• Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Napiš a zmáčkni Enter
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Červen 2013
Po Út St Čt Pá So Ne
« Kvě   Čvc »
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
Rubriky
Nejnovější příspěvky
  • Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Literární cvičení – pauza
  • 5 x 5 x Triumvirát 2020: odkládáme první setkání
  • Zadání literárního cvičení – pátek 6.3.
  • 5 × 5 × Triumvirát 2020
Nejnovější komentáře
  • Adhara: Z popela: o navazování
  • Adhara: Strašidelné vs. směšné
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Zlý strýc Leonard: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
Facebook
logo triumvirát
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Teoreticky

Literární rozcvičky – ano nebo ano?

5.6.2013
-
Publikováno sikar

Literární rozcvičky. S tímhle pojmem jsem se už párkrát setkal a vždy přemýšlím, jestli má nějakou danou definici. 

První varianta – jazykové cvičení. Vezměte nějakou věc a zkuste ji popsat co nejvíce přídavnými jmény. Nebo pište krátké úryvky na to, co vás jako první napadne při slovech „prosluněné ráno“, „za mořem dalekým“ nebo pro mě za mě „zmoklý cirkus“.

Závěr? Drbu se na hlavě a příliš nechápu. Není to můj šálek čaje, přijde mi, že později má jen omezené využití.

Druhá varianta – pište na téma. Napište první kapitolu detektivního románu. Třeba. Prostě domácí úkoly, které dostanete na literárním workshopu.

Třetí varianta? Prostě pište, co si zrovna umanete. Doporučuje pět z pěti Šišků, kteří to tak dělají. Opět totiž jednou přišel čas na můj oblíbený citát „Spisovatelem se staneš tak, že napíšeš tisíc stránek a ty potom zahodíš.“

Dovolím vám malý náhled do složky se svým psaním.

Kuk. Tak, stačilo.

Kuk. Tak, stačilo.

 

Na jednu hotovou povídku (delší tvorbu pomineme, ta se řídí vlastními pravidly) se tam nachází třeba čtyři soubory s pahýly a nedodělky (dobře, na rovinu – jsou v jedné ze složek, abyste nenabyli dojmu, že vám ukazuji hromadu ikonek, jen abych pak řekl, kolik z nich obsahuje prd). Znáte to, okamžitý nápad, vrhnete se ke klávesnici a po třech stránkách najdete důvod, proč tohle prostě nemá cenu dokončit (aneb ta nechutná chvíle, kdy si uvědomíte, že jste četli mnoho knih a viděli mnoho filmů a seriálů, abyste si byli vědomi, že tohle vám vlastně připomíná něco, co jsme četli před deseti lety a napadlo vás to až teď). Co pahýly, v jedné složce jsou tři kapitoly románu, který se dostal do stádia, kdy jsem uznal, že tohle buď překopu od základů nebo na to už nikdy nekouknu.

Myslíte si, že takové cáry textů nesnáším? Kdepak, já si je hýčkám! Možná si pamatujete můj názor, že když autor píše žánry X a Y, měl by čas od času vyzkoušet, jestli by mu šel žánr Z. Tyhle pokusy jsou dobře třetina oněch pahýlů. Rozcvičky. Napadlo mě něco napsat, tak jsem to zkusil, a poté jsem usoudil, že buď ano nebo ne. Když už jsem to dopsal, byly opět dvě možnosti. Buď jsem byl s výsledkem spokojený a pokusil se ho někde udat (s většími či menšími úspěchy). Nebo jsem taky mohl být spokojený, ale prostě si říct, že ne, tohle prostě ven nepůjde, PROTOŽE… Jo, mám na disku i hotové povídky, které nikdo nikdy neviděl.

Dejte si sem tam za úkol napsat něco, co jste ještě nezkusili. Experimentujte. Jiný žánr, jiné vyjadřování a jazykové prostředky, jiné cokoliv. Nemusí to nutně dopadnout dle vašich představ, nemusíte to ani dokončit. TOHLE je to, co si představuji pod pojmem rozcvička.

To se vám pak stane, že se vás některý z beta čtenářů optá, zda se neopakujete. Ne, neopakuji, to byla jen rozcvička, šuplíkovka, která mi poskytla námět pro tuhle věc. Mnohdy když napíšete totální blbinu, při druhém pohledu vám dojde, že když to celé zasadíte do jiného prostředí, mohlo by to vlastně fungovat. Z pitomé povídky se vám může stát román. Nebo nemusí být nutně pitomá. Podívejte se kolem sebe. Roger Zelazny napsal povídky „Ten, jenž tvoří“ a „…a říkej mi Konráde“. Tušil v nich potenciál a najednou jsme tu měli romány „Vládce snů“ a „Tento nesmrtelný“. Andrzej Pilipiuk napsal povídku Sestřenky a rozhodl se z ní udělat úvod stejnojmenného románu (z něhož se stala nakonec trilogie, v níž každý další díl byl méně vážně míněný, než předchozí).

Nemám nic proti jakýmkoliv jiným literárním rozcvičkám. Pouze vám na rovinu říkám, zkuste si někdy rozcvičku, jakou si dávám občas já. Zkuste napsat něco, co jste ještě nenapsali. Herdek, pokud jste ode mě někdy něco četli, víte, že to je z velké většiny prvoplánově dobrodružná literatura, mnohými nazývaná brakem. Jenže pak se občas najde kousek, který vybočuje. Třeba nemusí mít veřejně kdovíjaký úspěch, ale já na něj bývám pyšný.

Skutečnou ranní čtvrthodinku můžete dělat klidně doma v obýváku, nepotřebujete na ni sportovní halu a trenéra. Není to něco, s čím prorazíte ve sportovním světě. Dělání dřepů se na olympiádu nikdy nedostalo. Ale k něčemu to je.

Zkuste to. Třeba vás výsledek překvapí.

Nebo se s námi podělte o to, jak vypadá vaše literární rozcvička.

Sikar

experimenty
psaní
rozcvičky
žánry
5.6.2013
Email
7 Komentářů

Související příspěvky

Další zajímavé příspěvky, které chcete přečíst
Teoreticky

Jak psát elegantněji?

29.2.2016
-
Publikováno sikar

Občas mi docvakne, že někdy se vytasím s pojmem a vlastně ho pořádně nevysvětlím. Například poslední dobou rád používám …

Číst více
29.2.2016
Publikováno sikar
Teoreticky

Host: Leonard Medek – Smažení kroužků

25.12.2017
-
Publikováno Míša

Opět tu máme hosta. Tentokrát ale hosta skutečného, nebude se jednat o stálejší spolupráci. Tady na stránkách ho …

Číst více
25.12.2017
Publikováno Míša
Teoreticky

Interpunkce – všeobecný úvod a základní manuál pro začátečníky

30.12.2018
-
Publikováno Arenga

Co je to interpunkce jistě všichni víme (nebo alespoň tušíme, v případě těch úplně nejmladších čtenářů – což …

Číst více
30.12.2018
Publikováno Arenga
← DALŠÍ ČLÁNEK
Zneužívání cizího jazyka
PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK →
Veni, vidi, vici - nestačí!

7 Komentářů

Literární rozcvičky – ano nebo ano?.
  1. Pavel Šimík
    5.6.2013 @ 9:41
    -
    Odpovědět

    Jůůů, tak to Ti jen tiše závidím. Já jsem ten typ “cvoka”, který píše “na hotovo”. Co začtu to dopíšu, ať to dopadne jakkoliv a už se k tomu nevracím… ;-))) A abych řekl pravdu, mám cca 3-4 rozepsané a zatím nedokončené “romány”, které asi nikdy nedokončím, protože jsem zjistil, že to snad ani nestojí za dokončení. Takže děláš vlastně dobře, že si schováváš věci, které máš rozepsané… Príma myšlenky (i nápady) pro autory! “Hrajte si, psaní není přeci jenom dřina! A jednou… třeba uděláte ze svého nezdaru jeden velký úspěch…” 😉 Já to všechno “nosím v hlavě” a průběžně zapomínám, abych se pak zase rozpomínal na to, co jsem původně zapomněl… 🙁

  2. vivianastellata
    5.6.2013 @ 9:45
    -
    Odpovědět

    Pahýlů, kostřiček a vůbec kousků psaní mám taky fůry, ale nějak by mě nenapadlo nazývat to nějakým rozcvičkováním. K tomu mám totiž odpor, protože mi to evokuje tělocvik – třebaže jsem magor, schopnej sebrat se a dát si pochod cestou necestou od rána až do večera, když dostanu chuť, jakmile ucítím, že je něco “povinný”, chcípám na prvním kroku. To samý s psaním, praktikuju všelicos, co by se za nějaký druh literární rozcvičky nejspíš označit dalo, ale radši o tom tak nepřemýšlím.

  3. KadetJaina
    5.6.2013 @ 10:07
    -
    Odpovědět

    Zadaná témata na psaní mi nikdy nešla. Ale rozcvičky tvého typu, ty mám furt. Moje složka s nakousnutými příběhy jenom přetéká a přitom mi občas přišlo, že jsou to dobré nápady. Jen jsem se prostě nepřenesla přes nějaký blok a po srandě. Ale člověk aspoň píše, to je hlavní.

    • Ekyelka
      5.6.2013 @ 11:25
      -
      Odpovědět

      Od toho to jsou nápady, aby se daly zpracovat třeba v upravené formě i jinde.
      Mám přirovnání ze své dílny: ber nezpracované nápady třeba jako krásné, ale ve větším měřítku téměř nepoužitelné minerály, které si syslím při nákupech prostě proto, že jsou krásné a zajímavé (a přitom je vůbec nepotřebuji pro stávající rozpracované projekty). Kdybych všechny ty roztodivné tvary narvala do jednoho náhrdelníku, nejen, že by byl nevzhledný, ale také by nositelku stáhl doslova a do písmene ke dnu. Když ale tu krabici čas od času otevřu, vytáhnu některý kousek a dodám ho k právě rozpracovanému projektu, najednou šperk získá jiný tvar, rozměr, je bohatší a zajímavější.
      S nápady je to stejné. Samy o sobě jsou třeba nevyužitelné (případně jen těžko a výsledek nestojí za tu námahu), ale dosazené do určitého kontextu se samy rozvinou a výsledný text je bohatší. Sice je to práce navíc (hlavně, když vybereš špatný kámen a šperk pak musíš párat), ale to už je riziko podnikání.

  4. Cirrat
    5.6.2013 @ 10:44
    -
    Odpovědět

    Rozcvička bez trenéra zůstává rozcvičkou a není tréninkem 🙂 Proto je důležité mít zpětnou vazbu.

  5. Dáří
    5.6.2013 @ 11:22
    -
    Odpovědět

    Jak jsem teď viděla ten film The Magic of Belle Isle, tak tam jako rozcvičku používal každodenní situce, kdy si vymýšlet krátké příběhy, aby někoho pobavil, nebo mu pomohl nebo tak. A té holce říkal, ať zkusí popsat, co nevidí.

  6. Tlusťjoch
    6.6.2013 @ 10:35
    -
    Odpovědět

    “Rozběháme se do mírného zpocení,” říkával náš trenér na úvod.

Leave a Reply to Cirrat Cancel Reply

Prosím chvíli počkejte
Odeslat

© 2017 Triumvirát
Literární rozcvičky – ano nebo ano? | Triumvirát