Nakousl jsem to nedávno a byl o to zájem. Horory šířené po internetu.
Co je to creepypasta? Creepypasta je forma copypasty, neboli textů, které se šíří po netu pomocí crtl+c a crtl+v. Creepypasta má za cíl vyděsit nebo šokovat čtenáře. Tím v podstatě končí veškerá definice, protože v tuhle chvíli jsme zapadli do obrovského močálu.
Creepypasta jsou šokující sdělení mající klidně jen jednu větu.
Creepypasta jsou krátká vyprávění o něčem strašidelném.
Creepypasta jsou mnohdy kvalitní povídky.
Creepypasta jsou blogové zápisky doplněné videi, která dokazují, že například videohra, kterou hrajete, je prokletá.
Creepypasta je naprosto scestné označení. Jakmile se něco dostane na internet a tváří se to hororově, je to creepypasta. Nehledě na cokoliv.
Creepypasta je hloupá.
Creepypasta je geniální.
Je to jako u všeho. Někdo vytvoří něco opravdu originálního a další se v tom vezou. Jeden chlapík třeba vymyslel fabulaci o prokleté počítačové hře. Jednou za čas blogový zápisek a video. Celý ten příběh je známý jako „Ben Drowned“. Konec zvonec, příběh jednoho dne skončil. Co se stalo? Pokračování od fanoušků, z důvodu jednoduchosti jen v textové podobě.
Jak jsem zmínil už v minulém článku na téma strach, na jednu kvalitní creepypastu jsou desítky ne nutně špatných, ale rozporuplných. Lidé se snaží přiživit na „známých“ titulech (mnohdy dokonce komerčně, nechtějte vědět, kolik je na Amazonu e-booků s gay erotikou o Slendermanovi), pokouší se tvořit stále dokola ta samá témata a předhání se, kdo bude „děsivější“.
Výsledek? Creepypasta si vytvořila několik dost specifických klišé. A co je nejhorší, některá z nich na mě už vybafla i odjinud. Ano, prošly mi rukou povídky začínajících pisálků, kteří, ať už vědomě nebo nevědomky, tato klišé použili.
Prosím, malý seznam těch nejčastějších. Předem varuji, tato klišé ve velké většině nefungují ani na internetu a jsou už z velké části směšná. Ne se všemi jsem se setkal na stránkách povídek začínajících autorů, ale narazil jsem i na texty, které se hodně blížily.
1) Pokus za každou cenu donutit čtenáře, aby si myslel, že je součástí děje
V případě ryzí creepypasty je možné tohoto docílit tím, že budete psát z pohledu druhé osoby. Ano, zní to divně, ale ono tu svým způsobem funguje. Opovažte se to zkoušet.
Ukončit vaši povídku něčím ve smyslu „Neotáčej se!“ nebo „Jsi na řadě“ sice lze, ale aby to mělo nějaký účinek, chce to umět pracovat s textem na takové úrovni, abyste čtenáře v první řadě zviklali. Určitě jste už někdy četli něco, u čeho jste navzdory tomu, že se jedná o fikci, váhali, kolik je na tom pravdy. Zatím jsem se (na internetu i v povídce na kritiku) setkal jen s tím, že po více či méně zdařilém příběhu se na konci vyskytl výkřik do tmy, který nás měl přesvědčit o pravdivosti celého textu a faktu, že s tím máme hodně co do činění. Nepovedlo se.
2) Asi mi nebudete věřit, ale tohle se skutečně stalo…
Pokud myslíte psaní vážně a začnete povídku touto větou, čekejte spousty úsměvů. V tomto duchu vám váš příběh spolknu (tedy, budu předstírat, že jsem ho spolkl), pokud se jedná o blogový zápisek. V případě povídky, u níž je jasné, že to je dílo fikce, je sice možné tento postup použít, ale jen pokud styl vyprávění z pohledu první osoby dodržíte i nadále a celý text postavíte na myšlence, že to váš hrdina dejme tomu vypráví u táborového ohně.
Zde pozor, abyste nedopadli jako ve filmu Curse of the Cannibal Confederates, kde divák od začátku ví, že hlavní postavy přežijí všechny a ve zdraví, takže si domyslí, že jim nehrozí sežrání.
Do této kategorie patří i začátky typu „Nezbývá mi mnoho času, musím psát rychle“. Použijte to, ne že ne, ale manipulujte s tím opatrně, ano? Protože upřímně, ve smyslu, že se jedná o skutečný příběh, začínal film Plán 9 z vesmíru. Ed Wood, pokud vám to něco říká.
3) Nevinná věc obrácena naruby
Děti považuji za parádní hororový prvek. O tom jsem psal už v minulém článku, takže není důvod se rozepisovat dál.
Jenže věci pro děti, z nichž se neznámo jak stanou věci pro děti nevhodné? Roztomilá videohra z našeho dětství nebo oblíbený večerníček, u něhož jste objevili epizodu, která nikdy nešla v televizi? Co se internetového rádoby hororu týká, tohle jsou dva obrovské žánry, které se ale takřka vždy zvrhnou v jedno a to samé. Vezměte skoro cokoliv, třeba takovou klasiku (alespoň mého dětství) jako My z Kačerova, neboli v originále Duck Tales (Kačerovem jsem nedávno projížděl a fakt to tam vypadá jinak). Začněte vcelku normálně, načež strýček Skrblík popadne samopal, postřílí Kulíka, Dulíka a Bubíka, ukřižuje Kačku a brutálně zneuctí paní Čvachtovou a následně Johana (ostatně, kachny jsou dle zoologů fakt perverzní hovada). Konec epizody. Zní to děsivě? No, obvykle není.
Pokud do zdánlivě nevinného obsahu přidáte horu násilí (nebo něco jiného), které by tam jinak nemělo co dělat, nedosáhnete ničeho zajímavého. Tohle je klišé, s nímž jsem se zatím setkal jen na internetu, takže mohu říct jedno. Nepřehánějte to. Všechny texty na toto téma, které jsem četl, ztroskotaly kvůli tomu, že a) se v tom autor bahnil takovým způsobem, že jeho snaha šokovat se někam ztratila, b) se bahnil v tom, že nám musí popsat, co která z postav z Medvídka Pú držela za konkrétní střelnou zbraň, až z toho vznikne jen velké „obdivujte mě, kolik znám typů pistolí“ nebo c) na nás vytáhne obsah, který je tak postavený na hlavu, až je k smíchu.
Tohle byl víceméně vzdálený příklad. Když chcete šokovat kombinací něčeho na první pohled nevinného s něčím zcela opačným, čiňte tak s citem.
Mohl bych pokračovat dál do stále detailnějších a podivnějších klišé, ale obávám se, že to bych vás nejprve musel trochu více seznámit s hlubinami internetu, které pročítám, když buď nemám co dělat (znáte ty okamžiky, kdy máte čtvrt hodiny do odchodu a nemá cenu začínat nic nového?) nebo záměrně hledám nového šampióna o největší absurditu.
Pokud by byl zájem o další pakárny, hlaste se.
Sikar
(Zdrojem obrázků jsou Creepypasta Wiki a TV Tropes.)
Přečteno hnedle 2x, jen houšť! (byť jde tato problematika zcela mimo mne a spíše jsem “koukal s otevřenými ústy”) Opět jsem se přesvědčil, kolik toho ještě neznám… 😉
P.S. Pakárny? Nikoliv, spíše úsměvný text na hororové téma!!! Ten tučňák je milý, snad se nepromění v nějaké monstrum, nebo nezačne přednášet o kvantové fyzice!!!
Pozor, při pokusu smazat tento komentář umře tvůj králíček Azurit děsivým pomalým vyblednutím do ztracena a též vypelichá.
Tohle je dost k tématu: http://io9.com/what-makes-creepy-things-creepy-658797499
Jsem v první minutě videa a už jsem celkem vyděšená – dostal mě ten “usměvavý” vlk 🙂
Ááá, zrovna smile.jpg je děsně profláklá záležitost.
Není to první video od tohohle chlápka, na které koukám. Je zajímavý…
Tak fajn, už tak byl i krátký záběr z Marble Hornets. Chlapík ví, co vybrat.
A tenhle mě dostal dnes: https://lh5.googleusercontent.com/-2q2qoUPUUdc/UdRFv9o2jPI/AAAAAAAA_L0/A4tBSA7iNL8/w640-h457-no/es.jpg
Ale to není ani tak “creepy” jako spíš prostě hnusné 🙂
Ahoj, jen bych si dovolil jeden laický, možná i trochu hloupý dotaz a sice k části: “že budete psát z pohledu druhé osoby”.
Vím, že se běžně píše z pohledu první (ich forma) nebo třetí osoby (er forma), ale z pohledu druhé …to se mi moc nezdá. Nedokážu si takový text představit, ani jsem na něj myslím nikdy nenarazil. Píše takto nějaký známý autor?
Jedna, dvě – Freddy jde.
Tři, čtyři – k tomě míří.
Pět, šest – neujdeš.
Sedm, osm – ztratíš rozum 🙂
http://www.youtube.com/watch?v=lYKjkUIwH68
Na rovinu, ještě jsem v ruce nedržel knihu, v níž by bylo cokoliv z pohledu druhé osoby.
Zrovna v žánru creepypasta mohu odkázat sem pro pár ukázek: http://creepypasta.wikia.com/wiki/Category:Second_Person_Narrative
Ve druhé osobě bývají gamebooky. Jasně, trochu zvláštní kategorie. A pak si vybavuju jednu povídku napsanou právě ve stylu gamebooků, a ta byla pro dokreslení dojmu také v druhé osobě. (David W. Goldman: The Axiom of Choice.) Ale zrovna běžné to není. 🙂
Čtu tento článek s kamarádkou kolem 22:00 a jak zazněla “věta” Neotáčej se naběhl nám mráz po zádech a musely jsme se otočit. Dál jsme si řekly že si to přečteme ráno že na to nemáme nervy a zvlášť když jsme se před tím fotily v maskách a Sally a Jeffa. To víte když se doma najde stará mikina a barvičky na obličej. 😀
[…] na blog slečny, která překládá krátké creepypasty (komu je žánr neznámý, mrkněte sem). Dvě minuty po otevření stránky už jsem psal komentář s dotazem, proč nepřekládá i […]
[…] se mu nevěnoval v této rubrice. Možná si někteří z vás vzpomínají na dávný článek o creepy klišé, případně porovnání strašidelného a směšného. Upřímně, v nich zmiňovaná creepypasta […]
Majiteli této www stránky….
O všem co si psal nic nevíš…
Podíval ses na 2CreePypasty a
děláš ze sebe borce……
1)o všem špatném co píšeš o
CreePypastách je podstata právě zmíněného tématu….
2)jestli se ti Creepy nelíbý tak o nich nepiš…..
3)Creepy sou založené na klišé
(některé) protože kdo by psal třeba
o Tv.nova …..
4)Creepy tě chtějí vtáhnout do děje protože by to jinak nebylo ono…
A nejdůležitější věc…
Creepy sou tu proto aby vás vyděsili a aby vás neděsil “normal word”
to je vše váš Jack Boul…
4
U všech Rejků……….. Nedá mi to, protože jestli je tu něco creepy, pak je to tvůj pravopis.
“Jestli se ti Creepy nelíbý” nepotřebuje komentář, stejně jako “CreePypasty” nebo “vyděsili” ve spojení s ženským rodem. Slovo creepypasta je složeno ze slov creepy a pasta, ne ze slov cree a pypasta. Tudíž, pokud chceš bejt borec co píše velká písmena každého slova, tak CreepyPasta. Pasta jsou těstoviny. Pypasta tak jedině tvůj mozek, až ti na hlavu dupne Rejk, nebo podobná zmutovaná obluda.
Obviňovat někoho, že si přečetl dvě creepypasty a dělá ze sebe borce je taky věta do pranice. Zajímalo by mě, jak to tak dobře víš, Džeku Boule?
Doufám, že máš koule mi odpovědět. I když vysoce pochybuju.
Machrovat doma umí každej, ale jak na něj venku vyskočí Rejk, jsou posraný až za ušima.
[…] opravdu dobré, jsem na ona klišé a další nešvary reagoval zde na Triumvirátu články. Pod jedním opravdu starým se před časem objevil komentář. Redakčně zkrácen a upraven (mrkněte na originál, ať […]