Článek jsem sice nazval léčivý lektvar, ale hodlám se zaměřit spíš na přesně opačný problém. Jak totiž funguje léčivý lektvar? Pokud jste někdy hráli nějaké RPG, museli jste se s různobarevnými lahvičkami (oblíbená bývá červená) setkat. Hrdina bojuje s nepřáteli, je zraněn, vypije lektvar a rázem je jako rybička. Zpravidla je tento akt doplněn popiskem typu „Cítíš, jak se ti žilami rozproudila léčivá moc lektvaru a tvá zranění jsou pryč“.

Teď se zamysleme nad logikou podobných her. Zasáhne vás šíp. Pán jeskyně hodí kostkou a oznámí vám, že jste přišli o pět životů. Fajn, běžíte dál. Teď vás někdo sekl mečem. Dalších sedm životů. Je načase dát si léčivý lektvar.

Fajn, to je hra a její pravidla. Jenže teď si představte realitu. Zasáhl vás šíp. Do nohy, takže vás to bolí jak sviňa a sprintovat jde rázem o něco hůř. Mečem vám někdo zlomil ruku. Pravou, v níž svíráte vlastní meč, tudíž si moc nezabojujete. Tak nějak bych rád viděl léčivý lektvar, který vám ve vteřině narovná kost a ještě ji donutí expresně srůst.

Z toho, že hrdina vydrží v podstatě jakékoliv zranění, se stalo nádherné klišé. Ano, vždycky se mezi námi pohybovaly akční mlátičky, které dovedou až drze ignorovat, že je někdo postřelil. Na rovinu, zraněného hrdinu, který se rozhodne na svá zranění kašlat, jen aby splnil úkol, překousnu bez problémů. Výjimečně silní jedinci jsou schopni vydržet kdeco. Jenže sakra, hodí se v textu zmínit, že skutečně trpí. Že každý rychlejší pohyb jim působí bolest. Prostě, že když je vaše postava zraněná, odráží se to na ní. Aspoň nějak. Únava. Klidně i tvrďácké syknutí bolestí. Znáte to, drsný muž vydrží i otevřenou zlomeninu, ale když se žena dotkne drobné ranky na jeho čele, najednou to cítí. Pravda, tím se dostáváme k trochu jinému klišé.

Dost často se ale setkávám s tím, že postava, o níž víme, že je docela obyčejným člověkem, žádným svalnatým nadmužem (nebo nadženou, abychom byli politicky korektní), je schopná takových kousků, jako že se zlomenou nohou ujde několik kilometrů, než si to ráčí uvědomit. I kdybychom člověku aplikovali hodně silné léky potlačující bolest, obávám se, že by v případě horší zlomeniny stále padal na hubu. Osobně jsem neměl nikdy nic zlomeného, ale jednou za pár let si vymknu kotník. Pitomá vykloubenina, ale bez berlí se pak nehnu s místa (když jsem se stěhoval, berle byly jedna z těch opravdu důležitých věcí).

V reálu není zranění jen několik škrtnutých životů. Postava ve hře může mít padesát životů ze sta, ale v reálu by měla zlomenou ruku, nohu, otřes mozku a silně by krvácela. Zlomená ruka zajistí, že skutečně nepozvednete pistolí a nezačnete střílet po nepřátelích. Postava, které by ze sta životů zbýval jeden, je už vlastně mrtvá.

Dělejte rozdíl mezi „low HP“ a „neslučitelné se životem“. Ze zranění ohrožujících život se vás hrdina jen těžko vyspí. Zranění má na lidský organismus sakra velký vliv, ať už se jedná o prostou neschopnost něco udělat, bolest nebo klidně i dopad na psychiku. Vaše postava by se podle toho měla chovat. Nesežeru vám větu „Měl jsem zlámaná žebra a bylo mi to vlastně jedno“ (opět jednou čerpám z hlubokých archivů povídek, co mi kdy prošly rukama).

Něco jako léčivý lektvar, který vás ihned zbaví zranění, neexistuje. Proto také neexistují těžká zranění, která by vás neomezovala. Pokud už váš hrdina vydrží pět průstřelů hrudníku, ať k tomu má sakra dobrá důvod a autor by to měl zdůvodnit!

Sikar

Příště: Je to přeci jen obyčejný sedlák