Úsměvná klišé 39: Mějte rádi mého hrdinu! Vždyť je to takový chudáček…

Někdo říká, že aby si příběh užil, musí mu být hlavní hrdina sympatický. Chce se do něj svým způsobem vcítit. Víte co? Ona je to na jednu stranu pravda. Sympatický hlavní hrdina činí příběh rázem snáze čitelným. Jak ovšem sympatického hrdinu psát? Pokračování textu Úsměvná klišé 39: Mějte rádi mého hrdinu! Vždyť je to takový chudáček…

O cvičných textech

Principy zlepšování jsou ve své jednoduchosti vztažitelné na téměř jakoukoliv oblast lidského konání, ať už se jedná o sport nebo tvorbu. Jak chcete dosáhnout mistrovství (nebo se aspoň zlepšit), když nebudete cvičit? Aneb proč je dobré zkoušet stále něco nového. Pokračování textu O cvičných textech

Pár důvodů, proč vaše povídka podle hry není vzrušující

O dovolené jsem s jedním člověkem během řeči narazil na dost zajímavé téma. Jak je možné, že tolik filmů podle videoher dopadá podprůměrně nebo rovnou katastroficky? Proč, když vezmete materiál lidmi milovaný, vznikají často paskvily? Věřte nebo ne, u psaní to je dost podobné, takže se na toto téma podíváme trochu obšírněji. Pokračování textu Pár důvodů, proč vaše povídka podle hry není vzrušující

Z popela: o navazování

Dobrý holubi se vracejí, že? A nit se dá přeci navázat, když se přetrhne, to je přeci snadné. Tak proč to nelze takhle jednoduše aplikovat na psaní, jakmile se vracíte literárně z hrobu?
Holt Fénixové to vždycky mají složitější, protože Fénixové. Pokračování textu Z popela: o navazování

Dvojaká čeština

confused-student-cartoonTenhle článek nosím v hlavě už od října loňského roku. Jeden z našich profesorů totiž jen tak mimochodem poznamenal něco jako „Ale uvědomujete si, že čeština má jako jediná ze slovanských jazyků dvě formy? A že se pokoušíme neustále regulovat její mluvenou formu pravidly, která mají platit pro tu psanou?“

Dalším faktorem, který podpořil jeho vznik, jsou chvíle, kdy nám čas od času někdo napíše buď u soutěžního příspěvku nebo u povídky ke kritice „Já vím, že tam píšu nespisovně/sprostě – ale je to jen v přímé řeči!“

Z mého úhlu pohledu tohle poměrně úzce souvisí. Nepovedlo se mi sice ještě pronorovat a vyhrabat všechny zdroje, které bych chtěla (cosi o konci semestru, práci a stěhování, víme?), nicméně představím vám tu pár bodů, které by měly lehce nabourat představy o tom, že pravidla českého pravopisu jsou posvátná, že spisovná čeština je lepší, než čeština obecná, a že národní obrození bylo dokonalé, bez chybičky a neexistovaly jiné alternativy (pokud jste tuhle ideu nikdy neměli, gratuluju vám). Pokračování textu Dvojaká čeština

Z popela: remise kontra vývoj

Tak co, milí Fénixové? Už se necítíte jako nazí v trní? Peří je zpět? Zobák zase dorostl? To je báječný pocit!
Nebo snad ne? Stále vám něco drobného chybí a drží vás při zemi? Třeba ten hurá-zápal z doby předtím, slepé datlení do klávesnice, až písmenka odletují? Pokračování textu Z popela: remise kontra vývoj

Když plamen vášně zhasne

Někdy člověk vezme do ruky pero nebo si sedne ke klávesnici a má opravdu nedobrý pocit...
Někdy člověk vezme do ruky pero nebo si sedne ke klávesnici a má opravdu nedobrý pocit…

Ne, ne, nebojte se, nebudeme se tu bavit o romanci a nehodlám vám udělovat rady týkající se vašeho soukromého života – každý si musí udělat své chyby sám a přijít si na své vlastní zkušenosti. Ale promluvíme si o vyhoření a o tom, jaké to je, když máte spousty nápadů, ale jakmile otevřete nový, čistý soubor (nebo sešit, každému, co jeho jest), všechny vaše múzy se seberou a řeknou:

„Ne, dneska ne!“

A nejen, že jdou hromadně na pivo, ale ani vás nevezmou s sebou, mrchy jedny! A někdy se ani neobtěžují se vůbec objevit, aniž by vám daly vědět předem, jak jinak. A tak sedíte před tím prázdným plátnem, na které byste měli chrlit slova, a vypotíte ze sebe leda tak nějakou tu slanou vodu a občas sopel, když jste opravdu hodně zoufalí. Pokračování textu Když plamen vášně zhasne