Autorské právo není žádná sranda, díl druhý: Můj vlastní text + cizí reálie 2/2

Předem tohoto článku musím poděkovat lidem, kteří komentovali minulý článek o autorském právu. Stručně, když přijdu k nějakému dotazu, obvykle ho už mezitím někdo jiný zodpověděl za mě a navíc i lépe, než bych to dovedl já. Jinými slovy, v komentářích tu vždy rád uvítám kohokoliv, kdo danému tématu rozumí a je ochoten buď ostatním pomoct nebo nějakým způsobem článek doplnit. Ostatně, to víte, že bereme i články od hostů, že? Pokud máte pocit, že k něčemu máte co říct, klidně ho napište a pošlete nám.

Minule jsem řekl, že existují určité výjimky, kdy můžeme použít cizí reálie. Jak to s nimi tedy je? Pohovořím nejen o těch výjimkách, protože za těch pár týdnů od minulého článku se mi do pracek dostal další materiál, o kterém by bylo vhodné pohovořit. Pokračování textu Autorské právo není žádná sranda, díl druhý: Můj vlastní text + cizí reálie 2/2

O hajzlech 2 – hajzlové všude kolem nás

VAROVÁNÍ – následující článek je poněkud osobnější, než obvykle. Obsahuje názory na jisté téma a nejedná se o řečení ,,toto je správně a mělo by to tak být“, ale ,,nad tímhle se zkuste zamyslet i vy, já to poslední dobou dělám až příliš často“. Děkuji za pozornost, protože u tohoto článku opravdu bylo třeba toto zmínit.

Nevím, kde mám začít. Skutečně, nemám nejmenší tušení, jak začít tenhle článek, jelikož k tomuto tématu se dá říct možná až příliš. Ano, autorská práva jsem opět odložil na později, protože během minulého týdne se mi do rukou úplně náhodou dostal další materiál, který si zaslouží hlubší prověření a zamyšlení. Takže vám mohu slíbit, že ten článek bude sice později, ale o to lepší.

Loni v květnu jsem se zabýval tím, co se stane, když píšeme hrdinu hajzla. Pod článkem se rozvinula poměrně výživná diskuze, ale to nejlepší mi přišlo soukromě. Pozor, na následujícím screenshotu jsou nehezká slova, ale co bychom taky čekali od diskuze mě a Gadra, že. A hlavně, článek možná nebude vhodný pro jedince, které ještě neopustila víra v to, že lidstvo je normální. Pokračování textu O hajzlech 2 – hajzlové všude kolem nás

O normálních postavách – Zzyrtax Nepřemožitelný vs. pan Hamáček

Pokud jste očekávali další článek o autorských právech, omlouvám se vám. Usoudil jsem, podnícen diskuzí pod článkem minulým, že to téma nechám ještě chvíli zrát v hlavě a zkusím najít víc příkladů. Takže od seriálu si dáme pauzu a podíváme se na něco jiného.

Kdo jste se předchozí dva roky zúčastnili našich přednášek na PragoFFestech, možná v následujícím článku poznáte styl kresby specifický pro mé prezentace. A mohu také slíbit, že vás další taková přednáška čeká i letos. Konec keců, jdeme na článek. Pokračování textu O normálních postavách – Zzyrtax Nepřemožitelný vs. pan Hamáček

Úsměvná klišé 41: Rozhodně ne zaklínač

Při hodnocení letošního ročníku soutěže O dračí řád jsem z legrace Cirrat navrhl, že bychom mohli udělat klišé bingo. Nápad se chytil a my dali dohromady nějakých sto dvacet, možná víc klišé, která se opakují až podezřele často. Jedno z nich bylo ,,klon známé postavy“. Původně jsem přímo navrhl, aby tam byl přímo klon zaklínače, ale uznali jsme, že to radši zobecníme. Proč si ale nepromluvit rovnou o podivných bratrancích našeho známého Geralta? Pokračování textu Úsměvná klišé 41: Rozhodně ne zaklínač

Host: Meridion: Cestovatelky do jiných světů – hledání nového mýtu?

Dneska jsem neměl mít článek, protože jsem ho prostě a jednoduše nestíhal. Vyřešili to ovšem za nás sami čtenáři, konkrétně Meridion. Ta si přeje být uvedena pouze pod přezdívkou a bez jakýchkoliv odkazů. Co bych to byl ale za potvoru, kdybych na ni neprozradil jednu důležitou informaci. Od Meridion máme doma jednu knihu, takže vám mohu zaručit, že ví, o čem mluví. Co bych mohl říct ještě? Snad jen, že mi ukradla článek! O tomhle tématu jste mě slyšeli mluvit letos na Pragoffestu a dlouho jsem přemýšlel, zda o tom nenapsat i článek. Meridion to udělala za mě a více než dobře, jak uvidíte. Možná na něj jednoho dne navážu, ale teď už předám slovo… Pokračování textu Host: Meridion: Cestovatelky do jiných světů – hledání nového mýtu?

Postavy jsou taky lidi: ZLO!TM

Dnes se podíváme na padouchy
Dnes se podíváme na padouchy

Tohle by mohlo skoro patřit i do úsměvných klišé, ale ono to ani není moc úsměvné. Hned řeknu proč.

Když se hrdinovi všechno daří a nenaráží na žádné překážky a protivenství, v lepším případě je to studie postavy, momentu, nebo tak něco. V tom horším je to něco neskonale otravného. Většina autorů tohle chápe, proto svým hrdinům nějakou tu překážku nachystá, ať už ve formě nepříznivé situace nebo protivníka, kterého musí porazit. A právě ti protivníci občas bývají trochu problém. Pokračování textu Postavy jsou taky lidi: ZLO!TM

O historii a historkách

Nejspíš jsem o tom už někde psala – článků o postavách, charakterech, dějových zvratech a plánování je k nalezení s nejen mým podpisem už tolik, že se možná budu opakovat. Jak jsem se však na vlastní oči přesvědčila hned v první pětici soutěžních povídek letošního Dračího řádu, nikdy není zbytečné si zopakovat základy. Vždycky se totiž objeví někdo, kdo o nich nikdy neslyšel, nebo mu jsou šumák.

Pokračování textu O historii a historkách

Úsměvná klišé 39: Mějte rádi mého hrdinu! Vždyť je to takový chudáček…

Někdo říká, že aby si příběh užil, musí mu být hlavní hrdina sympatický. Chce se do něj svým způsobem vcítit. Víte co? Ona je to na jednu stranu pravda. Sympatický hlavní hrdina činí příběh rázem snáze čitelným. Jak ovšem sympatického hrdinu psát? Pokračování textu Úsměvná klišé 39: Mějte rádi mého hrdinu! Vždyť je to takový chudáček…

O hledání nepřítele

Ne každý příběh je potřebuje, ale když už se autor rozhodne postavit silného hrdinu bez bázně a hany, co potřebuje víc než lepou ženu k zachránění a trůn k ukořistění? Správně, nepřítele. Uveřitelného, zlého a po všech stránkách dokonalého. Jenže: kde vzít a nekrást? Pokračování textu O hledání nepřítele

Úsměvná klišé 37: Máme jediného schopného muže

Dva dny po uveřejnění článku o povídkách podle her mě napadlo, co jsem do něj zapomněl napsat. Jenže když jsem se nad tím tématem zamyslel, došlo mi, že to není problém literatury podle her, ale obecně všech příběhů. A není to o nepochopení rozdílů mezi jednotlivými médii, ale je to klišé jako vrata. Proto se vracíme k seriálu o úsměvných klišé. Pokračování textu Úsměvná klišé 37: Máme jediného schopného muže