Název povídky je skoro jako obálka knihy (na níž se mimo jiné nachází i její název, že). Někteří lidé když popadnou (půjčí si ode mě) literární časopis, obvykle mrknou na obsah a přečtou si povídky, u nichž je zaujaly názvy (a když mají krizi, že není co číst, přečtou si i zbytek).

Název byste neměli podceňovat (rovnou vás odkážu na jeden článek od Ekyelky), protože když natrefíte na vybíravého člověka, mnohdy se špatně zvoleným pojmenováním textu připravíte o možného čtenáře.

Budu upřímný, třeba já názvy prostě neumím a dost často je za mě vymýšlejí beta čtenáři (za což jsem jim vděčný). Nepatřím mezi lidi, kteří než napíšou první větu, mají název. Příběh se mi pod rukama obvykle změní v něco totálně jiného, než jsem původně chystal, takže vím, že jméno by nejspíš bylo tak po dvou stránkách nepoužitelné.

Zda to, co čtenáře udeří do očí první, umíte nebo neumíte vymýšlet, je mi docela jedno. Neexistuje návod na ideální název povídky, leda snad malý výčet, co buď nedělat nebo to pro jistotu nedělat jen tak preventivně.

1) Název, který se tváří strašně zajímavě, ale… 

Znáte to. Jméno povídky vás zaujme na první pohled, a vy jen přemýšlíte, o čem tohle může být. Ten název může znít dvojsmyslně, může se jednat o narážku na nějaké známé dílo nebo vyznívat prostě strašně dobře, až čtenář slintá.

Někdy se nemohu ubránit dojmu, že podobné názvy mnohdy patří do kategorie „Vůbec nesouvisí s příběhem“. Ne nutně vždy. Ne nutně to musí být špatná povídka. Jenže případů, kdy si něco přečtete a poté si uvědomíte, jak se to jmenovalo, načež následuje vystřelení obočí vzhůru a otázka „A tohle s tím mělo společného co?“ jsem už pár zažil.

Je to nadnesený příklad, ale pro vaši love story se skutečně nehodí název „Masakr v březovém háji“, i když autor tím masakrem měl na mysli to, že dívka ztratila své srdce a hlavu kvůli chlapci. (Pozor, slova “umělecký záměr” mnohdy nejsou záměrem, ale pouhou výmluvou.)

A malá odbočka – vím, že hodně lidí rádo dává do názvu slovní spojení, které se někde v textu vyskytlo. Někdy se nemůžu obránit dojmu, že se na titulní stranu dostalo tak, že autor pověsil vytištěné stránky na zeď a naslepo hodil šipkou. Očekával bych, že by těch pár slov mělo nějak souviset s příběhem, a ne být jen náhodným kouskem vytrženým z kontextu.

Nic z vypsaného výše není chybou. Dělejte to, já vám nebráním. Ale opravdu, pozor, aby název nebyl ve výsledku to jediné, co čtenáře zaujme, protože při čtení uzná, že netuší, proč jste to nazvali, jak jste to nazvali.

2) Nevyzrazujte pointu v názvu 

Tohle je vyloženě chyba. Upřímně, opravdu jsem byl naštvaný u epizody Doctor Who, která se jmenovala „Dalekové na Manhattanu“. Kde se to odehrávalo? Na Manhattanu. Kdo jsou ti tajemní záporáci? Pardon, ale ve chvíli, kdy se tam velice dramaticky objevil první Dalek, nemohl jsem se ubránit otrávenému pohledu. Jasně, vy jste nás půl hodiny natahovali, jen abyste nám prozradili něco, co nám bylo od začátku jasné.

Setkal jsem se s tím už i v povídkách. Kdo si pamatuje jeden můj dávný nářek, ten si pamatuje povídku, kterou jsem pojmenoval „Ďábel ve sklepě“. Hrdinové několik stránek přemýšlí, co se asi skrývá ve sklepě, jen aby na ně vybafl ďábel.

Baf.

Lek… vlastně ne, vždyť jsem to věděl od začátku.

Proč? Je děs, když pointu nějakým způsobem naznačíte natolik, že nikoho nepřekvapí. Ale říct ji na plnou hubu ještě dřív, než začne příběh? Nevím, co si o tom myslet. Je to lajdáctví? Lenost? No, když mluvíme o lenosti…

3) Nebuďte při vymýšlení názvů líní 

Směřuji k tomu celou dobu. Vždycky se mi jako ideální název zdál ten, který neřekne vůbec nic a přitom všechno. Takový, u kterého vám až po dočtení povídky dojde, že měl s tím příběhem celou dobu spojitost a vlastně byl i nápovědou, ale ne natolik zřejmou, aby vám vyzradil pointu. Jméno, které vytáhne z příběhu základní myšlenku, ale neomlátí vám ji o ksicht s řevem „O tomhle ti budu vyprávět!“

Takový název se nám ale nemusí podařit vždy. Někdy prostě musíme sáhnout po vyložené líném názvu.

Než bych vám vyjmenoval, co jsou to líné názvy, psal bych pěkně dlouho. Ale upřímně, význam to nemá, protože líné názvy pácháme všichni. Dokonce i ostřílení profíci.

Víte, co považuji za nejlínější název ze všech? Takový, který páchají i zmínění profíci? Když se jméno povídky shoduje se jménem hlavního hrdiny.

Josef. Povídka se jmenuje Josef. My si přečteme prvních pár řádků a zjistíme, že Josef je numero uno tohoto příběhu. Jo, jasné. Líné. Hodně líné.

Čím zakončit článek? Snad jedině odkazem na jiný, v němž je druhá půlka mého řevu.

Sikar

(Obrázky pochází z mých archivů a Know Your Meme)