Literární rozcvičky. S tímhle pojmem jsem se už párkrát setkal a vždy přemýšlím, jestli má nějakou danou definici. 

První varianta – jazykové cvičení. Vezměte nějakou věc a zkuste ji popsat co nejvíce přídavnými jmény. Nebo pište krátké úryvky na to, co vás jako první napadne při slovech „prosluněné ráno“, „za mořem dalekým“ nebo pro mě za mě „zmoklý cirkus“.

Závěr? Drbu se na hlavě a příliš nechápu. Není to můj šálek čaje, přijde mi, že později má jen omezené využití.

Druhá varianta – pište na téma. Napište první kapitolu detektivního románu. Třeba. Prostě domácí úkoly, které dostanete na literárním workshopu.

Třetí varianta? Prostě pište, co si zrovna umanete. Doporučuje pět z pěti Šišků, kteří to tak dělají. Opět totiž jednou přišel čas na můj oblíbený citát „Spisovatelem se staneš tak, že napíšeš tisíc stránek a ty potom zahodíš.“

Dovolím vám malý náhled do složky se svým psaním.

 

Na jednu hotovou povídku (delší tvorbu pomineme, ta se řídí vlastními pravidly) se tam nachází třeba čtyři soubory s pahýly a nedodělky (dobře, na rovinu – jsou v jedné ze složek, abyste nenabyli dojmu, že vám ukazuji hromadu ikonek, jen abych pak řekl, kolik z nich obsahuje prd). Znáte to, okamžitý nápad, vrhnete se ke klávesnici a po třech stránkách najdete důvod, proč tohle prostě nemá cenu dokončit (aneb ta nechutná chvíle, kdy si uvědomíte, že jste četli mnoho knih a viděli mnoho filmů a seriálů, abyste si byli vědomi, že tohle vám vlastně připomíná něco, co jsme četli před deseti lety a napadlo vás to až teď). Co pahýly, v jedné složce jsou tři kapitoly románu, který se dostal do stádia, kdy jsem uznal, že tohle buď překopu od základů nebo na to už nikdy nekouknu.

Myslíte si, že takové cáry textů nesnáším? Kdepak, já si je hýčkám! Možná si pamatujete můj názor, že když autor píše žánry X a Y, měl by čas od času vyzkoušet, jestli by mu šel žánr Z. Tyhle pokusy jsou dobře třetina oněch pahýlů. Rozcvičky. Napadlo mě něco napsat, tak jsem to zkusil, a poté jsem usoudil, že buď ano nebo ne. Když už jsem to dopsal, byly opět dvě možnosti. Buď jsem byl s výsledkem spokojený a pokusil se ho někde udat (s většími či menšími úspěchy). Nebo jsem taky mohl být spokojený, ale prostě si říct, že ne, tohle prostě ven nepůjde, PROTOŽE… Jo, mám na disku i hotové povídky, které nikdo nikdy neviděl.

Dejte si sem tam za úkol napsat něco, co jste ještě nezkusili. Experimentujte. Jiný žánr, jiné vyjadřování a jazykové prostředky, jiné cokoliv. Nemusí to nutně dopadnout dle vašich představ, nemusíte to ani dokončit. TOHLE je to, co si představuji pod pojmem rozcvička.

To se vám pak stane, že se vás některý z beta čtenářů optá, zda se neopakujete. Ne, neopakuji, to byla jen rozcvička, šuplíkovka, která mi poskytla námět pro tuhle věc. Mnohdy když napíšete totální blbinu, při druhém pohledu vám dojde, že když to celé zasadíte do jiného prostředí, mohlo by to vlastně fungovat. Z pitomé povídky se vám může stát román. Nebo nemusí být nutně pitomá. Podívejte se kolem sebe. Roger Zelazny napsal povídky „Ten, jenž tvoří“ a „…a říkej mi Konráde“. Tušil v nich potenciál a najednou jsme tu měli romány „Vládce snů“ a „Tento nesmrtelný“. Andrzej Pilipiuk napsal povídku Sestřenky a rozhodl se z ní udělat úvod stejnojmenného románu (z něhož se stala nakonec trilogie, v níž každý další díl byl méně vážně míněný, než předchozí).

Nemám nic proti jakýmkoliv jiným literárním rozcvičkám. Pouze vám na rovinu říkám, zkuste si někdy rozcvičku, jakou si dávám občas já. Zkuste napsat něco, co jste ještě nenapsali. Herdek, pokud jste ode mě někdy něco četli, víte, že to je z velké většiny prvoplánově dobrodružná literatura, mnohými nazývaná brakem. Jenže pak se občas najde kousek, který vybočuje. Třeba nemusí mít veřejně kdovíjaký úspěch, ale já na něj bývám pyšný.

Skutečnou ranní čtvrthodinku můžete dělat klidně doma v obýváku, nepotřebujete na ni sportovní halu a trenéra. Není to něco, s čím prorazíte ve sportovním světě. Dělání dřepů se na olympiádu nikdy nedostalo. Ale k něčemu to je.

Zkuste to. Třeba vás výsledek překvapí.

Nebo se s námi podělte o to, jak vypadá vaše literární rozcvička.

Sikar