Otevřené dopisy autorům a šokovaní nakladatelé

Každému z nás občas přijde e-mail, nad kterým zůstává rozum stát. Pamatuji si na jeden takový z dob, kdy jsme se s tehdy ještě přítelkyní zabývali tvorbou titulků k seriálům. Podle jednoho komiksu totiž vznikly dva různé seriály, každý v jiné zemi. My přeložili verzi ze země A, načež nám někdo napsal, že chce přeložit verzi ze země B, tak jestli by mohl použít náš překlad a jen to přečasovat. Odpovídat mu, že to asi opravdu netočili podle stejného scénáře, byla docela lahůdka. A víte, že podobné maily občas chodí i nakladatelům, kteří sem tam neodolají a reagují na ně formou otevřeného dopisu? Pokračování textu Otevřené dopisy autorům a šokovaní nakladatelé

Přespříliš vyvolený obětní beránek

Vyvolený. Nejspíš si představíte hrdinu, jehož příchod předpovědělo nějaké dávné proroctví. Může se dejme tomu jednat o dlouho ztraceného potomka legendárního krále, o němž se neví nic, kromě toho, že na <doplňte část těla> má mateřské znaménko ve tvaru <doplňte tvar> o velikosti mexického dolaru. Ano, zní to jako klišé, ale dává to docela smysl. Není s tím zrovna problém. Jenže co když ten váš vyvolený je přespříliš vyvolený? Pokračování textu Přespříliš vyvolený obětní beránek

Nač co dělat složitě, když to jde nechutně jednoduše?

Už dřív jsem se vyjádřil, že váš příběh potřebuje předně jedno – konflikt. Tím nemyslím válku, ale jakýkoliv nesoulad, od kterého se může příběh odvíjet. Když se postavy na všem shodnou, nemáte příběh. Jakmile spolu nesouhlasí, už to musíte řešit a příběh je tu. Jenže co když příběh konflikt má, ale neví pořádně, co s ním? Pokračování textu Nač co dělat složitě, když to jde nechutně jednoduše?

Neignorujte okraje! Nebo je radši ignorujte?

Většina z nás píše text v nějakém programu, jako je Word, jeho alternativa v Open/Libre Office, atd. Tyto programy vám umožňují dost dobře přizpůsobovat vzhled stránky. A to je někdy kámen úrazu. Pokračování textu Neignorujte okraje! Nebo je radši ignorujte?

O neexistujícím konci

Možná to sami dobře znáte: celý rok šlapete jak švýcarské hodinky, honíte jednu uzávěrku za druhou a poctivě pracujete, abyste si mohli na konci prosince slastně oddechnout: padla! A pak přijde leden – a celý blázinec začne nanovo. Pokračování textu O neexistujícím konci

Dějové zvrat(k)y

Je vcelku normální čtenáře mást a podsouvat mu falešné stopy. Celou dobu podezříváte Frantu, že je vrahem, ale ono se nakonec ukáže, že to byl Pepa, který se tvářil, že on nic, on muzikant. Myslím, že jsem tu o tom měl nějaký článek před časem. Dnes bych se ale rád zabýval otázkou, kdy ještě jsou podobná překvapivá odhalení pro čtenáře snesitelná. Pokračování textu Dějové zvrat(k)y

Postavy vs. celky

Občas se během hodnocení soutěže stane, že nějaká povídka upozorní na problém, který se vyskytl ve více textech. Začnu trochu odbočkou. Řekněte mi, o čem je například původní Star Trek. Odpověď je snadná – vesmírná loď Enterprise cestuje kosmem a zažívá dobrodružství. Tak, a takhle je to špatně. Loď sice cestuje, ale dobrodružství zažívá její posádka. Dnes opět jednou bude článek o extrémech, co taky mohou lidi napsat. Pokračování textu Postavy vs. celky

Host: Arenga: Jak ve svých dílech (ne)ztvárnit skutečné osoby

Je to tak, nestíháme na všech frontách, všichni tři. Jelikož však máme skvělé přátele (a protože já jsem hlava děravá), dnes pro vás přesto máme zajímavé čtení.
Arenga se tentokrát podívala na problém, který čas od času řeší každý autor, zabývající se „ne až tak fiktivní“ fikcí. Aneb nač si třeba dávat pozor, když se rozhodnete do svého příběhu dosadit reálnou osobu.
Příjemné čtení, komentáře vítány!

Ekyelka Pokračování textu Host: Arenga: Jak ve svých dílech (ne)ztvárnit skutečné osoby

Legendy nebo povídky?

Někteří z vás možná už zaznamenali, že nemám rád slovo sága. Ano, zní epicky, ale ve výsledku je dnes všechno sága, protože se lidem asi nechtějí používat taková slova jako série nebo cyklus. Přitom kdybyste chtěli být puristé, tak skutečné ságy dneska nepíše nikdo, jedná se už jen o přenesený význam. Prosím, račte si přečíst, co je sága doopravdy. Právě úvahy nad ságami mě přivedly k tomuto tématu. Je úplně vhodné svoje dílo označovat za něco, čím tak úplně není? Pokračování textu Legendy nebo povídky?