• Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Napiš a zmáčkni Enter
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Srpen 2013
Po Út St Čt Pá So Ne
« Čvc   Zář »
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031  
Rubriky
Nejnovější příspěvky
  • Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Literární cvičení – pauza
  • 5 x 5 x Triumvirát 2020: odkládáme první setkání
  • Zadání literárního cvičení – pátek 6.3.
  • 5 × 5 × Triumvirát 2020
Nejnovější komentáře
  • Adhara: Z popela: o navazování
  • Adhara: Strašidelné vs. směšné
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Zlý strýc Leonard: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
Facebook
logo triumvirát
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Teoreticky

Kritika není jen negativní

16.8.2013
-
Publikováno Cirrat

kritikaJak už jste si asi všimli, i když všichni tři, já, Ekyelka a Sikar, spolupracujeme velice úzce, rozhodně to neznamená, že máme stejné názory. Dokonce si na tom zakládáme, protože tak obsáhneme více aspektů povídek, nabídneme různé pohledy na věc a co neví jeden, ví zpravidla někdo z ostatních. Stejně tak se liší i naše pohledy na kritiku, a proto bych vám ráda představila svůj osobní přístup k věci. Nemyslím si, že můj způsob je jediný možný a ten nejlepší, prostě mi nejvíc vyhovuje a nejlíp se mi s ním pracuje, a tak se vám ho pokusím přiblížit. Protože třeba někomu z vás pomůže v tom ujasnit si, jak byste třeba mohli poskytovat zpětnou vazbu ve svém okolí i vy.

Jak je u mě obvyklé, začnu původem slova: výraz “kritika” pochází z řeckého krinein a kritiké techné, umění rozlišovat a posuzovat. Asi jste si všimli, že to neznamená “zostudit autora” nebo “co nejvíc to strhat”, což si lidé bohužel pletou. Možná i proto, že slovo “kritizovat” vnímáme spíše ve významu “ukázat, co dělají lidé špatně”. Je to jeden z důvodů, proč se výrazu “kritizovat” já sama snažím vyhýbat a většinou mluvím o zpětné vazbě a podobně. I když občas narazím na autora nebo povídku, které ve mně vyvolají zhruba takovouto reakci:

Pokud chcete na něco provádět kritiku, měli byste být schopní to rozebrat na kousky, zase složit a podívat se, jak všechny kousky jednotlivě i celek fungují, co to dělá a k jakému výsledku to vede. Pak si uděláte dostatečný odstup a dojdete k nějakému závěru. Tak to alespoň vidím já.

Říká se, že kdo umí, ten tvoří, a kdo neumí, ten kritizuje. A jsme zase u toho – říct, že je to všechno špatně, to není kritika, to je honění si vlastního ega. Kritika by měla autorovi ukázat přesné body, ve kterých se může zlepšit, v případě možnosti i navrhnout řešení. To ovšem vyžaduje, že kritik by se měl detailně seznámit nejen s věcí, kterou kritizuje, ale i s nástroji a postupy, které autor použil. Sám by měl mít opravdu dobrý přehled a ideálně by měl sám vodu kázat i pít, tedy dodržovat to, o čem mluví.

Myslím si, že na kritika číhají především tyto pasti:

kritika2

 

Co je ovšem zajímavé, tyhle čtyři body lze obrátit naruby – a zase to bude špatně! Je to ve své podstatě pořád to samé, jen opačný extrém:

kritika3

 

Jak vidíte, je toho dost, na co musíme dávat pozor, ještě než se vůbec dostaneme k samotnému čtení. Jednomu by se z toho i zamotala hlava (a je fakt, že delší kritická práce je opravdu náročná)…

Proč se tedy s kritikami vůbec pářeme? Jednak opravdu proto, že všichni tři máme pocit, že knihy českých autorů, které jsou na českém trhu označovány za bestsellery, nám zanechávají divný pocit v ústech, a tak se s tím snažíme něco udělat. A u mě rozhodně ještě proto, že kritizování ostatních mi umožňuje dřív rozpoznat chyby ve svých vlastních textech a rychleji je napravit – nebo se jim úplně vyhnout. Myslím si, že každý autor by se měl aspoň chvíli věnovat babrání se v pracích svých kolegů – ne proto, aby odstranil konkurenci nebo něco vyšmíroval, ale aby snáze získal odstup od svých vlastních věcí.

Ideálem je objektivní kritika, ale to je poměrně těžce dosažitelné. Vezměte si, že jste technik a děláte posudek na nějakou novou součástku. Máte přitom k dispozici české státní normy, normy ISO, evropské normy, tabulkové hodnoty materiálu, výkresovou dokumentaci a třeba zkušební protokoly, a tak si najdete v těchto všech zdrojích, co ta součástka má vydržet, jaké má mít rozměry a podobně. Pak jen projdete příslušné protokoly a odškrtnete, zda díl požadavek splňuje nebo ne. Hotovo.

Jenže umění má za úkol oslovovat jedince a vzbuzovat u něj emoce a dojmy, – a zvlášť u psaní fikce máte v ruce prakticky jen pravidla pravopisu, slovník spisovné češtiny (a ani ten není vždy použitelný), slovník cizích slov a mluvnici. To jsou vaše “normy”, vše ostatní je autor vs čtenář. Tak si k tomu ještě přidejte hafo encyklopedií a podobně, to když se váš autor rozhodne použít nějaké reálie z našeho světa, no a ještě kritické myšlení, prostorovou představivost, schopnost donekonečna pokládat otázku “a proč?” a umění porozumět psanému textu (píšu umění, protože mám pocit, že ho ovládá čím dál tím míň lidí).

Co autor napsal: “Záclony byly modré.”

Co vidí interpret: “Modrou barvou chtěl autor vyjádřit, že ve skutečnosti jsou všechny postavy v tomto románu v dlouhotrvající depresi.”

Co autor myslel: “Záclony byly modré.”

Všimněte si, že nepíšu “schopnost porozumět tomu, co chtěl básník říci” – to je totiž na básníkovi. Pokud vás někdo požádal o zpětnou vazbu, je vaším úkolem popravdě mu říci, jak na vás jeho dílo působilo, nikoli se snažit rozšifrovat, jestli tam nezakopal nějaké “hluboké pravdy”. Autor by pak z vaší zpětné vazby měl sám poznat, jestli se mu jeho záměr splnit povedlo nebo ne, proto se vyvarujte hlubokých filozofických pravd, esoterických pojmů a dojmů a podobně. Je jedno, jakou máte filozofii, náboženství, světonázor – hodnocení a posuzování uměleckého textu opravdu není ta správná příležitost pro jejich projevení, nedej bože prosazování.

Každá kritika může ublížit. Na to se ale můžete ohlížet jen do určité míry – rozhodně je potřeba se vyvarovat veškerých osobních poznámek na autora a držet se jen a jen hodnocení jeho díla. Občas ale i tak zjistíte, že jste autora rozladili, zvlášť pokud mu do té doby rádobykritici, kteří trpěli bodem “autor je dokonalý a nedělá žádné chyby”, opakovali, jak je skvělý, úžasný, a že všichni před ním musí padnout na zadek.

Není to vaše chyba, často to ani není autorova chyba, ale ani se to nedá úplně svalit na ty rádobykritiky – ne každý má na tohle nervy a ne každý se dokáže přenést přes ten úžas “můj kamarád něco píše a jednou určitě bude slavný, jůůů!” Ne každý se také dokáže popasovat s tím, že když svému kamarádovi řeknou, že píše tuctovky o ničem, mohou o toho kamaráda přijít. Navíc jsme obecně vychováváni k tomu, že otevřená kritika se nenosí, že bychom neměli zraňovat něčí city, a že pokud nemůžeme říci něco pěkného, měli bychom mlčet. Ale když jim o těch chybách neřeknete, jak se sakra můžou změnit? To na to mají autoři přijít nějakým divným typem osmózy? Čekáte, až autor, kterého jste nepoctivě chválili, narazí na odmítnutí vydavatelů a reálný svět? To je docela sviňárna, ne?

A tady se vracíme na začátek: je potřeba poukázat na chyby, aby se z nich autor poučil. Ale co s tím, co se nám líbilo, máme to mlčky přejít?

Moje osobní odpověď zní “V žádném případě!”

Pokud na vás nějaký kousek textu zapůsobil, něco vás rozesmálo, rozplakalo, napjalo, je vaší povinností jako kritika to autorovi oznámit. Pokud se vám něco líbilo, měli byste mu to říct, spolu s důvodem, proč je to ok, a to ze stejného důvodu, jako mu oznamujete chyby. Když nebude vědět, co dělá z našeho pohledu dobře, jak v tom má pokračovat?

Když se taky vrátíme k původnímu významu slova, je to “posuzovat”, nikoli “odsuzovat”. A proto s tím špatným musíte dát najevo i to dobré. Nehledě na to, že pokud na autora budete chrlit jednu výtku za druhou a nikdy mu neřeknete, že něco dělá správně, můžete ho tím opravdu umlátit.

Je rozdíl v tom, někomu napsat tzv. “sluníčkový komentář”, kdy mu nevytknete ani ty nejzjevnější chyby, jenom proto, že ho nechcete rozladit, nebo mu poctivě pochválit to, co se vám líbilo, s tím, že mu řeknete proč. Je to opět otázka míry a cviku, ale je to druhá strana téže mince.

U poskytování zpětné vazby byste neměli ztrácet z dohledu to, co je vaším cílem. Pro mě je to autor, který se zlepšuje a dosahuje dobrých výsledků na svém poli. Takový autor je šťastný autor, protože se vymakal a zvítězil nad svými chybami. Šťastný autor, například ten oslovený nějakým vydavatelstvím, vypadá hodně podobně jako šťastný kadet vesmírné flotily:

A kritik, který k tomu přispěl a teď to pozoruje, z toho mívá asi takového pocity:

Už nás chápete? 🙂

Cirrat
jak to vidí Cirrat
kritika
psaní
16.8.2013
Email
11 Komentářů

Související příspěvky

Další zajímavé příspěvky, které chcete přečíst
Teoreticky

Rady pro úplné začátečníky 5: Pozor na pracovní verze!

23.11.2015
-
Publikováno sikar

Včera Minicon, zítra křtíme Čas šelmy. Vlastně v době uveřejnění článku předevčírem a dnes. Ano, článek píši v …

Číst více
23.11.2015
Publikováno sikar
Teoreticky

Rady pro úplné začátečníky 4: Nebojte se změn

29.12.2014
-
Publikováno sikar

Ruce nahoru všichni, kdo napsali v nízkém věku román. A teď ruku nahoru všichni, kdo jsou v onom …

Číst více
29.12.2014
Publikováno sikar
Teoreticky

Proč na nás ti emzáci útočí tentokrát?

28.4.2014
-
Publikováno sikar

Před časem jsem se vyjádřil, že když už o něčem píšete, bylo by dobré vědět, proč se v …

Číst více
28.4.2014
Publikováno sikar
← DALŠÍ ČLÁNEK
Úsměvná klišé 4: Je to přeci jen obyčejný sedlák
PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK →
Úsměvná klišé 3: Léčivý lektvar

11 Komentářů

Kritika není jen negativní.
  1. redfox
    16.8.2013 @ 14:30
    -
    Odpovědět

    Ano, chápu.
    Osobně mohu potvrdit, že kritika od Triumvirátu byla doslova a do písmene sepsaná tak, jak je uvedeno v článku. Vypíchnuté klady i zápory, včetně rad, kde nalézt cestu ke zlepšení. Každý jeden z členu “trojspolku” za sebe zdůraznil, co se mu líbilo a co ne. I proto Vás tři v brzké době hodlám potrestat nějakým svým dalším výtvorem. Do té doby přeji pevné nervy a …. jen tak dál. Děláte to dobře.

  2. Tenny
    16.8.2013 @ 15:31
    -
    Odpovědět

    Boží článek. 🙂

  3. Markéta
    16.8.2013 @ 16:21
    -
    Odpovědět

    Co autor napsal: „Záclony byly modré.“

    Co vidí interpret: „Modrou barvou chtěl autor vyjádřit, že ve skutečnosti jsou všechny postavy v tomto románu v dlouhotrvající depresi.“

    Co autor myslel: „Záclony byly modré.“

    Tohle je moje absolutně nejoblíbenější hláška. Všeobecně.
    Autor tím sice občas myslí kdo ví co, ale tak nějak mám pocit, že je to často něco úplně jiného, než učitelé chudákům studentům lejou do hlavy 🙂

    Já se třeba opravdu snažím skrytým významům ponaučením vyhýbat.
    I když čím toho mám napsáno víc, tím je to těžší. Ne že bych to tam cpala schválně, ale když to po sobě čtu, připadá mi to do očí bijící.

    Při kritizování mám největší problém s tím, že “já nevím nic”.
    Těžko někoho poučovat, když jsem nic nevydala a nedokázala, ani do těch článků o psaní se na blogu nechci pouštět, i když toho mám načteno tolik, že bych o tom mohla napsat knihu 🙂

    • Ekyelka
      30.8.2013 @ 22:34
      -
      Odpovědět

      Jenže právě o tom Cirrat píše. Nemusíš autorovi dokazovat “já jsem takhle slavná”, pokud chceš napsat komentáře k jeho textu a vypíchneš klady i chyby (já to obvykle i zdůvodním, proč je to chyba, takový all inclusive balíček). Je na autorovi, jestli zůstane hlupákem, který potřebuje praštit knihou s tvým jménem na titulce, nebo zda mu stačí “pouze” to, že jsi také jeho čtenář.

  4. Ewelyn Dark
    16.8.2013 @ 18:49
    -
    Odpovědět

    Dobrý článok, ešte lepšie animácie. 😀 Tony a Sherlock skrátka “válí”. Zasmiala som sa nad tými záclonami. Už som niekoľko krát na niečo také narazila. Vždy mi to príde úsmevné. Preto nám učiteľka literatúry vždy zdôrazňovala: Neberte epiku ako lyriku a opačne! 🙂
    Inak u tej kritiky s tebou súhlasím. Nakoniec na to poviem iba vetu, ktorú mi kedysi povedal jeden starý múdry muž: kritiku využi ak raketové palivo, ktoré ťa posunie vpred. 🙂

  5. TlusŤjoch
    16.8.2013 @ 19:14
    -
    Odpovědět

    Jen více modrých záclon!

  6. Akiyama Kara
    16.8.2013 @ 19:19
    -
    Odpovědět

    Musím říct, že sluníčkové komentáře snad rozhodně nepíšu, ale pořád mám v hlavě to, že ta “přímá” kritika je prostě špatně. Snažím se to překonat, ale zatím jsem jen našla kompromis – prostě napíšu nějakou kritiku, ale jen tak jemně, nejsem schopná napsat, že se mi něco vyloženě nelíbilo. Ale snad se jednou zlepším i jako kritik. (^-^)

  7. Pavel Šimík Šíma
    16.8.2013 @ 23:45
    -
    Odpovědět

    Zdarec.

    Pěkný článek, hlavně k věci. Líbí. (herdek, todle mé vyjadřování je skorem jako nějaká ta “blogová kritika”, ty pochválíš mě a já tebe, pfff…)

    Ale je to pravda, chytlavé myšlenky, skvělá grafika. Hlavně ta holka s rozmazanýma očima (Emo?)… Dobrý autor si přeci vezme nejen to, co se mu z naší kritiky hodí, ale snaží se, aby byl ještě lepší (pokud nejsem sám naivním kritikem a snílkem, viz má profesionální deformace, který si myslí, že jsou všichni autoři připravení nejen na hodné kritiky, či alespoň na ty hodnější). Když pomyslím na kolegyni Ekyelku – být neznalým autorem, třesu se před ní a študuji (psaní) o sto pět! (mrk, plus nepodlézavý smajl).

    Pravda… kdysi jsem psal i dvacetistránkové “kritiky”, teď na to není čas, ale strach, že raním (i nechtěně) autora, ve mně zůstává, přestože mám mnohdy ještě větší obavy, že si autor půjde svou vlastní cestou (a bude si o sobě myslet, jak není dobrý, když si – nejen mé – rady nevezme k srdci a bude si v duchu říkat, že jeho tvorbě nerozumím(e)).

    Zcela velmi citově zabarvená reakce mého druhého já (viz pročtení tohoto textíku o kritice): “Boží!” Poznámka mé osoby: neberte ho (jej) příliš vážně, nechává se často unést…

    Šíma

    P.S. Jen houšť…

  8. jurinko
    29.8.2013 @ 5:18
    -
    Odpovědět

    Ahojte, tak som to tu nasiel a mam k tomu toto: http://www.humno.sk/2008/08/25/neotravujte-u-s-objektivitou/, s cim suhlasim tak na 97% 🙂

    A tiez toto (nieco podobne napisal moj brat, studujuci v Brne Teorii interaktivnich medii, na poziadanie mozem dodat zdroje 😉 ), ktore sa vztahuje na tie modre zaclony:
    Neexistuje nic take, ako autor, to publikum vytvara dielo. Nech to autor napise (resp. vytvori) akokolvek, vzdy z toho nieco zmysluplne vznikne az vtedy, ked to niekto (adresat diela) prijme a nejako pochopi. Preto neexistuje jedina spravna interpretacia a ak to dost ludi pochopi ako “depresiu sveta”, tak tie modre zaclony budu depresiou sveta, nech sa autor hoci aj na hlavu postavi. Cim nijako neobhajujem pseudohladanie vyznamov, len hovorim, ze autor, ktory svoje dielo vystavi verejnosti, musi pocitat s tym, ze ho ta verejnost pochopi diametralne odlisne od toho, ako to on myslel – ze namiesto autorskej diktatury (“a ja som to myslel takto a takto to aj chapte”) sa tam presadi spolutvorba publika (“ten autor tak krasne vystihol toto a toto”). A autor iba cumi ako puk 🙂
    Aj o tom je tvorba (a kritika tiez 😉 )

  9. Nejhorší jsou zkušení začátečníci | Triumvirát
    6.12.2013 @ 13:25
    -
    Odpovědět

    […] protože existují lidi, kteří si pod záminkou kritiky honí ego, měli byste umět rozpoznat, kdy už kritika není konstruktivní ale destruktivní. V odkazovaném článku najdete nějaké pomůcky, ale ve zkratce mohu říci, že konstruktivní […]

  10. Past na spravedlivé | Triumvirát
    15.2.2014 @ 14:10
    -
    Odpovědět

    […] pravidla a body, na kterých může naletět každý. Základní věci jsem shrnula v článku Kritika není jen negativní ze srpna loňského roku, tentokrát se ale podíváme na zoubek jednomu velmi konkrétnímu […]

Zanechej komentář

Váš názor je pro nás důležitý. Zadaný email nebude veřejně publikován
Cancel Reply

Prosím chvíli počkejte
Odeslat

© 2017 Triumvirát
Kritika není jen negativní | Triumvirát