Roleplaying vs. powerplaying

Jistě jste si povšimli mých občasných povzdechů, že lidi nechápou často rozdíl mezi povídkou a dobrodružstvím své postavy z her na hrdiny. Pojďme se na to podívat i z trochu jiného úhlu, ano? Hraje tady totiž roli nejen vztah autora a kritika, ale také hráče a pána hry. Protože pokud jste někdy nějakou hru na hrdiny vedli, jistě jste se setkali s hráči, u nichž jste si říkali, že tihle by nikdy psát radši neměli. Pokračování textu Roleplaying vs. powerplaying

Přespříliš vyvolený obětní beránek

Vyvolený. Nejspíš si představíte hrdinu, jehož příchod předpovědělo nějaké dávné proroctví. Může se dejme tomu jednat o dlouho ztraceného potomka legendárního krále, o němž se neví nic, kromě toho, že na <doplňte část těla> má mateřské znaménko ve tvaru <doplňte tvar> o velikosti mexického dolaru. Ano, zní to jako klišé, ale dává to docela smysl. Není s tím zrovna problém. Jenže co když ten váš vyvolený je přespříliš vyvolený? Pokračování textu Přespříliš vyvolený obětní beránek

Hlavně s citem!

Kdysi dávno jsme se zabývali tématem, že někteří autoři jako kdyby se snažili soustředit na zrakové vjemy, ale zapomínali, že jejich hrdinové i čtenáři mají i jiné smysly. Dalším problémem jsou pak tací, kteří si sice na více smyslů vzpomenou, ale trochu problém jim činí fakt, že člověk není jen tělo, ale i mysl. Pokračování textu Hlavně s citem!

Postavy vs. celky

Občas se během hodnocení soutěže stane, že nějaká povídka upozorní na problém, který se vyskytl ve více textech. Začnu trochu odbočkou. Řekněte mi, o čem je například původní Star Trek. Odpověď je snadná – vesmírná loď Enterprise cestuje kosmem a zažívá dobrodružství. Tak, a takhle je to špatně. Loď sice cestuje, ale dobrodružství zažívá její posádka. Dnes opět jednou bude článek o extrémech, co taky mohou lidi napsat. Pokračování textu Postavy vs. celky

Host: Arenga: Jak ve svých dílech (ne)ztvárnit skutečné osoby

Je to tak, nestíháme na všech frontách, všichni tři. Jelikož však máme skvělé přátele (a protože já jsem hlava děravá), dnes pro vás přesto máme zajímavé čtení.
Arenga se tentokrát podívala na problém, který čas od času řeší každý autor, zabývající se „ne až tak fiktivní“ fikcí. Aneb nač si třeba dávat pozor, když se rozhodnete do svého příběhu dosadit reálnou osobu.
Příjemné čtení, komentáře vítány!

Ekyelka Pokračování textu Host: Arenga: Jak ve svých dílech (ne)ztvárnit skutečné osoby

O jazycích, pojmech a rozdílu v myšlení

Každý mluvíme jinak, o tom už jsme tu v pár článcích hovořili dřív. Někdo mluví zásadně spisovně, jiný nespisovně, další řekne třikrát ve větě ,,ty vole“. Styl mluvy je perfektní způsob, jak charakterizovat postavu a naznačit nám něco o jejím původu, společenském postavení, vzdělání, atd. Stručně? Když každá postava mluví trochu jinak a odpovídá to všemu výše zmíněnému, gratuluji. Co takhle ale v tomto tématu zabrousit do extrému? Pokračování textu O jazycích, pojmech a rozdílu v myšlení

Článek o kozách

Nerad působím nějak vulgárně, ale skutečně těmi kozami myslím to, čemu jinak říkáme také prsa nebo ňadra. (Ano, název je tu proto, abyste klikli na článek.) Původně měl být tento článek součástí článku o mezidruhové lásce, ale nakonec jsem si řekl, že téma by zasloužilo rozebrat samostatně. Jdeme tedy na to. Pokračování textu Článek o kozách

Pestrá paleta na hlavě – anime vlasy

Kdo jste byli na T3conu, možná si pamatujete, že jsem se zmínil o takzvaných anime vlasech. Mezi premiérou a reprízou přednášky jsem o tomto tématu zjistil něco víc, ale na detailnější rozbor nebyl čas. Proto anime vlasům věnuji článek. Podívejte se na nějaké anime. Je poměrně velká šance, že postavy budou mít vlasy různých nepřirozených barev. Diváky žánru většinou řvavá paleta příliš neruší, jsou na to zvyklí a tak nějak to k japonské animaci patří. Jenže jako už několikrát si jdeme říct, jaký rozdíl je mezi textem a filmem. Pokračování textu Pestrá paleta na hlavě – anime vlasy

Postavy jsou taky lidi: Je to chlap, je to ženská

social-norms-3
Žena v kuchyni a muž u auta. Ale 50. léta 20. století jsme už opravdu nechali za sebou.

Začnu upozorněním: Triumvirát se snažíme držet stranou vlastních přesvědčení, ať se jedná o politická, společenská a další, a vcelku se nám to daří. Ale zatímco třeba v otázkách rasismu, náboženství a podobně jsou autoři poměrně vyvážení (čti „bijou a trápí své postavy rovným dílem“), otázky vztahů mužů a žen a jejich společenského postavení jako by zůstávaly tabu. A jelikož mám pocit, že si tím zbytečně zavíráme uličku, je čas do toho drbnout.  Pokračování textu Postavy jsou taky lidi: Je to chlap, je to ženská

O ideálu krásy

Kdysi dávno, ještě na základní škole, jsme šli se třídou do divadla. Já jsem šel jako poslední, takže po mé levici se usadili žáci z jiné třídy. Spolužák, který byl na druhé straně, se ke mně naklonil a pošeptal mi, že se mám. Proč? No protože se vedle mě posadila taková pěkná holka. Já se na ni podíval a přemýšlel jsem o jeho vkusu. Stručně, nebyla můj typ.

Dnes bych totiž rád pohovořil o tom, že ideál krásy je za prvé věc velmi subjektivní a za druhé se s postupem času mění. Pokračování textu O ideálu krásy