Úsměvná klišé 43: Jsi mrtvý a navíc v pekle!

Jak se říká, člověk musí povinně dělat dvě věci – platit daně a umřít. O placení daní jsem zatím moc povídek nečetl, ale o tom, jak někdo umře, jich byla fůra. Nemám tím nutně na mysli akční příběhy nebo detektivky. Spíš chci pohovořit o případech, kdy už je postava mrtvá a přichází na řadu posmrtný život. Pokračování textu Úsměvná klišé 43: Jsi mrtvý a navíc v pekle!

Honem sežeňte novou postavu!

Určitě to znáte. Text nějak nedrží pohromadě, máte v něm díry a zdá se, že by to chtělo něco navíc, co by ho slepilo. Ačkoliv ve výsledku je lepší mít postav méně, než více (není nic horšího, než ztrácet se v záplavě jmen), občas problém vyřeší právě to, že přidáte nějakou novou. Otázka ale zní, zda na to není třeba pozdě. Pokračování textu Honem sežeňte novou postavu!

Roleplaying vs. powerplaying

Jistě jste si povšimli mých občasných povzdechů, že lidi nechápou často rozdíl mezi povídkou a dobrodružstvím své postavy z her na hrdiny. Pojďme se na to podívat i z trochu jiného úhlu, ano? Hraje tady totiž roli nejen vztah autora a kritika, ale také hráče a pána hry. Protože pokud jste někdy nějakou hru na hrdiny vedli, jistě jste se setkali s hráči, u nichž jste si říkali, že tihle by nikdy psát radši neměli. Pokračování textu Roleplaying vs. powerplaying

Přespříliš vyvolený obětní beránek

Vyvolený. Nejspíš si představíte hrdinu, jehož příchod předpovědělo nějaké dávné proroctví. Může se dejme tomu jednat o dlouho ztraceného potomka legendárního krále, o němž se neví nic, kromě toho, že na <doplňte část těla> má mateřské znaménko ve tvaru <doplňte tvar> o velikosti mexického dolaru. Ano, zní to jako klišé, ale dává to docela smysl. Není s tím zrovna problém. Jenže co když ten váš vyvolený je přespříliš vyvolený? Pokračování textu Přespříliš vyvolený obětní beránek

Hlavně s citem!

Kdysi dávno jsme se zabývali tématem, že někteří autoři jako kdyby se snažili soustředit na zrakové vjemy, ale zapomínali, že jejich hrdinové i čtenáři mají i jiné smysly. Dalším problémem jsou pak tací, kteří si sice na více smyslů vzpomenou, ale trochu problém jim činí fakt, že člověk není jen tělo, ale i mysl. Pokračování textu Hlavně s citem!

Postavy vs. celky

Občas se během hodnocení soutěže stane, že nějaká povídka upozorní na problém, který se vyskytl ve více textech. Začnu trochu odbočkou. Řekněte mi, o čem je například původní Star Trek. Odpověď je snadná – vesmírná loď Enterprise cestuje kosmem a zažívá dobrodružství. Tak, a takhle je to špatně. Loď sice cestuje, ale dobrodružství zažívá její posádka. Dnes opět jednou bude článek o extrémech, co taky mohou lidi napsat. Pokračování textu Postavy vs. celky

Host: Arenga: Jak ve svých dílech (ne)ztvárnit skutečné osoby

Je to tak, nestíháme na všech frontách, všichni tři. Jelikož však máme skvělé přátele (a protože já jsem hlava děravá), dnes pro vás přesto máme zajímavé čtení.
Arenga se tentokrát podívala na problém, který čas od času řeší každý autor, zabývající se „ne až tak fiktivní“ fikcí. Aneb nač si třeba dávat pozor, když se rozhodnete do svého příběhu dosadit reálnou osobu.
Příjemné čtení, komentáře vítány!

Ekyelka Pokračování textu Host: Arenga: Jak ve svých dílech (ne)ztvárnit skutečné osoby

O jazycích, pojmech a rozdílu v myšlení

Každý mluvíme jinak, o tom už jsme tu v pár článcích hovořili dřív. Někdo mluví zásadně spisovně, jiný nespisovně, další řekne třikrát ve větě ,,ty vole“. Styl mluvy je perfektní způsob, jak charakterizovat postavu a naznačit nám něco o jejím původu, společenském postavení, vzdělání, atd. Stručně? Když každá postava mluví trochu jinak a odpovídá to všemu výše zmíněnému, gratuluji. Co takhle ale v tomto tématu zabrousit do extrému? Pokračování textu O jazycích, pojmech a rozdílu v myšlení