě – ale je to jen v přímé řeči!“

Z mého úhlu pohledu tohle poměrně úzce souvisí. Nepovedlo se mi sice ještě pronorovat a vyhrabat všechny zdroje, které bych chtěla (cosi o konci semestru, práci a stěhování, víme?), nicméně představím vám tu pár bodů, které by měly lehce nabourat představy o tom, že pravidla českého pravopisu jsou posvátná, že spisovná čeština je lepší, než čeština obecná, a že národní obrození bylo dokonalé, bez chybičky a neexistovaly jiné alternativy (pokud jste tuhle ideu nikdy neměli, gratuluju vám). Pokračování textu Dvojaká čeština

Postavy jsou taky lidi – Jak jim zobák narost

Ptačí žena - autorka: June Yarham
Ptačí žena – autorka: June Yarham

Dneska budu stručná, tedy na sebe. Další z mé série o postavách se bude věnovat jednomu jedinému faktoru, který se často opomíjí, a to řeči.

Velmi často se stává, že všechny postavy v povídce mluví stejně. Používají stejný slovník, stejný tón, stejné fráze, stejné reakce. Jestli jste to ještě nepochopili, mluví úplně všichni stejně. Identicky. Totožně. To proto, že autor je trubka. Pokračování textu Postavy jsou taky lidi – Jak jim zobák narost

Video: Monstrózní monologové monolity

Ještě před Vánoci jsme pro vás nahráli video o dialozích a přímé řeči obecně. Souhrou okolností jsem se k jeho sestříhání ale dostala až dnes, a tak ho dostanete na Štěpána.

Pokračování textu Video: Monstrózní monologové monolity