Správný autor… (a nyní dokončíme větu).
Co by měl dělat správný autor? Vstávat v pět ráno, posnídat dvě vejce do skla, dát si ranní rozcvičku? Ne. Správný autor by měl…
Dost často mluvím o překročení vlastního stínu. Podívat se na staré věci, co jsem napsal a zděsit se. Ano, když koukám na před rokem dopsané povídky, vím, že dnes bych ji napsal lehce jinak. Lépe. A taky by se měl ohlédnout za svými nápady, když byl mladší a krutě to protřídit. Je nutné, aby Pepík byl vlkodlak, když to je pro příběh zbytečné? No dobře, v sedmnácti to vyznívalo děsně kchůl, ale jinak je to kravina… Škrt.
Zasekl se autor s nápady X let zpátky a odmítá se vzdát jinak zbytečných (a pitomých) detailů, jež tam tehdy chtěl jen proto, že je chtěl? Ránu palicí do hlavy…
Odráží se autorovo přesvědčení na jeho dílech? Poznáte jeho názor už podle toho, že jeden vedle druhého jeho texty propagují určitý styl života či postoj? Milí zlatí, vy o mně jistě víte, jak hluboce nerad mám zbytečně přemagičování, ale upřímně, to mi nijak nebrání napsat něco o světě, ovládnutém magií (stalo se). Nic nikomu nebrání, aby nepopřel sám sebe, své názory a ideály. Dost možná, že takového autora může podobný pokus vytáhnout z bahna.
A s tím související – správný autor neglorifikuje to, co protežuje. Není nad to neprotežovat nic a psát obecně o čemkoliv, co nám jen naše mozkovna vymyslí. Pokud je toho schopná a neplive jednoho upíra vedle druhého například.
Správný autor nevydává patetická prohlášení, že jen to, co píše, ukazuje, jaký doopravdy je.
Správný autor o sobě ví, že vlastně píše špatně, a ne vše, co vyplodí, je automaticky dobré.
Správný autor je nejen ochoten dělat si srandu sám ze sebe. On to aktivně dělá.
Sikar
Související příspěvky
Jak jsme slibovali, pokusili jsme se definovat, co za žánr je vlastně New Weird. Sussanah letos pořádá druhý …
Nedávno jsem se zabýval tím, jak někdy autoři střílí čísla od boku, štítí se kalkulačky a vyhýbají …
Prakticky přesně před týdnem jsem seděla v sále Centra současného umění DOX v Praze a poslouchala řečnice na …
Nene! Já píšu dobře! A hodně!
A taky, když se ti nelíbí, že prostě nemám ráda církev, tak jako cooo? Prostě tam budou a budu je upalovat.
A just.
A tečka.
A budou je upalovat upíři.
Do pytle… ale to by byl fór :´D…
Ty vado, mlč, ještě to fakt napíšeš a já puknu smíchy!
Jednou mě, Sikare, tak vzděláš, že se snad zase dám do psaní. Už mám skoro kompletní návod, jak nebýt autorem na odstřel. 🙂
Mimochodem, nechci rýpat… Teda jo, vlastně chci, a proto se musím podělit: slovo “protěžovat” neexistuje, je to “protežovat”, pochází to z francouzského “protéger”, tj. “chránit”. Neměj mi to za zlé, trénuji na svůj vytoužený post editora 😀 (Ano, já vím, editoři by neměli používat emotikony. V tomto směru stále na odstřel jsem, ale aspoň o tom vím.)
Herdek, jo. Na tohle jsem už jednou byl upozorněn a v tomhle článku, co jsem vytáhl z archivu, jsem to úplně přehlédl. Díky, opravím.
Já bych ještě dodala něco o nadměrečném (opak podměrečného, žejo) sebevědomí… Nedávno mě u jedné kamarádky na FB dostal do kolen nějaký její kamarád, prohlašující něco ve smyslu, že taky píše, ale že by si nikdy netroufl dávat z toho ukázky na net, protože by to nerad viděl za výlohou Luxoru, nebo co… 😀 Jsem slušná vlkodlačice, tak jsem pomlčela, ale dalo mi to docela práci, nenapsat nějakou hodně ironickou odpověď.
Zdravím.
;-)))
Přišel jsem na to, když jsem předělával své veskrze nudné stránky… Na co? Na to, co by řekl “správný autor”. Copak? Cituji: “Píšu, tedy jsem!”
Ale to přeci není nic nového?! Ono je to už krapet “provařené”, ale pravdivé. A jak už napsala někde (tady) Ekyelka: “…těch několik textů ještě spisovatele nedělají…”
A mezi námi, srandu si ze sebe dělám skoro pořád. Avšak jen pro to (či ono) ještě nejsem “správným autorem”. Proč? Nemám rád své texty, nemám rád opravy, úpravy a pilování. Ale i přesto rád píšu!
Pak je to celé jen (a pouze) o lásce ke psaní!
Otázkou je: “Stačí to?”
Hezký den a múzám zdar! 😉
Hm, je však vôbec možné, aby sa autorovo presvedčenie neodrážalo v jeho dielach? Alebo aspoň názory, ktoré ak už nie vyznáva, tak je ich schopný ako-tak pochopiť? Aj dobrá rozprava medzi postavami s odlišnými názormi sa dá napísať len tak, že – mierne schizofrenicky – zastávate oba názory súčasne. Viete nájsť presvedčivé argumenty pre obe možnosti. Lenže ťažko je nejaký spisovateľ takou vyspelou a empatickou osobnosťou, aby vedel chápať všetky možné postoje.
Pozor, ja nehovorím, že sa autor nemá pokúšať o maximálnu pestrosť námetov, postáv, prostredí, posolstiev a podobne. Najradšej mám práve autorov, ktoré dokážu písať pestro z rozličných uhlov pohľadu, ktorých postavy nie sú ako cez kopirák. Len vravím z vlastnej skúsenosti o pestrosť, že je to niekedy ťažké.
Ak by som s niečím polemizovala, tak je to skôr s názorom, že správny autor má svoju tvorbu považovať za zlú a s väčším časovým odstupom za čoraz horšiu a horšiu. V hrubých rysoch to síce aj u mňa takto platí, ale… neraz nevidím na sebe po roku nijaký pokrok. Ani po dvoch. Vlastne si myslím, že najlepšie som písala v 24 rokoch a odvtedy sa tá krivka len jemne vlní namiesto jednoznačného stúpania. Niežeby som sa nesnažila zlepšovať. Ale iné je snažiť sa zlepšovať a iné je skutočne byť lepší. Lebo to druhé vôľou neovplyvníme.
@Adhara:
Co vím, tak máte dost vyhraněný názor. 😉
Každý autor dává do svého díla i kousek sebe a svých zkušeností, tedy nejenom odbornosti a přesnosti v popisu.
Někomu jde o košatý děj nebo precizní technické popisy konkurující manuálům, někomu jen o psychologii postav, nejlépe psychopatických, a jinému zase jenom o pestrost bramboračky, kterou usilovně kutí. Ovšem jsou příběhy tak pestré, že by bylo možná někdy lepší, kdyby nebyly vůbec napsány. Ovšem nejde ani tak o autorovo zbytnělé sebevědomí jako spíš o ekonomický aspekt, pokud se dílo (a ideálně nějaká dlouuuuhááá série) dobře prodává…