• Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Napiš a zmáčkni Enter
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Červen 2013
Po Út St Čt Pá So Ne
« Kvě   Čvc »
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
Rubriky
Nejnovější příspěvky
  • Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Literární cvičení – pauza
  • 5 x 5 x Triumvirát 2020: odkládáme první setkání
  • Zadání literárního cvičení – pátek 6.3.
  • 5 × 5 × Triumvirát 2020
Nejnovější komentáře
  • Adhara: Z popela: o navazování
  • Adhara: Strašidelné vs. směšné
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Zlý strýc Leonard: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
Facebook
logo triumvirát
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Nezařazené

Největší past

1.6.2013
-
Publikováno Cirrat

cartridge_trapDobře, tenhle obrázek je možná až příliš dramatický. Přece jen, past, o které bude v tomto textu řeč, vám nohu neutrhne. Tedy, ne tu opravdovou – co se týče vašeho postupu ve psaní, to už by se stát mohlo…

Největší past, které jako (budoucí) spisovatel denně čelíte, je pocit, že už víte jak na to a že vám to stačí. Teď, já vím, že tohle jsem opakovala už mockrát, ale podle mého je to jeden ze základních zákonů veškeré existence, mnohovesmíru, bytí – no prostě čehokoli, co si dokážete představit. A proto je potřeba ho opakovat:

stagnace

 

Ve chvíli, kdy se přestanete zajímat o to, jestli by to, co děláte, nešlo nějak vylepšit, stagnujete. Ve chvíli, kdy začnete stagnovat, to, co děláte, se stává jen nekonečnou kopií něčeho, čeho jste jednou dosáhli. Klíčové slovo budiž “jednou”.

Znakem každého profesionála, který ve svém oboru za něco stojí, je neustálé vzdělávání se. Pokud prodejce počítačových her nebude vědět, co kde vyšlo, co se chystá a jaké nové technologie jsou na obzoru, moc svým zákazníkům neporadí a moc toho neprodá. Profesionální řidiči se seznamují se změnami v zákoně o silničním provozu, absolvují školy smyku, třeba i kurzy první pomoci – a také poslouchají dopravní zpravodajství a třeba po večerech v hospodě u piva se baví, jaké to je, řídit to nebo ono auto. Od doktorů tak nějak čekáme, že neustrnuli před dvaceti lety, ale jezdí na semináře, vyměňují si zkušenosti a učí se nové a lepší postupy, jak nám vrátit zdraví nebo obejít naše zdravotní problémy.

mousetrap2“Ale umění je něco jiného! To je odrazem mého vnitřního já a mých pocitů!” Tohle je taky taková malá pastička.

Ano, pěkná námitka. Háček je ovšem v tom, že pokud chcete, aby vás bral vážně i někdo jiný, než je vaše rodina, kamarádi z kroužku a váš terapeut, měli byste sakra rychle zjistit, jak se stát profíkem v umění. Protože jsem tu dnes za tu hodnou, pomůžu vám s tím:

Zatímco to, jak se díváte na svět a co si o tom myslíte, je vaše niterní záležitost (ale i to se mění na základě toho, jak dostáváte o svém okolí další a další informace), způsob, jakým komunikujete se svým okolím je něco, co se dá natrénovat.

Příklad: Scatman John. Celý život velmi těžce koktal, taky je zřejmé, že to dostával jako malý těžce sežrat. Ve dvanácti letech začal hrát na klavír a stal se vcelku dobrým jazzovým pianistou. Jak sám říkal, schovával se za piáno a komunikoval se světem hudbou, aby s ním nemusel mluvit. Ve čtyřiačtyřiceti letech se dostal z alkoholismu a drog poté, co zemřel jeho přítel a kolega na rakovinu kostí, o čtyři roky později začal zpívat a v roce 1994 vydal singl Scatman, který se stal obrovským hitem.

Pokud se podíváte na chronologicky seřazená díla některého z proslavených malířů, zjistíte, že ani oni nemalovali pořád stejně. Třeba u Picassa mluvíme o celých obdobích – modré, růžové, africké…

Když si vezmete některou ze známějších kapel, taky zjistíte, že ve chvíli, kdy začali vydávat alba jako přes kopírák, jejich sláva pohasla.

Co je živé, to se vyvíjí. Takže co se nevyvíjí, není živé. Co není živé, patří v lepším případě do muzea, v tom horším spálit a zakopat. V tom nejhorším zapomenout.

Vy jste živí a počítám, že chcete, aby živé zůstalo i vaše psaní. Je tedy logické, že se musíte nějak vyvíjet. Jak na to? Stačí jen psát, psát a psát?

beartrapPokud si to myslíte, jste v pasti, o které byla na začátku řeč. Motáte se v kruhu, ve kterém sice můžete nachodit spoustu kilometrů a napsat spoustu písmenek, ale nakonec nikam nedojdete.

Abyste se z něj dostali, nemusíte si jako chycený vlk uhryzat nohu – i když bolest, kterou zažijete ve svém egu, může být s takovou ukousnutou prackou srovnatelná:

Vyhledávejte názory ostatních. Není to jen o tom, rozeslat svou novou věc co nejvíce kamarádům a zjistit, jestli se jim to líbí nebo ne. Pokud máte ve svém okolí kamaráda, který vám řekne: “Tady ti to kulhá, tady to máš zmatený, tady často opakuješ tohle slovo,” hýčkejte si ho a pěstujte si ho jako vzácnou bylinu. Ale jedna bylina nestačí.

Můžete samozřejmě poslat svou práci ke zkritizování nám. S radostí se jí ujmeme a pošleme vám zpět své připomínky. Tímpádem máte další zdroj, ale to pořád nestačí.

Kromě toho, že budete číst knihy jiných autorů ve všech možných žánrech, zkoumat příručky o psaní, jestli se z nich nedozvíte něco nového, popřípadě žárlivě schraňovat zdánlivě nepodstatné triviální znalosti všeho druhu, které pak můžete nenápadně pohazovat ve svých povídkách jako perly, se můžete účastnit různých workshopů, literárních dílen i přednášek. Výborným zdrojem takových přednášek jsou knihovny, cony (zvláště pak ty, kde se vyhlašují vítězové nějaké té literární soutěže), různé čajovny, atp.

Nic není pod vaši úroveň a nad ničím se neošklíbejte. Pokud máte čas a peníze, nehledě na to, že spousta těchto akcí je zdarma, vetřete se, kam můžete. I kdyby se nakonec ukázalo, že jste se nedozvěděli nic nového, alespoň jste se mohli v něčem utvrdit, někomu se v duchu vysmát (nebudeme dělat, že nejsme všichni více-méně zlomyslné potvory), vidět někoho, kdo vás inspiruje k popisu postavy do vaší povídky, popřípadě někoho zajímavého potkat. Anebo přispějete svou troškou do mlýna.

Je to trochu jako ve Zlatovlásce. Jak to bylo Jiříkovi řečeno? Nikdo není tak malý, aby ti nemohl pomoci, a nikdo není tak velký, aby tvou pomoc nikdy nepotřeboval?

Nemyslete si, že už víte, jak na to, a tak nikoho a nic nového nepotřebujete. Vyvarujte se stagnace. Stojatá voda totiž zahnívá.

Cirrat

PS: A když už o tom mluvíme, podívejte, o čem informovaly Straky na vrbě. Nezapomeňte se přihlásit včas, aby na vás zbylo místo!

knihovna_dilna

1.6.2013
Email
8 Komentářů

Související příspěvky

Další zajímavé příspěvky, které chcete přečíst
Kritika, Nezařazené

Zadání literárního cvičení – pátek 7.6.

7.6.2019
-
Publikováno Arenga

Jelikož máme opět první pátek v měsíci, nebude dnes klasický článek, ale zadání malého literárního cvičení. …

Číst více
7.6.2019
Publikováno Arenga
Nezařazené

Malá literární cvičení

16.12.2018
-
Publikováno Arenga

Zimní spánek je vyhlášený, koncem ledna je uzávěrka Vidoucích, takže nemáme strach, že byste neměli co psát. …

Číst více
16.12.2018
Publikováno Arenga
Nezařazené

Jak se Sikar rozloučil se svobodou

8.6.2014
-
Publikováno Cirrat

Včera jste nás mohli večer nalézt v restauraci Na Urale v pražských Dejvicích. Po kliknutí na obrázek byste …

Číst více
8.6.2014
Publikováno Cirrat
← DALŠÍ ČLÁNEK
Strašidelné vs. směšné
PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK →
Rumové video

8 Komentářů

Největší past.
  1. Aleri
    1.6.2013 @ 16:51
    -
    Odpovědět

    Tohle beru jako velký podraz na ty krásné sny o spisovatelské kariéře 🙂
    Jeden si celý život sní o tom, jak je to nádherně introvertní povolání (no, spíše koníček:-) ) pro asociály a misantropy a nakonec zjistí, že právě kvůli (díky? jak se to vezme) psaní byl za měsíc venku víckrát než předtím za celý svůj život.
    No, to přeháním, ale docela se to tomu blíží 🙂

    Přesně z toho důvodu jsem odeslala dvě povídky do soutěže. Vím, že nejsou geniální, jsem si sama vědoma některých jejich slabin, ale zaseknout se rozhodně nechci a sdílení na sociální síti člověku opravdu moc zpětné vazby nedá. Ale workshop pro mě asi zatím nebude, tam už je na můj vkus opravdu lidí moc a ještě pravidelně 🙂

    Jen je vážně škoda, že jsem před těmi soutěžemi nevěděla o možnosti poslat to k vám, možná by to byla pro sebevědomí lehčí rána, než umístění se na posledním místě 🙂

    • sikar
      1.6.2013 @ 17:37
      -
      Odpovědět

      S radostí nějak pomůžeme, ale upozorňuji na jedno pravidlo naší kritiky – nepřijímáme věci určené do soutěží. Důvod je prostý – v různých soutěžích jsme se sem tam mihli jako porotci.

      • Aleri
        2.6.2013 @ 15:45
        -
        Odpovědět

        Už jsem jednu poslala, sice to není moc styl co píšu obvykle a je taková jednodušší, ale třeba z toho poznáte, jestli to se mnou má vůbec cenu :))

        Chtěla jsem se ještě zeptat, je tu nějaká možnost nechat si posílat nové komentáře na e-mail?

  2. TlusŤjoch
    2.6.2013 @ 19:14
    -
    Odpovědět

    Na pastech na mne nejhůře působí to kůzle, uvázané jako návnada. Neboze mečí a tygr obchází kolem.

    • Emil Pastelka
      3.6.2013 @ 22:56
      -
      Odpovědět

      Na mě by zas dobře nepůsobilo kůzle obcházející neboze mečícího tygra. 🙂

      • Elinor
        11.6.2013 @ 11:14
        -
        Odpovědět

        Což je přesně to, co se stává ve věcech psaní – pojď sem, kůzle, pošli svou povídku, přece tě láká, jak ten tygr neboze mečí při zmínkách o dvacetimilionové trpasličí armádě… xD

  3. Pozvánka na literární dílnu | Triumvirát
    6.8.2013 @ 17:33
    -
    Odpovědět

    […] jsme vás jednou zvali, ale není od věci pozvání připomenout: podle našich zpráv ještě zbylo pár míst na této […]

  4. » Když plamen vášně zhasne Triumvirát
    9.5.2015 @ 2:13
    -
    Odpovědět

    […] pokud začnete psát, pak byste na svém psaní měli pracovat. Protože co se nevyvíjí, to stagnuje. Ke psaní ani nepotřebujete žádné extra pomůcky, které byste měli shromažďovat, aby z […]

Zanechej komentář

Váš názor je pro nás důležitý. Zadaný email nebude veřejně publikován
Cancel Reply

Prosím chvíli počkejte
Odeslat

© 2017 Triumvirát
Největší past | Triumvirát