Za devaterou horami a devatero řekami…

Kdykoliv jsem jako malá slyšela nebo četla tenhle začátek pohádky, automaticky mě napadalo: kdo by v takové divočině bydlel? Jistě, tato slova měla evokovat nezměrnou vzdálenost odkudkoliv, jenže moje tehdejší chápání bralo obsaženou vizi z jiného pohledu: ne distančně, ale lokačně. Takže: kde že to váš příběh vlastně bydlí? Pokračování textu Za devaterou horami a devatero řekami…

Jméno a pseudonym

Je to vlastně téma stejně věčné a vděčné jako samotné texty: jméno nebo pseudonym? Bývaly doby, kdy byl autor vztahy ve společnosti přímo přinucen nepoužívat vlastní jméno – ať už z ekonomických důvodů, nebo třeba kvůli hrozícím represím ze strany státu. Pokračování textu Jméno a pseudonym

První ne/úspěch a co dál?

Máme prosinec. Rok je téměř u konce, což znamená, že všechny větší i menší literární soutěže už letos vydaly svá tajemství, prvenství a ceny. Jistě, ještě stále se s napětím čeká, kdo polapí Mloka, ale většinou si už autoři odbyli svůj díl nadšení i zklamání. Takže: co dál? Pokračování textu První ne/úspěch a co dál?

Linkou nebo napřeskáčku

Lidé jsou různí a mají různé chutě. Také jejich příběhy bývají rozličné (a občas až mnoholičné) a dají se vyprávět odlišnými způsoby. Stejně jako se autor chová přímo božsky ke svým postavám a světu, občas propadne iluzi, že si stejně může pohrávat i s dějovou linkou. Tam zakroutit, tady utáhnout na uzel, tady pro jistotu schovat pod stůl… No, ne vždycky to takhle funguje. Pokračování textu Linkou nebo napřeskáčku

Slon v jahodách

slon v jahodach
Výherní obrázek soutěže „Jak schovat slona“. Kliknutím přejdi na profil autora na webu, kde se konala.

Existuje jeden takovej fór, je poměrně starej, ale jestli ho znáte, stejně si ho přečtěte:

Víte, proč mají sloni červený voči? Přece aby se mohli schovávat v jahodách!

To bylo celý. Konec vtipu. Hotovo.

Teď, mohli byste říct, že mám pátek, chci vám zpříjemnit konec týdne/začátek víkendu, a tak se dělím o vtip. Ale znáte mě dost na to, abyste věděli, že mám něco za lubem (pro ty, co mě neznají: až mě poznáte, vy se budete divit).

 

Pokračování textu Slon v jahodách

Úsměvná klišé 9: Hrdina bez občanky

Bylo nebylo, napsal jsem kdysi článek o tom, jak mě fascinují hrdinové, kteří zachraňují svět ve věku, v němž bychom jim svěřili maximálně, aby pohlídali psa, protože o jejich mladšího sourozence bychom se ještě báli, že ho přinejmenším spláchnou do záchodu. Stručně a jasně, tehdejší článek mi pomocí komentářů čtenářů přinesl materiál na dnešní zpracování stejného tématu. Pokračování textu Úsměvná klišé 9: Hrdina bez občanky

Úsměvná klišé 8: Absurdně ostrý meč

Na rovinu a bez zbytečných keců? Klišé, o němž se chystám mluvit, je něco, co existuje i ve skutečném životě, jak uvidíte později. Meč v názvu neberte doslovně, protože v reálu nefunguje to, co ve videohrách. Pokud dáte postavě na nízké úrovni nejlepší zbraň ve hře, nestává se z ní automaticky superhrdina. Nejde jen o samotný meč, ale i o postavu. Pokračování textu Úsměvná klišé 8: Absurdně ostrý meč

Úsměvná klišé 6: Miluji tě, protože to autor řekl

Vztahy, láska, emoce obecně. To jsou věci, jimiž jsme v běžném životě obklopeni, a protože literatura by měla svým způsobem skutečný život imitovat, nevyhneme se jim ani v ní. A to je dobře. Vzato kol a kolem, dejme tomu romantické romány by se bez toho neobešly. Pokračování textu Úsměvná klišé 6: Miluji tě, protože to autor řekl

Úsměvná klišé 3: Léčivý lektvar

Článek jsem sice nazval léčivý lektvar, ale hodlám se zaměřit spíš na přesně opačný problém. Jak totiž funguje léčivý lektvar? Pokud jste někdy hráli nějaké RPG, museli jste se s různobarevnými lahvičkami (oblíbená bývá červená) setkat. Hrdina bojuje s nepřáteli, je zraněn, vypije lektvar a rázem je jako rybička. Zpravidla je tento akt doplněn popiskem typu „Cítíš, jak se ti žilami rozproudila léčivá moc lektvaru a tvá zranění jsou pryč“. Pokračování textu Úsměvná klišé 3: Léčivý lektvar

Úsměvná klišé 2: Všichni přeci věděli, že je zlý!

Bylo mi asi třináct let, když jsem četl Vládce stínů od Rogera Zelazného (tohle pradávné vydání se dá stále ještě koupit v Neoluxoru, i když je to s podivem. Pokud máte zájem, doporučuji si raději sehnat vydání od Strak na vrbě, nazvané Devět princů Amberu. Důvod? Překlad od J. Kantůrka). Nešla mi na rozum jedna věc. Corwin a Bleys dobývají zpět hrad Amber a bojují s hradní stráží. To nemůžou strážným prokázat, že patří ke královské rodině a jsou prostě lepší a charakternější (teda, u Bleyse nevím nevím), než proradný bratr Eric? Proč se je snaží strážní z jejich rodného sídla zlikvidovat?  Pokračování textu Úsměvná klišé 2: Všichni přeci věděli, že je zlý!