Úsměvná klišé 10: Vojín Slepičí Prdelka

Moc dobře vím, že voláš na Natašinu žhavou linku!
Moc dobře vím, že voláš na Natašinu žhavou linku!

Řekl jsem, že další úsměvné klišé půjde ven, pokud narazím na nějaké opravdu šťavnaté. A co se nestalo? Dělám korekturu titulků na jednu epizodu seriálu Nishi no Yoki Majo a v tu chvíli přišel. Vojín Slepičí Prdelka. Kecal. Kecal hodně a já si uvědomil, že s tímhle sabotérem jsem se setkal víckrát, takže šup s ním do úsměvných klišé.  Pokračování textu Úsměvná klišé 10: Vojín Slepičí Prdelka

Úsměvná klišé 9: Hrdina bez občanky

Bylo nebylo, napsal jsem kdysi článek o tom, jak mě fascinují hrdinové, kteří zachraňují svět ve věku, v němž bychom jim svěřili maximálně, aby pohlídali psa, protože o jejich mladšího sourozence bychom se ještě báli, že ho přinejmenším spláchnou do záchodu. Stručně a jasně, tehdejší článek mi pomocí komentářů čtenářů přinesl materiál na dnešní zpracování stejného tématu. Pokračování textu Úsměvná klišé 9: Hrdina bez občanky

Úsměvná klišé 7: Chaotické zlo, značka VŽDY

Chcete psát o boji dobra a zla. Věčné téma, které se dá naroubovat na libovolný žánr. Fajn, do toho. Jenže teď vás musím zadržet. Sundejte si prosím ty divné brýle, co způsobují, že vidíte černobíle. Pokračování textu Úsměvná klišé 7: Chaotické zlo, značka VŽDY

Úsměvná klišé 6: Miluji tě, protože to autor řekl

Vztahy, láska, emoce obecně. To jsou věci, jimiž jsme v běžném životě obklopeni, a protože literatura by měla svým způsobem skutečný život imitovat, nevyhneme se jim ani v ní. A to je dobře. Vzato kol a kolem, dejme tomu romantické romány by se bez toho neobešly. Pokračování textu Úsměvná klišé 6: Miluji tě, protože to autor řekl

Úsměvná klišé 5: Slyš, toto jest můj plán

Tohle klišé svým způsobem milujeme. Znáte to, dva poskoci míří na hrdinného agenta se zatraceně nízkým pořadovým číslem pistolemi, zatímco jejich šéf, Velezáporák Záporákovič, velice teatrálně vykládá o tom, jak hodlá pomocí svého paprsku smrti sestřelit z oběžné dráhy satelit, který má na svědomí televizní kanál, který on prostě nesnáší. Agent si plán vyslechne, načež díky nějaké sakramentské shodě okolností prchá pryč. Jelikož zná tajný plán, ví, jak padoucha zastavit, pokud možno doslova za pět dvanáct. Pokračování textu Úsměvná klišé 5: Slyš, toto jest můj plán

Úsměvná klišé 1: Dekapitovaná armáda

Podobně jako u podivných jmen, líných názvů textů a okoukaných zápletek, se také setkávám s tím, že lidé neustále dokola opakují různá, mnohdy opravdu úsměvná klišé. Materiálu je hodně, na více článků, tak to vezmeme jedno po druhém. První klišé zde. Pokračování textu Úsměvná klišé 1: Dekapitovaná armáda

Bojovnice v dějinách a příbězích

Asi jste mě nedávno viděli sdílet článek v angličtině „We Have Always Fought“: Challenging  the „Women, Cattle and Slaves“ Narrative. Je to dlouhé a znamená „Vždy jsme bojovaly“: napadení příběhu „žen, dobytka a otroků“. To zní strašně dramaticky, a i když mě název zaujal, trvalo mi asi deset dní, při kterých jsem na něj denně v otevřených záložkách v prohlížeči koukala, než jsem se do něj pustila.

Byla to síla. Ještě jsem nedočetla do konce a sdílela jsem na všechny strany. Ale protože vím, že ne každý mluví (a čte) anglicky, napsala jsem autorce Kameron Hurleyové, zda smím její článek přeložit do češtiny a vyvěsit tady, na triumvirátím webu. Během necelých dvanácti hodin jsem dostala odpověď „Ale samozřejmě, díky za optání!“

Při překladu jsem narazila na pár oříšků, mezi nimi například i to, že spisovná čeština nezná výraz „matriarcha“ – sice jako ekvivalent prolétla kolem „matka rodu“, ale v kontextu pak pochopíte, proč by to bylo nesprávné. Obrázky jsou použité stejné, jako byly v původním článku, jen přetažené jejich URL. Připravte se na dlouhé čtení, stojí to ale za to.

Děkuji Ekyelce za trpělivé korektury 🙂

Cirrat

Pokračování textu Bojovnice v dějinách a příbězích