Úsměvná klišé 43: Jsi mrtvý a navíc v pekle!

Jak se říká, člověk musí povinně dělat dvě věci – platit daně a umřít. O placení daní jsem zatím moc povídek nečetl, ale o tom, jak někdo umře, jich byla fůra. Nemám tím nutně na mysli akční příběhy nebo detektivky. Spíš chci pohovořit o případech, kdy už je postava mrtvá a přichází na řadu posmrtný život. Pokračování textu Úsměvná klišé 43: Jsi mrtvý a navíc v pekle!

Host: Míša Merglová: Jak je důležité míti Sikara

Opět jednou nám dorazil článek od hosta, který mě sice zpočátku vyděsil názvem, ale už v úvodu jsem se naštěstí uklidnil, když jsem zjistil, jak to je. Ale co bych zdržoval, račte se začíst.

Sikar Pokračování textu Host: Míša Merglová: Jak je důležité míti Sikara

Honem sežeňte novou postavu!

Určitě to znáte. Text nějak nedrží pohromadě, máte v něm díry a zdá se, že by to chtělo něco navíc, co by ho slepilo. Ačkoliv ve výsledku je lepší mít postav méně, než více (není nic horšího, než ztrácet se v záplavě jmen), občas problém vyřeší právě to, že přidáte nějakou novou. Otázka ale zní, zda na to není třeba pozdě. Pokračování textu Honem sežeňte novou postavu!

Otevřené dopisy autorům a šokovaní nakladatelé

Každému z nás občas přijde e-mail, nad kterým zůstává rozum stát. Pamatuji si na jeden takový z dob, kdy jsme se s tehdy ještě přítelkyní zabývali tvorbou titulků k seriálům. Podle jednoho komiksu totiž vznikly dva různé seriály, každý v jiné zemi. My přeložili verzi ze země A, načež nám někdo napsal, že chce přeložit verzi ze země B, tak jestli by mohl použít náš překlad a jen to přečasovat. Odpovídat mu, že to asi opravdu netočili podle stejného scénáře, byla docela lahůdka. A víte, že podobné maily občas chodí i nakladatelům, kteří sem tam neodolají a reagují na ně formou otevřeného dopisu? Pokračování textu Otevřené dopisy autorům a šokovaní nakladatelé

Drobečky, co se jinam nevešly (1)

Omlouvám se opět jednou za výpadek, měl jsem problémy s pevným diskem, který se rozhodl jít do důchodu. Rovnou bych na úvod článku ještě chtěl opožděně poděkovat všem, kdo se na nás přišli podívat na Světě knihy. Dvě hodiny před koncem celé akce jsme čekali maximálně dvacet lidí ale ta téměř sedmdesátka nám vyrazila dech.

Dnešní článek bude takový rozkouskovaný a bude to v podstatě několik miniaturních článků v jednom. Mnoho nešvarů, na které při čtení soutěžních povídek narážím, na samostatný článek nevydá a sem tam se povede, že si jich je několik podobných, aby se daly považovat za dostatek materiálu. Pak vám ale zůstanou vždy nějaké drobečky a výkřiky do tmy, o kterých nevíte, kam je zapracovat. Přesně těm se budu věnovat dnes, ať už se bude jednat o drobnosti ohledně reálií nebo zmatení pojmů. Pokračování textu Drobečky, co se jinam nevešly (1)

Roleplaying vs. powerplaying

Jistě jste si povšimli mých občasných povzdechů, že lidi nechápou často rozdíl mezi povídkou a dobrodružstvím své postavy z her na hrdiny. Pojďme se na to podívat i z trochu jiného úhlu, ano? Hraje tady totiž roli nejen vztah autora a kritika, ale také hráče a pána hry. Protože pokud jste někdy nějakou hru na hrdiny vedli, jistě jste se setkali s hráči, u nichž jste si říkali, že tihle by nikdy psát radši neměli. Pokračování textu Roleplaying vs. powerplaying

Hlavně s citem!

Kdysi dávno jsme se zabývali tématem, že někteří autoři jako kdyby se snažili soustředit na zrakové vjemy, ale zapomínali, že jejich hrdinové i čtenáři mají i jiné smysly. Dalším problémem jsou pak tací, kteří si sice na více smyslů vzpomenou, ale trochu problém jim činí fakt, že člověk není jen tělo, ale i mysl. Pokračování textu Hlavně s citem!

Autore školou povinný, nespěchej!

Omlouvám se za delší výpadek. Takhle to vypadá, když se v rychlém sledu za sebou odehraje toto: nemoc a s ní související antibiotika, narození druhého dítěte, onemocnění prvního dítěte (a taky antibiotika). Ty zmínky o dětech mě částečně přivedly k tématu dnešního článku. Pokud máte ve svém okolí začínajícího literáta ve věku kolem devíti let, klidně mu ukažte tento článek. Bude totiž obsahovat jednu radu, ze které by se mohli poučit i někteří starší. Pokračování textu Autore školou povinný, nespěchej!

Host: Arenga: Jak ve svých dílech (ne)ztvárnit skutečné osoby

Je to tak, nestíháme na všech frontách, všichni tři. Jelikož však máme skvělé přátele (a protože já jsem hlava děravá), dnes pro vás přesto máme zajímavé čtení.
Arenga se tentokrát podívala na problém, který čas od času řeší každý autor, zabývající se „ne až tak fiktivní“ fikcí. Aneb nač si třeba dávat pozor, když se rozhodnete do svého příběhu dosadit reálnou osobu.
Příjemné čtení, komentáře vítány!

Ekyelka Pokračování textu Host: Arenga: Jak ve svých dílech (ne)ztvárnit skutečné osoby

Souhvězdí, hvězdy a vesmír vůbec – reálie

Opět jednou jsem se rozhodl napsat o reáliích. Důvod je prostý – sem tam se v povídkách objeví chyby, o nichž jsem si myslel, že je píší jen konspirační teoretici do svých šokujících článků o mimozemšťanech. To, čím se v podobných článcích královsky bavím, je ovšem trochu smutné, pokud to najdu v povídce. Takže, jestli chcete, aby vaše povídka nebo konspirační teorie byla drobátko uvěřitelnější, račte se začíst. Pokračování textu Souhvězdí, hvězdy a vesmír vůbec – reálie