Jak to vidí Triumvirátníci:

Cirrat: Pokud člověk píše a vydává s tím, že chce prostě psát a vydávat, a nečeká, jestli se z něj po jeho smrti nebo tak něco nestane literární klasik zahrnutý do čítanek, nebo pokud nemá tolik peněz, aby za něj propagaci obstarali ostatní, je jasné, že propagovat musí. Přesně, jak psala Ekyelka. Problém nastává tehdy, kdy autor podává větší výkon v marketingu než ve psaní…

Ekyelka: Zde platí jedno ze zlatých pravidel: použijte rozum a cit. Někteří autoři získají s první vydanou povídkou dojem, že jsou Spisovatelé, o které stojí svět, a patřičně s tím otravují všechny okolo – a zatraceně dlouho. Nebo naopak neřeknou ani ťuk a pak se cítí dotčeni, že je všichni na potkání neplácají do ramen, jací jsou chlapáci. Zkrátka napsat článek na své stránky, blog nebo stěnu je fajn, ovšem mějte na paměti, že nejpozději za měsíc se někdo jako já zeptá: “A co tam máš dalšího?”

Sikar: Propagovat? Ne nutně. Proč taky? Dobré zboží se propaguje samo. Oznamovat novinky? Ale jistě. Jak už bylo řečeno, když chcete, aby si vás lidé přečetli, musíte jim v první řadě říct, kdy a kde mají co čekat. Jakákoliv další propagace vždy vyznívá lépe z úst nebo klávesnice někoho jiného, pokud možno když ten člověk tak učinil sám a bez nátlaku.

Tímto vám všem přejeme pěkné Velikonoce, po nichž se od naší bandy můžete těšit na další literární vylomeniny. Nezlomte o nikoho pomlázku, vycpěte si kalhoty tlumícícm polštářem a nerozbijte žádná vejce.