Úsměvná klišé 29: Ignorující a ignorovaní rodiče

Už jsem se párkrát setkal s tím, že je obrovským klišé, pokud je váš hrdina sirotek. Nemám nic moc, co bych mohl říct proti tomuto tvrzení. Ačkoliv se kolem nás nachází sirotků vcelku dost a nechci se jich nijak dotknout, tak v literárním světě se tím, že z hrdiny uděláte sirotka, můžete vyhnout spoustě problémů. Pokračování textu Úsměvná klišé 29: Ignorující a ignorovaní rodiče

Úsměvná klišé 27: Kolik jazyků znáš, jedenkrát jsi člověkem

Přijde vám nadpis divný? On je. Ovšem má to svůj důvod, jak brzy odhalím. Zeptejte se sami sebe – když tvoříte postavu, kolika mluví jazyky? Může umět česky, anglicky, německy… Dokonce neexistuje pouze jedna jediná znaková řeč, takže když se setkají dva nemluvící z opačných konců světa, nemusí se domluvit. Pokračování textu Úsměvná klišé 27: Kolik jazyků znáš, jedenkrát jsi člověkem

Úsměvná klišé 26: Pasivní akční hrdina a úplně pitomý mudrc

Občas bychom měli být upřímní ke svým postavám. A taky by k sobě měly být upřímné samy postavy. Dost jsem váhal, kam tento článek zařadit, ale protože se z tohoto problémů už stalo kvůli jeho četnosti klišé, nač tedy dva pondělky po sobě nepokračovat v seriálu. Pokračování textu Úsměvná klišé 26: Pasivní akční hrdina a úplně pitomý mudrc

Ach, postavo 13: Geroj Tragédyč

Nejde je minout, přehlédnout a už vůbec ne přeslechnout. Hrdinové bez bázně a hany, ty poslední spravedlivé a statečné – kteří, než zaklepou bačkorami či kopýtky, dají svému okolí náležitě sežrat, jak hrdinně se za ně nechají zabít… Tak hrdinně, že je kolikrát sám čtenář chce zaškrtit, aby už měl klid. Pokračování textu Ach, postavo 13: Geroj Tragédyč