Správný autor… (a nyní dokončíme větu).
Co by měl dělat správný autor? Vstávat v pět ráno, posnídat dvě vejce do skla, dát si ranní rozcvičku? Ne. Správný autor by měl…
Dost často mluvím o překročení vlastního stínu. Podívat se na staré věci, co jsem napsal a zděsit se. Ano, když koukám na před rokem dopsané povídky, vím, že dnes bych ji napsal lehce jinak. Lépe. A taky by se měl ohlédnout za svými nápady, když byl mladší a krutě to protřídit. Je nutné, aby Pepík byl vlkodlak, když to je pro příběh zbytečné? No dobře, v sedmnácti to vyznívalo děsně kchůl, ale jinak je to kravina… Škrt.
Zasekl se autor s nápady X let zpátky a odmítá se vzdát jinak zbytečných (a pitomých) detailů, jež tam tehdy chtěl jen proto, že je chtěl? Ránu palicí do hlavy…
Odráží se autorovo přesvědčení na jeho dílech? Poznáte jeho názor už podle toho, že jeden vedle druhého jeho texty propagují určitý styl života či postoj? Milí zlatí, vy o mně jistě víte, jak hluboce nerad mám zbytečně přemagičování, ale upřímně, to mi nijak nebrání napsat něco o světě, ovládnutém magií (stalo se). Nic nikomu nebrání, aby nepopřel sám sebe, své názory a ideály. Dost možná, že takového autora může podobný pokus vytáhnout z bahna.
A s tím související – správný autor neglorifikuje to, co protežuje. Není nad to neprotežovat nic a psát obecně o čemkoliv, co nám jen naše mozkovna vymyslí. Pokud je toho schopná a neplive jednoho upíra vedle druhého například.
Správný autor nevydává patetická prohlášení, že jen to, co píše, ukazuje, jaký doopravdy je.
Správný autor o sobě ví, že vlastně píše špatně, a ne vše, co vyplodí, je automaticky dobré.
Správný autor je nejen ochoten dělat si srandu sám ze sebe. On to aktivně dělá.
Sikar
Související příspěvky
aneb skutečně si myslíte, že z vás jeden román udělá spisovatele?
Jak se v diskuzi pod článkem Sto magických tahů hřebenem ukázalo, nejsem jediná, koho v příbězích ze středověkého prostředí …
Pamatujete na děsivou zkratku SOPA? Věc, která prý zničí nadobro internet? Nehodlám se hrabat přímo v problematice, co …
Nene! Já píšu dobře! A hodně!
A taky, když se ti nelíbí, že prostě nemám ráda církev, tak jako cooo? Prostě tam budou a budu je upalovat.
A just.
A tečka.
A budou je upalovat upíři.
Do pytle… ale to by byl fór :´D…
Ty vado, mlč, ještě to fakt napíšeš a já puknu smíchy!
Jednou mě, Sikare, tak vzděláš, že se snad zase dám do psaní. Už mám skoro kompletní návod, jak nebýt autorem na odstřel. 🙂
Mimochodem, nechci rýpat… Teda jo, vlastně chci, a proto se musím podělit: slovo “protěžovat” neexistuje, je to “protežovat”, pochází to z francouzského “protéger”, tj. “chránit”. Neměj mi to za zlé, trénuji na svůj vytoužený post editora 😀 (Ano, já vím, editoři by neměli používat emotikony. V tomto směru stále na odstřel jsem, ale aspoň o tom vím.)
Herdek, jo. Na tohle jsem už jednou byl upozorněn a v tomhle článku, co jsem vytáhl z archivu, jsem to úplně přehlédl. Díky, opravím.
Já bych ještě dodala něco o nadměrečném (opak podměrečného, žejo) sebevědomí… Nedávno mě u jedné kamarádky na FB dostal do kolen nějaký její kamarád, prohlašující něco ve smyslu, že taky píše, ale že by si nikdy netroufl dávat z toho ukázky na net, protože by to nerad viděl za výlohou Luxoru, nebo co… 😀 Jsem slušná vlkodlačice, tak jsem pomlčela, ale dalo mi to docela práci, nenapsat nějakou hodně ironickou odpověď.
Zdravím.
;-)))
Přišel jsem na to, když jsem předělával své veskrze nudné stránky… Na co? Na to, co by řekl “správný autor”. Copak? Cituji: “Píšu, tedy jsem!”
Ale to přeci není nic nového?! Ono je to už krapet “provařené”, ale pravdivé. A jak už napsala někde (tady) Ekyelka: “…těch několik textů ještě spisovatele nedělají…”
A mezi námi, srandu si ze sebe dělám skoro pořád. Avšak jen pro to (či ono) ještě nejsem “správným autorem”. Proč? Nemám rád své texty, nemám rád opravy, úpravy a pilování. Ale i přesto rád píšu!
Pak je to celé jen (a pouze) o lásce ke psaní!
Otázkou je: “Stačí to?”
Hezký den a múzám zdar! 😉